BUSTER KEATON - Komik s vážnou tváří

Buster Keaton se ve svých fil­mech nikdy neu­smál, přes­to jsou jeho posta­vy divá­kům po celém svě­tě dodnes záru­kou výbor­né zába­vy. Už v dět­ství, kdy s ním tatí­nek „zame­tal“ vau­de­villo­vá jeviš­tě, mu prá­vě smut­ná tvář vyná­še­la nej­vět­ší úspěch. Koneckonců, kdo by také vese­le rea­go­val, když je s ním smý­ká­no a poha­zo­vá­no po pod­la­ze... Nešlo však o žád­né agre­siv­ní pro­je­vy ze stra­ny otce Josepha, nýbrž o dob­ře při­pra­ve­ný pro­gram před­sta­ve­ní Tři Keatonovi, kde celá rodi­na vystu­po­va­la. Malý Joseph Jr. byl neo­by­čej­ně oheb­né a takřka gumo­vé dítě, kte­ré jaké­ko­li nára­zy a pády pře­stá­lo bez úho­ny. Jméno „Buster“ (nezmar) zís­kal ješ­tě jako bato­le od eska­mo­té­ra a eska­pis­ty Harryho Houdiniho, kte­ré­mu se údaj­ně sku­tá­lel ze scho­dů pří­mo do náru­če. Zůstalo mu už po celý život.

Šťastnou náho­dou mla­dý Keaton jed­no­ho dne potká­vá hvězdu němé gro­tes­ky Roscoe „Fatty“ Arbucklea. Brána do svě­ta kine­ma­to­gra­fie se ote­ví­rá doko­řán. Fatty pozná­vá, že mla­dík doká­že nejen zna­me­ni­tě vrhat šle­hač­ko­vý­mi dor­ty, ale je i výji­meč­ně těles­ně zdat­ný, což by moh­lo být pro natá­če­ní význam­ným pří­no­sem. Jejich tří­le­tá spo­lu­prá­ce při­nes­la ovo­ce v podo­bě šest­nác­ti krát­ko­me­tráž­ních kome­dií. Busterův ztuh­lý výraz zde zpo­čát­ku nebyl úmys­lem, nýbrž výsled­kem úpor­né­ho sou­stře­dě­ní začí­na­jí­cí­ho her­ce na prá­ci. Fanoušci si ovšem malou, za kaž­dé situ­a­ce váž­nou posta­vič­ku oblí­bi­li a prá­vě str­nu­lá tvář se sta­la pozná­va­cí znač­kou novo­pe­če­né­ho komi­ka. Vysloužil si i dal­ší pří­hod­nou pře­zdív­ku - Velká kamen­ná tvář. V té době při­čichl Buster Keaton k fil­mo­vé­mu řemeslu a ve vět­ši­ně poz­děj­ších sním­ků se již podí­lí na režii. Díky tomu vtis­kl své­mu dílu, podob­ně jako Chaplin, oso­bi­tý a neza­mě­ni­tel­ný styl, jehož nej­vý­raz­něj­ším prv­kem byly neu­vě­ři­tel­né kaska­dér­ské kous­ky. Ty nejen sám ode­hrál, ale i vymys­lel a důklad­ně při­pra­vil. Za celou kari­é­ru se váž­ně­ji fyzic­ky nezra­nil. V jeho osob­nos­ti se sešly jak nej­lep­ší fyzic­ké, tak i psy­chic­ké před­po­kla­dy k tvor­bě. Veškeré gagy byly výsled­ky geni­ál­ní­ho nápa­du a pre­ciz­ní­ho pro­ve­de­ní.

Němá kome­die nemů­že těžit z dnes tak popu­lár­ních vul­ga­ris­mů a slov­ních pře­stře­lek, svůj humor divá­ko­vi zpro­střed­ko­vá­vá pou­ze obra­zem. Vystavět komic­kou scé­nu tak, aby pozo­ro­va­tel situ­a­ci správ­ně pocho­pil a k tomu se i poba­vil, neby­lo snad­ným úko­lem. Ve 20. letech minu­lé­ho sto­le­tí před­sta­vo­va­ly zaru­če­ný model úspě­chu honič­ky, kte­ré se osvěd­či­ly ve fil­mech s tzv. Keystoneskými poli­caj­ty. Jednoduché sché­ma: hlav­ní posta­va se dosta­ne do kon­flik­tu se stráž­ní­kem (pří­pad­ně jinou oso­bou), načež dochá­zí k pro­ná­sle­do­vá­ní po celém měs­tě. Do řad stí­ha­te­lů se postup­ně naba­lu­jí dal­ší a dal­ší posta­vy, hrdi­na však ve vět­ši­ně pří­pa­dů pomo­cí fint a úsko­ků vyváz­ne. I v Keatonových fil­mech se motiv honič­ky obje­vu­je, je však ješ­tě oko­ře­něn jeho typic­kou akro­ba­cií.

Dalším sta­veb­ní­mi prv­ky byly neotře­lé situ­a­ce, čas­tý výskyt par­ní tech­ni­ky (Busterova lás­ka k vláč­kům je vše­o­bec­ně zná­ma) a samo­zřej­mě hlav­ní figur­ka sama. Té se pou­ze u nás dosta­lo pří­z­vis­ka „Frigo“, samo­zřej­mě pod­le „zamrz­lé­ho“ výra­zu. Frigo je obvykle odhod­la­ný mla­dík, kte­rý se žád­nou okol­nos­tí nene­chá roz­ptý­lit od dosa­že­ní své­ho cíle. Narozdíl od Chaplinova Tuláka však vždy pocti­vou ces­tou - svě­do­mi­tou pra­cí, vyna­lé­za­vos­tí, či sebe­obě­to­vá­ním. Hlavní moti­va­cí mu je povět­ši­nou lás­ka k dív­ce, jejíž nedo­sa­ži­tel­nost nebo roz­ma­ry před­sta­vu­jí hlav­ní pře­káž­ku. S dív­kou milou a dostup­nou se pro změ­nu oci­tá v kri­tic­ké situ­a­ci, kdy musí vyna­lo­žit veš­ke­ré úsi­lí pro zacho­vá­ní její bez­peč­nos­ti. Mladíkovo úsi­lí je obvykle nako­nec odmě­ně­no úspě­chem u oné vyvo­le­né.

Keatonův mis­trov­ský kou­sek - dnes již legen­dár­ní gro­teska Frigo na maši­ně (The General, 1927) vyprá­ví o stroj­vůd­ci Johnnie Grayovi, jenž zachra­ňu­je své dvě život­ní lás­ky - děv­če  a loko­mo­ti­vu jmé­nem Generál. V pří­bě­hu z dob ame­ric­ké občan­ské vál­ky a moti­vo­va­ném sku­teč­nou udá­los­tí dává jižan­ská krás­ka Annabelle (Marion Mack) milé­mu jas­né ulti­má­tum: Buď oblék­neš uni­for­mu, nebo s tebou už nikdy nepro­mlu­vím. Jenže Johnnie má zůstat uži­teč­ným jen jako mašin­fí­ra a do řad kon­fe­de­rač­ní armá­dy není při­jat. Když je však Generál spo­lu s Anabelle une­sen vojá­ky Unie, neo­hro­že­ně se vydá­vá dobýt zpět své ulou­pe­né pokla­dy...

Frigo na maši­ně byl ve své době fil­mem zce­la výji­meč­ným hned z něko­li­ka důvo­dů. Na gro­tes­ku neob­vykle dlou­há sto­páž dáva­la pro­stor pro kom­pli­ko­va­něj­ší a pro­pra­co­va­něj­ší děj. Je však nut­no podotknout, že dél­kou roz­hod­ně neu­tr­pě­la komič­nost. Gagy zde pat­ří k tomu nej­lep­ší­mu, co kdy Buster vymys­lel. Kdo sní­mek viděl, stal se svěd­kem inte­li­gent­ní­ho a do detai­lu pro­pra­co­va­né­ho humo­ru, kte­rý zohled­ňu­je fyzi­kál­ní záko­ny a vyu­ží­vá tech­nic­kých zna­los­tí auto­ra v obo­ru želez­ni­ce. Sekvence, kdy nešťast­ný Johnnie use­dá na ojni­ci loko­mo­ti­vy a nic netu­šíc vjíž­dí spo­lu s vla­kem do tune­lu je feno­me­nál­ní svou ori­gi­na­li­tou a zdán­li­vou jed­no­du­chos­tí. Herec a kaska­dér v jed­né oso­bě však při jejím natá­če­ní ris­ko­val život. Parní vlak řítí­cí se z roz­pad­lé­ho mos­tu je pak vůbec nej­draž­ší scé­nou němé kine­ma­to­gra­fie.

Buster Keaton zůstá­val smut­ným jen na plát­ně. V sou­kro­mí to byl vese­lý a usmě­va­vý chla­pík, což musel oka­mži­tě a čas­to s vyna­lo­že­ním úsi­lí mas­ko­vat kdy­ko­li se na blíz­ku obje­vi­la kame­ra. Tento jev je dob­ře patr­ný z růz­ných archiv­ních videí, roz­ho­vo­rů a tele­viz­ních pořa­dů. Přesto se mu image své fil­mo­vé posta­vy poda­ři­lo doko­na­le zacho­vat a zábě­ry, kdy jeho tvář zdo­bí byť jen náznak úsmě­vu, jsou rari­tou dodnes vyhle­dá­va­nou fanouš­ky. Pozitivní náhled na život si udr­žel i v nej­čer­něj­ším obdo­bí živo­ta. Zpočátku šťast­né man­žel­ství s žár­li­vou hereč­kou Natalií Talmadge se roz­padlo za dra­ma­tic­kých okol­nos­tí. V roz­vo­do­vém říze­ní ho při­pra­vi­la o veš­ke­rý maje­tek a styk se syny.

Nešťastným se uká­zal i pře­chod k fil­mo­vé spo­leč­nos­ti MGM, kte­rý sám ve své auto­bi­o­gra­fii ozna­ču­je za nej­vět­ší život­ní omyl. Připravil ho totiž o pod­stat­nou sub­stan­ci jeho dosa­vad­ní fil­mo­vé tvor­by - o maxi­mál­ní vol­nost při prá­ci. Točit bez scé­ná­ře, jak byl dopo­sud zvyk­lý se zde neno­si­lo. Kvalita sním­ků upa­da­la a spo­lu s ní i Keatonova kari­é­ra. Osobní tragé­die vyvr­cho­li­ly ve váž­né pro­blémy s alko­ho­lem. Přes opa­ko­va­né neú­spěš­né léče­ní se nako­nec pro­je­vi­la síla Busterova cha­rak­te­ru a s démo­nem se vyrov­nal po svém. Diváci na Friga ani po del­ší odml­ce neza­po­mně­li a konal se veli­ký návrat. Nejprve v tele­vi­zi, poz­dě­ji zpět na stří­br­né plát­no. I přes­to, že jeho výstup v Chaplinových Světlech ramp (1952) trvá jen krát­ce, někte­ré spo­leč­né scé­ny Charlie údaj­ně vystři­hl. Že by ho nemotor­ný kla­ví­ris­ta neu­stá­le honí­cí nepo­sluš­né noto­vé zápi­sy pří­liš zasti­ňo­val? Posledních šest­a­dva­cet let své život­ní pou­ti dovr­šil Buster Keaton koneč­ně šťast­ný po boku mlad­ší taneč­ni­ce Eleanor. Nezapomenutelný herec, reži­sér, scé­náris­ta a sil­ný kuřák pod­lehl rako­vi­ně plic ve věku 71 let.