Dáma na kolejích vs. Barbie aneb proměny feminismu očima AI

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Retro recen­ze pro dnešek nás zave­de zpát­ky do hlu­bin soci­a­lis­mu – do roku 1966, kdy se reži­sér Ladislav Rychman roz­ho­dl dva roky po vydá­ní prv­ní­ho čes­ké­ho muzi­ká­lu Starci na chme­lu nato­čit dal­ší, ten­to­krát ale z jiné­ho pro­stře­dí. 

Příběh vyprá­ví o Marii Kučerové, ženě, kte­rá svě­do­mi­tě pra­cu­je jako řidič­ka tram­va­je a záro­veň je i vzor­nou mat­kou v domác­nos­ti. Poté, co ale při­stih­ne man­že­la při nevě­ře, roz­hod­ne se vzor­nost a svě­do­mi­tost nechat minu­los­tí. Namísto toho v sobě pro­bu­dí ženu, kte­ré svět leží u nohou. Začne vyu­ží­vat své­ho šar­mu a ohra­zu­je se pro­ti sub­mi­siv­ní­mu posta­ve­ní žen, kte­ré ve spo­leč­nos­ti panu­je. Celý sní­mek je tak jed­nak pole­mi­kou nad tím, co člo­věk od živo­ta oče­ká­vá, jakým způ­so­bem se toho sna­ží docí­lit a zda ho to nako­nec oprav­du uči­ní šťast­ným.

Příběh je při­nejmen­ším na svou dobu vel­mi osvě­to­vý. Zvlášť když při­hléd­ne­me k tomu, že i po téměř šede­sá­ti letech jsou někte­ré jeho prv­ky stá­le aktu­ál­ní. Socialistický aspekt sice vymi­zel, pře­ci jen ale deba­ta o posta­ve­ní žen ve spo­leč­nos­ti stá­le aktu­ál­ní je a je i zají­ma­vým námě­tem k tvor­bě fil­mů. Narážím zde samo­zřej­mě na trhák minu­lé­ho roku – Barbie reži­sér­ky Grety Gerwig.

Srovnání těch­to dvou sním­ků je při­nejmen­ším v mno­ha aspek­tech obtíž­né. Proto jsem se roz­ho­dl, že než­li se poku­sím o vlast­ní myš­len­ku, zeptám se na názor umě­lé inte­li­gen­ce. A Chat GPT to vidí násle­dov­ně:

Dáma na kole­jích (1966): Film byl nato­čen v Československu v obdo­bí, kdy se soci­a­lis­tic­ká ide­o­lo­gie sna­ži­la pod­po­ro­vat rov­nost pohla­ví, při­čemž ženy byly povzbu­zo­vá­ny, aby vstu­po­va­ly na pra­cov­ní trh a podí­le­ly se na budo­vá­ní spo­leč­nos­ti. Feminismus v teh­dej­ší podo­bě byl však ome­ze­ný – šlo spí­še o eko­no­mic­kou eman­ci­pa­ci žen než o důraz na indi­vi­du­ál­ní vol­bu či boj pro­ti gen­de­ro­vým ste­re­o­ty­pům. Postava Marie je zob­ra­ze­na jako sil­ná žena, kte­rá se roz­hod­ne posta­vit za své prá­vo na vlast­ní hod­no­tu a mís­to ve svě­tě, což byla teh­dy osvě­žu­jí­cí změ­na.

Barbie (2023): Tento ame­ric­ký film vzni­kl v době tzv. čtvr­té vlny femi­nis­mu, kte­rá kla­de důraz na inter­sek­ci­o­na­li­tu, sebe­vy­já­d­ře­ní, kri­ti­ku patri­ar­chál­ních struk­tur a medi­ál­ní repre­zen­ta­ce. Film se zabý­vá nejen žen­skou iden­ti­tou a její kom­plex­nos­tí, ale i hle­dá­ním rov­no­váhy mezi muž­ský­mi a žen­ský­mi role­mi. Barbie uka­zu­je, že femi­nis­tic­ká téma­ta již nejsou mar­gi­na­li­zo­va­ná, ale stá­va­jí se sou­čás­tí main­stre­a­mo­vé kul­tu­ry.

2. Hlavní femi­nis­tic­ká téma­ta:

Dáma na kole­jích: Film se zamě­řu­je na eman­ci­pa­ci ženy v rodin­ném a pra­cov­ním pro­stře­dí. Marie, tram­va­jač­ka, se vzbou­ří pro­ti domá­cí­mu ste­re­o­ty­pu, v němž je pod­ří­ze­ná man­že­lo­vi a jeho zále­tům. Její ges­to (ujmu­tí říze­ní tram­va­je ve chví­li, kdy její muž selhá­vá) má sym­bo­lic­ký význam jako vyjá­d­ře­ní její schop­nos­ti pře­vzít kon­t­ro­lu nad vlast­ním živo­tem. Feminismus zde půso­bí jako důraz na morál­ní sílu ženy a na její schop­nost vypo­řá­dat se s pro­blémy, kte­ré vzni­ka­jí v rám­ci rodin­ných struk­tur.

Barbie: Barbie nao­pak řeší mno­ho­vrs­tev­na­tou otáz­ku iden­ti­ty a spo­le­čen­ské­ho tla­ku na doko­na­lost, kte­rý ženy cítí. Film zkou­má, jak patri­ar­chát for­mu­je oče­ká­vá­ní žen i mužů, a nabí­zí meta­fo­ric­ké zob­ra­ze­ní „Barbie svě­ta“ jako uto­pie, kte­rá má své limi­ty. Feminismus je zde pojat inklu­ziv­ně­ji, s akcen­tem na dia­log a hle­dá­ní rov­no­váhy mezi pohla­ví­mi. Důraz je kla­den i na muž­ské posta­vy (Ken), kte­ré se potý­ka­jí s oče­ká­vá­ním tra­dič­ních gen­de­ro­vých rolí, čímž film pře­kra­ču­je hra­ni­ce čis­tě žen­ské­ho téma­tu.

3. Styl a způ­sob vyprá­vě­ní:

Dáma na kole­jích: Satirická kome­die s prv­ky tragé­die, kte­rá femi­nis­tic­ké téma podá­vá sub­til­ně­ji, čás­teč­ně kvů­li teh­dej­ší spo­le­čen­ské cen­zu­ře. Hlavní posta­va je rea­lis­tic­ká a pří­stup­ná, což odpo­ví­dá teh­dej­ší­mu sty­lu čes­ko­slo­ven­ské­ho fil­mu. Humor a iro­nie slou­ží k odleh­če­ní váž­né­ho téma­tu, čímž zajiš­ťu­je vět­ší při­ja­tel­nost pro šir­ší pub­li­kum.

Barbie: Stylizovaný a barev­ný film plný sym­bo­li­ky, kte­rý vyu­ží­vá absurd­ní humor, pop­kul­tur­ní odka­zy a meta­na­ra­tiv­ní prv­ky. Díky tomu půso­bí jako post­mo­der­ní mani­fest femi­nis­mu a kul­tur­ní kri­ti­ky, cíle­ný na glo­bál­ní pub­li­kum. Film si nebe­re ser­vít­ky při kri­ti­ce patri­ar­chá­tu, ale záro­veň uka­zu­je žen­skou i muž­skou zra­ni­tel­nost.

4. Reflexe spo­le­čen­ské situ­a­ce:

Dáma na kole­jích: Film odrá­ží dobu, kdy se ženy v soci­a­lis­tic­ké spo­leč­nos­ti sice zapo­jo­va­ly do pra­cov­ní­ho pro­ce­su, ale čas­to byly nadá­le vázá­ny tra­dič­ní­mi rodin­ný­mi role­mi. Marie je pro­to­ty­pem ženy, kte­rá se sna­ží najít rov­no­váhu mezi osob­ní svo­bo­dou a oče­ká­vá­ním spo­leč­nos­ti.

Barbie: Tento film je reak­cí na sou­čas­nou kul­tu­ru, kde jsou gen­de­ro­vé role stá­le inten­ziv­ně dis­ku­to­vá­ny. Odráží potře­bu rede­fi­no­vat, co zna­me­ná být ženou nebo mužem v moder­ní době, a ote­ví­rá pro­stor pro růz­né podo­by iden­ti­ty.

Toť pohled AI, se kte­rým se dá, dle mého názo­ru, sou­hla­sit. Přinejmenším kla­de zají­ma­vé otáz­ky a je pod­nět­ným před­mě­tem do dis­ku­se. Tu ale nechá­me na jin­dy. Dovolím si ješ­tě zhod­no­tit i nepří­bě­ho­vé prv­ky fil­mu, abych si nepři­šel úpl­ně zby­teč­ný. Narovinu se cítím povi­nen čte­ná­ře uvě­do­mit s fak­tem, že jsem vel­kým fanouš­kem muzi­ká­lů a budu tedy hod­no­tit zejmé­na ty prv­ky, kte­ré muzi­ká­lo­vé­mu sché­ma­tu odpo­ví­da­jí. 

Vizuální strán­ka, odmyslíme-li stá­ří sním­ku, má své svět­lé i tem­né strán­ky. Nepřekvapivé je opě­tov­né poru­šo­vá­ní prin­ci­pu osy. To je hřích, kte­rý je bohu­žel pro star­ší čes­ké sním­ky typic­ký a mís­ty může půso­bit ruši­vě. Nicméně oce­ňu­jí opro­ti tomu nápa­di­tost a kom­po­zi­ci jed­not­li­vých zábě­rů. V pří­pa­dě hudeb­ních čísel a cho­re­o­gra­fií kame­ra i přes ome­ze­né tech­no­lo­gic­ké mož­nos­ti teh­dej­ší doby fun­gu­je dob­ře. Obecně na poměr­ně sta­rý film jsou zde zábě­ry, kte­rým by se neje­den reži­sér z důvo­du nároč­nos­ti pro­ve­de­ní vyhnul rád i dnes a to se musí oce­nit.

Přesuňme se teď k Herecké strán­ce. Jiřina Bohdalová v hlav­ní roli mě vel­mi bavi­la. Bylo na ní totiž vidět, že jí samot­nou tato role bavi­la také. Její herec­ké zlo­zvy­ky v podo­bě typic­kých gri­mas v obli­če­ji jí tak divák snad­no odpus­tí. Vyzdvihnout musím i Radoslava Brzobohatého, kte­rý do své role vne­sl balanc komic­ké­ho prv­ku a dra­ma­tič­nos­ti. 

No a nako­nec mož­ná nej­dů­le­ži­těj­ší strán­ka fil­mu – hud­ba. Tu si neod­pus­tím nikdy, zvláš­tě pak u recen­ze na muzi­kál. Za hud­bou sto­jí tro­ji­ce Jiří bažant, Jiří Malásek a Vlastimil Hála. Ti před­ved­li schop­nost do fil­mu zakom­po­no­vat žánro­vou rozmanitost- od jaz­zu až po žal­my. Vyzdvihnout musím i tex­ty, kte­ré mají chyt­ré rýmy, kte­ré už se ani v dneš­ních muzi­ká­lech nevi­dí. Zároveň pra­cu­jí i s chyt­rý­mi sym­bo­ly a obec­ně si mys­lím, že tex­to­vě je to vyve­de­né. Hudebně ale tra­tí hlav­ně na fak­tu, že byly pís­ně psá­ny na míru fil­mu a nepřed­po­klá­da­lo se, že by moh­li stát sami o sobě. Proto se z nich na roz­díl od reper­toá­ru z e Starců na chme­lu nesta­li hity. Největší prů­švih toho­to fil­mu coby muzi­ká­lu je ale Jiřina Bohdalová, kte­rá pros­tě roze­ná zpě­vač­ka není a je to dost sly­šet. Nechci jí však křiv­dit – ve fil­mu nezpí­vá hez­ky sko­ro nikdo a pořád je tu jis­tá šan­ce, že na vině jsou zvu­ka­ři.

Na závěr ješ­tě při­dám jako slad­kou teč­ku náhod­ný citát z fil­mu, kte­rým při­dá­vám body scé­náris­tům za mě vel­mi blíz­ký styl humo­ru:

To si může­te ze své­ho pla­tu řidič­ky tram­va­je dovo­lit tako­vý kožich? Kde jste ho vza­la?“ - „No, kde bych ho asi vza­la? Chovám doma leo­par­da.

Touhle větou si sko­ro zís­ka­li mé odpuš­tě­ní za klišé, kte­ré nená­vi­dím, nebo­li „celý film byl jen sen“.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře