Bloodrayne

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Práce Uwe Bolla jsou mezi fanouš­ky pojmem. Tedy pokud se o něja­kých fanouš­cích dá vůbec mlu­vit. Jedná se o roz­sáh­lou základ­nu pří­z­niv­ců PC her, z nichž Bollovy fil­my čer­pa­jí inspi­ra­ci a díky kte­rým si Uwe Boll stvo­řil z počet­né sku­pi­ny her­ních fanouš­ků sku­pi­nu odpůr­ců svých fil­mů. Každopádně dosa­vad­ní neú­spě­chy nebe­rou tomu­to své­ráz­né­mu reži­sé­ro­vi vítr z pla­chet a ten­to­krát nás oslo­vu­je s dal­ším dílem, kte­ré vychá­zí ze stej­no­jmen­né počí­ta­čo­vé hry. O tom, zda se jed­ná o pří­jem­né pře­kva­pe­ní nebo o pokra­čo­vá­ní béč­ko­vé série, bude i násle­du­jí­cí recen­ze.

Nutno při­znat, že dlou­hou dobu jsem neměl tu pří­le­ži­tost poznat Bollovu tvor­bu. Pochopitelně jsem něco sly­šel, něco četl, ale nic z toho nevi­děl. Pročež jsem se jed­no­ho dne roz­ho­dl tuto nezna­lost tro­chu zmír­nit i půj­čil jsem si pln obav a oče­ká­vá­ní prá­vě Bloodrayne.

Jakožto divá­ko­vi původ­ní PC hrou netknu­té­mu (i když jsem četl her­ní recen­zi od jed­no­ho zná­mé­ho) může­te věřit mé nepřed­po­ja­tos­ti a nepros­té neutra­li­tě.

Pokud jde o děj, je veskr­ze prů­měr­ný. Máme tady arciz­lo­sy­na Kagana, kte­rý je momen­tál­ně asi nej­moc­něj­ší vlád­ce upí­rů (Ben Kingsley). Co by to bylo za hlav­ní­ho zlo­du­cha, kdy­by neměl zlot­ři­lý plán? Takových plá­nů má obvykle zlo­duch hned něko­lik, jinak by nemohl sklí­zet zaslou­že­ný strach nepřá­tel a respekt svých při­slu­ho­va­čů. Tomu naše­mu sta­čí ke štěs­tí ovlád­nout svět, tro­chu otře­pa­né, ale přes­to pořád zabí­rá. K tomu potře­bu­je zís­kat tři arte­fak­ty - srd­ce, oko a kost. Zatímco si po upír­sku vysá­vá na hra­dě sleč­ny, jeho slu­ho­vé pil­ně pát­ra­jí po talisma­nech.

Když je ve fil­mu zloun, záko­ni­tě se za ved­lej­ší kuli­sou potu­lu­je jeho opak. Protiváhou zla budou čle­no­vé bra­trstva na ochra­nu pro­ti hroz­bě upí­rů Sebastian (Matthew Davis), Vladimir (Michael Madsen) a lučišt­ní­ce Katharina (Michelle Rodriguez). Ne, neza­po­mněl jsem, jen­že to nej­lep­ší na konec. Je tu pocho­pi­tel­ně dal­ší nej­hlav­něj­ší z hlav­ních hrdi­nů (tedy vlast­ně hrdi­nek) Rayne (Kristanna Loken) napůl člo­věk, napůl upír. Ta má k nepřá­tel­ství vůči Kaganovi osob­ní důvod. Jako malá se sta­la svěd­kem vraž­dy své mat­ky prá­vě Kaganem.

Naše tro­ji­ce boju­je pro­ti upí­rům, Kagan vět­ši­nu fil­mu jen před­vá­dí chlad­né upír­ské pohle­dy, Rayne chvil­ku boju­je sama, na chvil­ku se spo­jí s bra­trstvem, pak se jejich ces­ty roz­chá­ze­jí (navzdo­ry váš­ni, jež vzpla­nu­la mezi Rayne a jed­ním ze dvou klad­ných muž­ských hrdi­nů). To už všich­ni boju­jí sami za sebe, násled­ně se zase spo­jí pro­ti Kaganovi - no a vše vyvr­cho­lí v koneč­né krva­vé zúčto­vá­ní.

Vytýkat tomu­to fil­mu nedo­stat­ky je jako kopat do leží­cí­ho. Ne, že by to  neby­lo zábav­né, ale dob­ře, kop­ne­me si. Kde začít? Hned na začát­ku mi při­šlo doce­la atrak­tiv­ním pro­stře­dí stře­do­vě­ké­ho Rumunska (dob­ře, tak chyt­rý nejsem - že se natá­če­lo v Rumunsku jsem našel jin­de). Napsal jsem stře­do­vě­ké­ho? Inu, po chvil­ce jsem musel pře­hod­no­co­vat svůj poně­kud unáh­le­ný závěr. Podle dal­ších zábě­rů jsem začal nabý­vat dojmu, že se jed­ná spíš o 18. sto­le­tí. V jaké době se tedy děj ode­hrá­vá, je záha­dou (osob­ně se klo­ním k poz­děj­ší­mu časo­vé­mu odha­du). Každopádně opro­ti hře se roz­hod­ně nejed­ná o sto­le­tí dva­cá­té.

Nejde pře­hlí­žet nesmy­sl­nost dia­lo­gů. Ve fil­mech prá­vě dia­lo­gy jsou hlav­ním poji­vem a sdě­le­ním. V Bloodrayne to nepla­tí. Na film se může­te dívat s vypnu­tým zvu­kem. Chvilku si budou posta­vy něco říkat, pak půjdou vyse­kat pár upí­rů, v dal­ším zábě­ru už někam jedou - záběr na pří­ro­du a vzá­pě­tí chce někdo vyse­kat hlav­ní hrdi­ny. Pokud jde o bitev­ní scé­ny, kro­mě toho, že čer­ve­nou teku­ti­nou se v nich roz­hod­ně nešet­ří, jsou řeše­ny až zbě­si­lým stři­hem. Obecně sou­bo­jo­vé scé­ny pat­ří k zají­ma­věj­ším momen­tům fil­mu, ale sko­ro žád­nou z nich si neu­ži­je­te, pro­to­že kame­ra neu­stá­le ská­če z jed­no­ho šer­mí­ře na dru­hé­ho. Zlí jazy­ko­vé neu­spě­jí s vysvět­le­ním, že šlo o zastí­ra­cí mané­vr. Osobně si nemys­lím, že ten­to feno­mén způ­so­bi­ly nejis­té výko­ny her­ců v bitev­ních sek­ven­cích. U šer­mo­vá­ní ješ­tě chví­li zůsta­ne­me.

V posled­ní scé­ně se šer­mo­vá­ní náh­le zvrh­ne v ukáz­ku asij­ských bojo­vých umě­ní, ačko­liv před­tím se pocti­vě tvo­ři­la ilu­ze kla­sic­kých sou­bo­jů. Proč? Zdálo se to snad tvůr­cům málo akč­ní?

Pominu nedo­stat­ky ve scé­ná­ři. Rozepisovat všech­ny nesmys­ly, kte­ré film obsa­hu­je, je zby­teč­né.

Dost mě zará­ží, jak to Uwe Boll dělá, že v jeho fil­mech hra­jí tak dob­ří her­ci, i když je téměř jis­té, že celý pro­jekt bude pro­pa­dá­kem? Každopádně jis­tá sna­ha od her­ců tu vidět je a někte­ré jejich výko­ny pat­ří k tomu lep­ší­mu, co ve sním­ku uvi­dí­te. Celkově bych řekl, že ve fil­mu jsou čty­ři věci, kte­ré vás mohou potě­šit: her­ci a někte­ré jejich výko­ny, sou­bo­jo­vé scé­ny, sna­ha o vybu­do­vá­ní horo­ro­vé atmo­sfé­ry a Kristanna Loken (tedy nevím, zda potě­ší dív­ky, ale uznej­te, že je na ni hez­ký pohled a role divo­ké a hez­ké Rayne jí sed­la).

Nerad bych, abys­te naby­li dojmu, že film je úpl­ně špat­ný. Není. Tady si neod­pus­tím jis­tou cita­ci (inspi­ra­ci) z rekla­my, kte­rá říká, že lep­ší je vidět skle­ni­ci spíš polo­pl­nou, než polo­prázd­nou. Řadím se k této kate­go­rii. Film není špat­ný, pros­tě není dob­rý. 

Bloodrayne

USA / Německo, 2006

Žánr: Horor/Fantasy

95 minut

Režie: Uwe Boll

Scénář: Guinevere Turner

Hrají: Kristanna Loken, Michelle Rodriguez, Matthew Davis, Ben Kingsley, Michael Madsen, Billy Zane, Will Sanderson, Udo Kier, Meat Loaf, Michael Paré, Madalina Constantin, Daniela Nane

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře