Dcery dvouhlavého draka. Příběh „ženy pro útěchu“

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Pokud chce­te pood­krýt rouš­ku nejen tajem­ství „žen pro útě­chu“, ale i jed­no­ho vel­ké­ho dědic­tví, jež pře­sa­hu­je i ty nejdi­vo­čej­ší před­sta­vy, tak si urči­tě nenech­te ujít kni­hu se sil­ným pří­bě­hem „Dcery dvou­hla­vé­ho draka“ od Williama Andrewse, jež vyda­lo nakla­da­tel­ství Mladá Fronta. 

Hlavní hrdin­kou celé­ho pří­bě­hu je dva­a­dva­ce­ti­le­tá Američanka Anna Carlsonová, jejíž rod­né koře­ny saha­jí do vzdá­le­né Koreje, kde se naro­di­la. Když jí bylo pět měsí­ců, tak si ji ado­p­to­va­li noví rodi­če a dali ji jmé­no ANNA, což je palin­drom.

Když byla máma naži­vu a já měla jed­nu ze svých nálad, říká­va­la: „Tak kou­kám, že dneska tady máme Annu pozpát­ku, jen dou­fám, že se brzo vrá­tí Anna popře­du“. Často jsem svo­je jmé­no psa­la s vel­kým A na kon­ci, a když mě někdo upo­zor­nil, že jsem ho obrá­ti­la, říka­la jsem: „Neobrátila. Je to palin­drom. Moje jmé­no je tedy stej­né zepře­du i zeza­du, a já jsem si pro­to ráda děla­la legra­ci z toho, jak zně­jí poza­du jmé­na všech ostat­ních...

Anna nikdy nepo­zna­la žád­ný jiný život než u svých ado­p­tiv­ních rodi­čů. Když zemře­la její mat­ka, její smrt jí veli­ce otřás­la a popr­vé v živo­tě se cíti­la oprav­du ztra­ce­ná. A mož­ná i pro­to to byl i jeden z důvo­dů, proč se roz­hod­la vypá­t­rat svo­ji pra­vou bio­lo­gic­kou mat­ku, kte­rá, jak dou­fa­la, byla někde mili­on kilo­me­t­rů dale­ko.

Spolu se svým otcem odjíž­dí do své rod­né země Koreje, kde jí bohu­žel čeká dal­ší vel­ké zkla­má­ní týka­jí­cí se její bio­lo­gic­ké mat­ky. Zklamaná a s dírou v srd­ci odchá­zí ze sirot­čin­ce, před kte­rým jí sta­rá žena vtisk­ne do ruky tajem­ný balí­ček se slo­vy, že je jen pro ni, a že jej nemá niko­mu uka­zo­vat. Navíc je prý vel­mi důle­ži­té, aby si vyslech­la, co jí ta žena chce vyprá­vět, a tepr­ve potom Anna pocho­pí, co to vše zna­me­ná.

Uvnitř balíč­ku dív­ka nalez­la adre­su a nád­her­ný hře­ben s vyklá­da­ným drakem.....Zvědavá a záro­veň i bojác­ná Anna se roz­hod­ne zaris­ko­vat a sta­rou ženu si i s jejím pří­bě­hem vyslech­nout. Kdo ví, tře­ba se od ní dozví, jaká byla nebo je její sku­teč­ná mat­ka, jací byli její pří­buz­ní, a mož­ná i najde koře­ny své pra­vé bio­lo­gic­ké rodi­ny a koneč­ně se jí dosta­ne odpo­vě­dí na své nevy­řče­né otáz­ky.

V dal­ším vyprá­vě­ní, ten­to­krát z úst sta­ré ženy jmé­nem Hong Čehi, se doví­dá­me, kým ve sku­teč­nos­ti byla ona sta­rá dáma a kým nyní je. Jsme tichý­mi svěd­ky na ces­tě jejím těž­kým živo­tem, kte­rý jí nešet­řil a roz­dá­val jí jed­nu tvr­dou ránu za dru­hou. Silným osu­dem jed­né korej­ské ženy máme mož­nost nahléd­nout do osu­dů sta­ti­sí­ců korej­ských žen, kte­ré byly ješ­tě jako nác­ti­le­té dív­ky ve váleč­ném běs­ně­ní okol­nost­mi donu­ce­ni slou­žit japon­ským vojá­kům jako „ženy pro útě­chu“.

Ženy, s kte­rý­mi bylo kru­tě zachá­ze­no, kte­ré byly bité, muče­né a něko­li­krát den­ně zná­sil­ňo­va­né, jak na běží­cím pásu nena­syt­ný­mi japon­ský­mi vojá­ky, jež si na těch­to dív­kách vybí­je­li svou bru­ta­li­tu. Člověka až sví­rá srd­ce, jaká zvěr­stva muse­ly tyto „ženy pro útě­chu“ vytr­pět a sná­šet, cítí z nich nejen rezig­na­ci a ztrá­tu nadě­je, ale i obrov­skou potu­pu z neu­ctě­ní a pošpi­ně­ní nejen těch­to žen, ale i dob­ré­ho jmé­na jejich rodin.

Tyto ženy pro útě­chu byly sexu­ál­ní­mi otro­ky­ně­mi Japonců, hrač­ka­mi na hra­ní, kte­ré když se omr­ze­ly, byly jed­no­du­še zklikvi­do­vá­ny......

Kniha, kte­rá popi­su­je vel­mi bar­vi­tě a věro­hod­ně zvěr­stva vál­ky pácha­né na křeh­kých stvo­ře­ních, jako jsou prá­vě dospí­va­jí­cí dív­ky, ve vás zane­chá vel­mi sil­né emo­ce, jež vás doslo­va pohl­tí a myš­len­ka­mi se bude­te stá­le vra­cet k této kni­ze, k pří­bě­hům jed­not­li­vých žen.

Příběh „Dcery dvou­hla­vé­ho draka“ jsem čet­la se zata­je­ným dechem a v napros­tém úža­su, že se něco tako­vé­ho sku­teč­ně moh­lo ode­hrá­vat v dneš­ním civi­li­zo­va­ném svě­tě. Z kaž­dé strán­ky doslo­va na čte­ná­ře dýchá bez­na­děj, bez­prá­ví, potu­pa z pošpi­ně­ní, zou­fal­ství a hlav­ně vel­ká bolest, a to vše ve sna­ze a tou­ze „pře­žít za kaž­dou cenu“, s s rodí­cí se odva­hou unik­nout tomu vše­mu a zachrá­nit se. 

Všechny scé­ny jsou popsá­ny vel­mi rea­lis­tic­ky tak, že si je čte­nář doká­že vel­mi živě před­sta­vit a stát se tak sou­čás­tí samot­né­ho děje, a pood­krýt tak vel­mi boles­ti­vé a sil­né osu­dy „žen pro útě­chu“.....

Ten květ začal jako semín­ko. Bylo zahra­ba­né hlu­bo­ko v tem­né chlad­né zemi. Jednoho dne, když byla půda tep­lá a vlh­ká, semín­ko puklo a zača­lo špl­hat na svět, kte­rý nemoh­lo vidět. Představ si, jakou muse­lo mít odva­hu. Nevědělo, co najde, až vyra­zí ven. Palčivé slun­ce? Zahradníkův rýč? Drtivé krav­ské kopy­to? Ale semín­ko se odváž­ně dra­lo výš, aby se jed­no­ho dne moh­lo stát krás­nou kvě­ti­nou. Musíš mít odva­hu toho semín­ka, Anno. Bez ní zůsta­neš zahra­ba­ná. Zetlíš a zemřeš. Je jed­no, jak jsi chyt­rá nebo hezká, jest­li máš pení­ze nebo spous­tu přá­tel. Když nemáš odva­hu, nikdy z tebe nebu­de kvě­ti­na, kte­rou máš být....

DCERY DVOUHLAVÉHO DRAKA

Napsal: William Andrews

Přeložila: Veronika Volhejnová

Vydalo nakla­da­tel­ství Mladá fron­ta ve spo­leč­nos­ti Albatros Media, a.s.

První vydá­ní, 2021

Počet stran: 393

ISBN: 978-80-204-5496-6

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře