Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...Od doby, kdy jsem poprvé dohrál druhý díl série Darksiders jsem se nemohl dočkat dalšího pokračování. Darksiders 1 a 2 představili zajímavý příběh, a ještě zajímavější postavy v podobě jezdců apokalypsy – zatím jen Války a Smrti. Jenže pak přišel konec herního studia Vigil Games a s tím vyhasla i naděje na pokračování. Naštěstí se značky chopilo studio Gunfire Games a v roce 2018 vydalo pokračování v podobě Darsiders 3.
Ve třetím díle převezmete roli Zuřivosti. Ta se s nikým a ničím nemazlí a splnění úkolu je pro ni na prvním místě. Poté, co její bratr Válka údajně spustil apokalypsu v podobě vypuštění armád pekla a nebe na Zemi, kde se mají utkat v posledním souboji, je na Zemi vyslána, aby pochytala 7 smrtelných hříchů. Úkol to není snadný, hlavně proto že třetí Darksiders se snaží přiblížit hrám jako Dark Souls. Naštěstí to s tím přibližováním nepřehání, a tak hra zůstává ve většině aspektů věrná svým předchůdcům.
Zuřivost Darksiders sluší
Nejdříve se zastavím u hlavní protagonistky. I když jsem měl ze začátku pocit, že tady se to moc nepovedlo, Zuřivost místy působila až otravně, tak nakonec musím říct, že tahle jezdkyně je zatím nejlepší hlavní postavou ze série. Ano, překonala i perfektního smrťáka, a to už je co říct. Progres postavy je uvěřitelný a mě prostě bavilo sledovat, jak se Zuřivost v průběhu hry mění z nemyslící zbraně na myslící bytost, které záleží na osudu ostatních. Vedlejší postavy v podobě některých stálic jako obchodník s dušemi Vulgrim atmosféru dále příjemně doplňují a hráč se tak necítí v nepřátelském prostředí zcela opuštěn.
Lehce průměrně působí zpracováno sedmi hříchů. Některé hříchy jsou vyloženě nudné (Chtíč!), otravné (Závist), anebo generické, až to bije do očí (Vztek). Ale Lenost v podobě obřího brouka se autorům povadla. Souboje s nimi jsou velice proměnlivé kvality a obtížnosti. V některých případech byl souboj tak obtížný, že jsem, po 30 neúspěšných pokusech, sáhnul po snížení obtížnosti (Chamtivost) a jinde jsem pořádně ani nezaznamenal, že nějaký souboj s bossem proběhl (Pýcha…). Kdo nám zbývá? A ano, Obžerství. Tenhle bossfight byl vyložené nefér a po několika pokusech následovalo Zuřivé Alt-F4.
Darksoulriders?
Největší problém u téhle hry mám s její obtížností. Zuřivost na začátku vydrží asi 3 rány od jakéhokoliv nepřítele a jediný způsob obrany je úskok. To znamená, že když bojujete s více nepřáteli máte problém. Tady není čas na hrdinství a, ač jsem obě předchozí hry dohrál na nejvyšší obtížnost, tak tady jsem skončil na normální obtížnosti, a i přesto jsem se občas docela zapotil. Na hře mě dostal systém tzv. Hollows, které představují různé formy Zuřivosti, ta podle použité hollow zároveň mění vzhled a vypadá to parádně. Zároveň celý systém je dobře vytvořený a implementovaný, použitou formou se lehce mění styl boje a zároveň to umožňuje řešit různé puzzly.
Prostředí je dobře zpracované, dokonale mě uchvátily podvodní lokace, nebo lokace v podobě obřího hmyzího hnízda v bývalém metru. Oproti tomu poslední zpřístupněná lokace na mě, jak vzhledem, tak hratelností, působila jako něco navíc, co autoři přidali jen, aby natáhli herní dobu (pro mě 29 hodin a udělal jsem vše co šlo). Grafika působí zastarale, ono to teda vypadá dobře, ale animace obličejů jsou na rok 2018 vyloženě špatné. Abych to posunul zase na kladnou stranu tak dabing a soundtrack jsou prvotřídní a např. podkres hrající v Havenu je perfektní.
Celkově se tedy jedná o kvalitní pokračování série, které zachraňuje hlavně sama Zuřivost, bez které bych měl po dohrání hry asi horší pocit. Hraje se to jinak než předchozí díly, je to těžší než předchozí díly, ale je to stejně dobré jako předchozí díly. Tak teď už jenom čekat až se v Gunfire Games pochlapí a konečně udělají to čtyřčlenné coop pokračování. No nic, čekání bude muset zkrátit Darksiders: Genesis.
Foto: Gunfire Games
(4,91 z 5)