Spider-Man 2 - Peter Parker rozhodl opustit svou dlouholetou lásku Mary Jane Watson.

Spider2

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Od chví­le, kdy se Peter Parker (Tobey Maguire) roz­ho­dl opus­tit svou dlou­ho­le­tou lás­ku Mary Jane Watson (Kirsten Dunst), aby se mohl v kos­tý­mu Spider-Mana i nadá­le zod­po­věd­ně věno­vat své­mu povo­lá­ní super­hr­di­ny, uply­nu­ly dva roky. Jeho tou­ha po milo­va­né M.J. se ale postu­pem času sta­la ješ­tě sil­něj­ší a pro­to si nyní pohrá­vá s myš­len­kou, že by se taj­né­ho živo­ta super­hr­di­ny na důkaz své lás­ky vzdal. M.J. se však mezi­tím roz­hod­la jít dál vyda­la se na dráhu fil­mo­vé hereč­ky a v jejím živo­tě figu­ru­je nový muž- syn jeho zaměst­na­va­te­le J. Jonah Jamesona (J. K. Simmons), John Jameson (Daniel Gillies). Peter má pro­blémy i se svým nej­lep­ším pří­te­lem Harrym Osbornem (James Franco). Jejich kama­rád­ský vztah začí­ná být stá­le více zastí­něn Harryho záští vůči Spider-Manovi, jehož viní ze smr­ti své­ho otce Normana Osborna (Willem Dafoe). Když už se zdá, že se situ­a­ce nemů­že změ­nit k hor­ší­mu, je Peter posta­ven tvá­ří v tvář moc­né­mu Dr. Octopusovi (Alfred Molina) ďábel­ské stvůře s dvě­ma páry smr­tí­cích cha­pa­del, kte­rá je mu více než důstoj­ným pro­tiv­ní­kem. Aby doká­zal jeho řádě­ní zasta­vit, musí se nau­čit žít se svým osu­dem a vyu­žít všech svých schop­nos­tí, kte­ré jsou mu záro­veň darem i pro­kle­tím...

Už od chví­le kdy Spider-Man odsko­čil od ame­ric­ké vlaj­ky vstříc kame­ře na kon­ci prv­ní­ho Spider-Mana bylo jas­né, že v pří­pa­dě úspě­chu pouť Petera Parkera v podá­ní Tobeyho Maguiera nekon­čí (i přes­to, že se Tobey zra­nil při natá­če­ní Seabiscuit a tak chví­li hro­zi­lo, že bude pře­ob­sa­zen Jakem Gyllenhaalem- kte­rý si násled­ně o 15 let poz­dě­ji zahrál Mysteria ve Spider-Manovi: Daleko od domo­va). První Spider-Man si jenom v USA došel pro 403 mili­o­nů dola­rů, což bylo ješ­tě dopl­ně­no 418 mili­o­ny dola­rů ze zbyt­ku svě­ta a tudíž bylo odklepnu­tí pokra­čo­vá­ní ve kte­rém by reži­sér Sam Raimi dostal vět­ší roz­po­čet a udě­lat tak akč­ní strán­ku Spider-Mana 2 ješ­tě vel­ko­le­pěj­ší než u prv­ní­ho Spider-Mana. To se ve finá­le i oprav­du sta­ne a ze Spider-Mana 2 se stá­vá oprav­do­vá akč­ní jíz­da, Spider-Man 2 je ale jinak i přes­to, že se zde defi­ni­tiv­ně boju­je o osud New York pře­de­vším pořád psy­cho­lo­gic­kým dra­ma­tem o stras­tech a osu­dech Petera Parkera spo­je­né­ho se sou­ži­tím jeho alter ega Spider-Manem, jeho citech k lás­ce M. J., kvů­li své­mu alter egu rad­ši odstr­čil a jeho vzta­hu s nej­lep­ším pří­te­lem Harrym, kte­rý para­dox­ně začí­ná nabou­rá­vat Harryho nená­vist ke Spider-Manovi a žití v tom, že prá­vě Spider-Man zabil své­ho otce. Přitom všem musí Peter zvlá­dat svůj super­hr­din­ský, pra­cov­ní i stu­dent­ský život, což pros­tě dohro­ma­dy nefun­gu­je. Ve finá­le tak není divu, že Peter uva­žu­je nad tím s alter egem Spider-Mana sek­nout, což násled­ně způ­so­bu­je i to, že Peter začí­ná o své schop­nos­ti při­chá­zet.

Zatímco prv­ní Spider-Man byl film o tom zvyk­nout si na své nové dary a záro­veň si uvě­do­mit, že s vel­kou mocí při­chá­zí i vel­ká zod­po­věd­nost, dru­hý Spider-Man je fil­mem o tom jak tyto dary nejsou tou nej­vět­ší výhrou a o tom, že své dary Peter Parker nut­ně vyu­ží­vat nemu­sí a jako kaž­dý má mož­nost vol­by. Bravurní konec prv­ní­ho Spider-Mana je zde vyu­ží­ván napříč celým fil­mem, při kte­rém si Peter Parker uvě­do­mu­je, že jeho roz­hod­nu­tí odmít­nout Mary Jane byla chy­ba i přes­to, že to udě­lal z dob­rých důvo­dů. Jeho nej­lep­ší kama­rád začí­ná Petera nená­vi­dět stej­ně jako Spider-Mana, pro­to­že ví, že fotí Spider-Mana (a ani tro­chu netu­ší kdo je celou dobu sku­teč­ně pod mas­kou) a pře­de­vším na něj padá fakt, že co se týče vede­ní Oscorpu není tako­vý jako jeho otec. Zároveň má scé­nář smys­lu­pl­né vyu­ži­tí i pro tetu May a všech­ny zásad­ní pře­ži­vší před­cho­zí­ho fil­mu tak dostá­va­jí smys­lu­pl­né lin­ky a důstoj­ný pro­stor.

Stejně jako u před­cho­zí­ho fil­mu sice pla­tí, že je hlav­ním zápo­rá­kem muž s mecha­nic­ký­mi cha­padly, kte­rý poten­ci­o­nál­ně může zni­čit celý New York s pomo­cí jaké­ho­si super niči­vé­ho MacGuffinu, Spider-Man 2 se pořád drží více­mé­ně rea­lis­tic­ké­ho svě­ta, kde hlav­ní hrdi­na musí řešit tako­vé kla­sic­ké pro­blémy jako je dove­ze­ní piz­zy na bri­gá­dě včas nebo sehná­ní peněz na čin­ži. Většina lidí by auto­ma­tic­ky schop­nos­ti Petera Parkera bra­li jako dar z nebes, pro něj se ale spíš dál tím více stá­va­jí pro­kle­tím kvů­li kte­ré­mu si nemů­že dovo­lit nor­mál­ní život. Občas mu tyhle schop­nos­ti sice též mohou pomoct (úvod­ní sek­ven­ce doka­zu­je jak se ele­gant­ně vyhnout doprav­ní špič­ce a donést Pizzu v tep­le napříč obla­ky), Peter Parker je ale pořád dob­rák od kos­ti, kte­rý si sice uvě­do­mu­je, že nemů­že zachrá­nit kaž­dé­ho, po tra­gic­kém momen­tu smr­ti strýč­ka Bena se o to ale sna­ží, i přes­to, že tako­vý Daily Bugle ho pořád pošpi­ňu­je co to jde a Peterovi se tak jeho hrdin­ství sku­teč­ně moc nevy­plá­cí a sku­teč­ně to tak jenom pod­tr­hu­je jeho uva­žo­vá­ní nad tím, že je mož­ná čas říct Spider-Manovi ahoj.

Režisér Sam Raimi je při­tom všem obda­ro­ván opět úžas­ným scé­ná­řem, kte­rý ten­to­krát mís­to Davida Koeppa napsal Alvin Sargent, kte­rý ale naštěs­tí skvě­le vysti­hl všech­ny posta­vy stej­ně jako v prv­ním fil­mu a zásad­ně nezmě­nil jejich cha­rak­ter­ní vlast­nos­ti. Především byl ale do role hlav­ní­ho zápo­rá­ka opět vybrán úžas­ný herec a ten­to­krá­te jde i o skvě­le napsa­né­ho padou­cha s něja­kou uvě­ři­tel­nou motivací- Alfred Molina je jako Otto Octavius a jeho poz­děj­ší zlé alter ego Doctor Octopus napros­to cha­rizma­tic­ký a podob­ně jako v před­cho­zím fil­mu Norman Osborn pro Petera před­sta­vu­je idol. Octavius vlast­ně vůbec není zlý a jeho základ­ní myš­len­ka se nao­pak sna­ží svě­tu pomoct, po tra­gic­kém inci­den­tu, při kte­rém ztra­tí svou ženu a svůj sen a navíc se mu do hla­vy čím dál tím více dostá­vá mysl jeho mecha­nic­kých cha­pa­del se z něj stá­vá Doctor Octopus, kte­rý fun­gu­je jako reál­ná hroz­ba, při jehož kon­fron­ta­cích se Spider-Manem nechy­bí osu­do­vost a pocit, že ten­to­krát by mož­ná Spidey mohl sku­teč­ně pro­hrát.

Opět je tu skvě­lá roman­tic­ká lin­ka mezi Peterem Parkerem a M. J., kte­rá ze Spider-Mana 2 dělá až nety­pic­ký komor­ní film, jenž je jen občas nahra­zen parád­ní­mi akč­ní­mi sek­ven­ce­mi, při kte­rých má Sam Raimi nejen mož­nost před­vá­dět vrchol­né atrak­ce, kte­ré v sobě navíc pořád mají hlub­ší smy­sl (viz celá sek­ven­ce s vla­kem), ale pře­de­vším zde i dostá­vá mož­nost vrá­tit se ke svým horo­ro­vým koře­nům (viz celá sek­ven­ce na ope­rač­ním sále, kte­rá by nako­pa­la prdel snad všem vyvraž­ďo­va­cím scé­nám ze všech mož­ných sla­she­rů ať už z pohle­du atmo­sfé­ry, drs­nos­ti nebo husí kůže- A to jde pořád o film s ratingem PG-13!). Raimi doslo­va pře­ska­ku­je mezi akcí, dra­ma­tem, horo­ro­vý­mi ele­men­ty či vtip­ný­mi momen­ty a daří se mu to. Je tu spous­ta bra­vur­ních vizu­ál­ních nápa­dů (bit­ka Spider-Mana a Doctora Octopuse vol­ným pádem), hrdin­ské cameo Stana Lee či bra­vur­ně pro­da­né zásad­ní dějo­vé ele­men­ty. Tohle všech­no navíc dopro­vá­zí parád­ní soun­d­track Dannyho Elfmana, kte­rý celou tu epič­nost a osu­do­vost pro­dá­vá ješ­tě víc.

Jde pros­tě opět o ukáz­ku vel­ké­ho bloc­kbus­te­ru, kte­rý záro­veň doká­že pro­dat psy­cho­lo­gii postav, zapo­jit sem stras­ti oby­čej­ných lidí, skvě­le pra­co­vat se svým pro­ta­go­nis­tou a dodat mu něja­ký vývoj, vytvo­řit důstoj­né­ho a funkč­ní­ho zápo­rá­ka a při­tom všem samo­zřej­mě ser­ví­ro­vat kuler­vou­cí akč­ní sek­ven­ce ať už se baví­me o sou­bo­ji s lupi­či ve měs­tě, kon­fron­ta­ci v ban­ce, kon­fron­ta­ci ve vla­ku nebo finá­le v pří­sta­vu. Funguje to, Raimi všech­ny trum­fy v ruká­vu nevy­sy­pal už v prv­ním fil­mu a jde opět o vrchol­nou ukáz­ku toho jak udě­lat vel­ký komik­so­vý film, kte­rý je záro­veň nesku­teč­ně komor­ní a oso­bi­tý a před­sta­vu­je sku­teč­ně jed­nu z nej­lep­ších roman­tic­kých linek všech dob. Spider-Man 1 nebo Spider-Man 2? Spider-Man 1, ale je to jako vybí­rat si mezi Temným rytí­řem a Temným rytí­řem povstal. A Spider-Manovi 1 mini­mál­ně chy­bí ta neu­vě­ři­tel­ná vla­ko­vá sek­ven­ce, kte­rá je opět zakon­če­na sil­ným emo­ci­o­nál­ním momen­tem. Spider-Man 2 je pros­tě ukáz­ko­vou pra­cí toho jak kom­bi­no­vat prv­ky z komik­so­vé­ho média s prv­ky rea­lis­tic­ké­ho svě­ta............

Trailer:

Verdikt: 5 z 5

Photo © 2004 Columbia Pictures