Karikatura muže

large

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Máte rádi kni­hy Barbory Nesvadbové? Chcete se zasmát, popře­mýš­let, jak to vlast­ně máte vy? Tak prá­vě vám je urče­na kni­ha s názvem Karikatura muže. Čeká vás vel­mi zají­ma­vá son­da do vzta­hů žen s muži. Věřte, že bude­te chtít číst dál a dál. 

Fotografka Karla je ráda sama a sle­du­je vzta­hy ve svém blíz­kém oko­lí a kla­de si otáz­ky, zda jsou všech­ny vzta­hy idy­lic­ké, jak kaž­dý z part­ne­rů vlast­ně žije? Její samo­ta se mění už asi osa­mě­ní a postup­ně si to začí­ná uvě­do­mo­vat a mož­ná jí to začí­ná i vadit. Autorka vyprá­ví pří­běhy svým kama­rá­dek, jaké vzta­hy doma zaží­va­jí a co všech­no jim jejich man­žel­ství a part­ner­ství při­ná­ší, jaké pro­blémy řeší, či co je nao­pak skvě­lé. Jsou jejich vzta­hy oprav­du bez poskvr­ny nebo žijí jen svo­ji vlast­ní kari­ka­tu­ru.

V kaž­dé kapi­to­le na kon­ci se autor­ka zabý­vá názvem patos a pro­to jsem zde uved­la vysvět­le­ní toho­to slo­va. Patos je řec­ké zna­če­ní pro vášeň. Tedy vel­mi sil­nou emo­ci, pře­vlá­da­jí­cí nad logi­kou. Toto slo­vo cha­rak­te­ri­zu­je také vel­kou lás­ku a úpl­nou odda­nost.. Významem znač­ně odliš­né je ang­lic­ké pathe­tic, což vní­má­me jako ozna­če­ní něko­ho, něče­ho trap­né­ho, ubo­hé­ho, žalost­né­ho.

Romány Barbary Nesvadbové jsou pro nároč­něj­ší čte­ná­ře. Ne vždy se od kni­ho­mo­lek dozví­dám pozi­tiv­ní recen­ze na její kni­hy. Musím říci, že Karikatura muže pro mě byla její nej­hez­čí kni­ha a nesmír­ně jsem si její čte­ní uži­la. Tolik pří­bě­hů, tolik vzta­hů, by ani člo­věk neřekl, že se může v růz­ných rodi­nách žít. Nechápala jsem, co někte­ří muži pácha­jí ženám a jak se k nim ve vzta­hu cho­va­jí. Jak říká moje kama­rád­ka: „Nikdy nesuď, když nevíš, co se děje v jejich kuchy­ni.“ Teď už to chá­pu. Po pře­čte­ní této kni­hy musím říci, že si nesmír­ně vážím své­ho man­že­la, to jaký je a jak se ke mně cho­vá. Opravdu mám vel­ké štěs­tí.

Knihu dopo­ru­čím všem mužům i ženám, bez roz­dí­lu věku. Každý by se měl zamys­let nad svým vzta­hem, zda jsou v něm něja­ké rezer­vy, co by pří­pad­ně šlo zlep­šit, ale i to, co by bylo vhod­né zacho­vat a držet si svůj stan­dart. V kni­ze nalez­ne­te cel­kem 12 pří­bě­hů, kte­ré jsou roz­dě­le­ny na něko­lik pod­ka­pi­tol. Uvědomuji si, kolik mužů je obrov­ský mani­pu­lá­tor a ženu nene­chá se v ničem roz­hod­nout, kolik žen i mužů je nevěr­ných, kolik vzta­hů je s vět­ším věko­vým odstu­pem, kolik mužů ženy vydí­rá, do koli­ka vzta­hů zasáh­ne nemoc, či smrt jako tichý spo­leč­ník a mno­ho dal­ších.

Ukázka z kni­hy:

Je před sví­tá­ním. Anna nemů­že spát. Už zas.

Tolik milo­val dlou­há rána. Když byl Rudolf na víkend doma, pro­sí­va­la jak malé dítě. „Ještě pět minut!“ Zlobila ho.

Teď, když je pryč, nemá už koho pře­mlou­vat, tak­že najed­nou není ani tou­ha po dopo­led­ním spán­ku.

Zmizela spo­lu s kra­to­chví­le­mi, kte­ré Rudolf pra­vi­del­ně plá­no­val.

Kolo. Houby. Plavání. Výlet.

Pořád se něco dělo.

Neustále byl pro­gram.

Vzpomíná.

Říkal jí med­ví­dě, když měl roz­mar­nou. A spá­či, když byl její lenos­tí kap­ku podráž­dě­ný.

Neoddiskutovatelně jí dochá­zí, že dnes už dny nedě­lí.

Splývají jí.

Vlastně nesmí říkat, že on je pryč. Uvědomuje si vzá­pě­tí, když poma­lu sestu­pu­je zahrad­ním scho­diš­těm.

„Smrtí dru­ha život pře­ce nekon­čí.“ Poučil ji dra­hý pan tera­peut. Kolikátý v řadě už? Kdyby pení­ze, utra­ce­né za psy­cho­te­ro­ris­ty, jak je posměš­ně nazý­va­la, uklá­da­la do pra­sát­ka, nemu­se­la by pro­dat auto. To je jas­ný.

Stejně jí nikdy nikdo nepo­ra­dil. Cestu do vlast­ní duše musí zvlád­nout kaž­dý sám.

Zvládne ji ona?

Těžko. Odpovídá si s napros­tou samo­zřej­mos­tí.

Copak tohle je všech­no? Tohle byl ten Život? Natočit pár fil­mů. Svést něko­lik mužů. A dál? Vdát se? Rozvést.

Milovat Rudolfa.

A dál? Přečíst deset dob­rých knih. Plavat v moři. Ztratit se v lese. A dál? Prosmát se večír­ky ve dva­ce­ti. Propít ve tři­ce­ti. Promeditovat ve čty­ři­ce­ti. A dál? Dál už nic. Už pře­ce všech­no bylo. Aničko.

A hlav­ně byl On… Nesnáší ten hlas ve své hla­vě. Nesnáší ho.

Má snad začít zava­řo­vat? To by i hlas moh­lo uml­čet. To by od ní ani On neče­kal..

On.

Rudolf.

Několik slov o autor­ce:

Barbara Nesvadbová (* 14. led­na 1975, Praha)

je čes­ká spi­so­va­tel­ka a novi­nář­ka.
Autorka vystu­do­va­la Fakultu soci­ál­ních věd UK, obor žur­na­lis­ti­ka a maso­vá komu­ni­ka­ce. Po stu­di­ích nastou­pi­la do časo­pi­sů Playboy a Xantypa na pozi­ci šéf­re­dak­tor­ky, a poz­dě­ji se sta­la šéf­re­dak­tor­kou pres­tiž­ní­ho časo­pi­su Harper´s Bazaar.
Barbara Nesvadbová napsa­la kni­hy Řízkaři, Bestiář, Život nane­čis­to, Pohádkář, Přítelkyně, a kni­hy feje­to­nů Brusinky, Borůvky, Pralinky.
Knihy Bestiář i Pohádkář byly zfil­mo­vá­ny, a na obou se autor­ka podí­le­la i scé­náris­tic­ky.
Spisovatelka je dce­rou spi­so­va­te­le Josefa Nesvadby († 2005), býva­lou man­žel­kou poli­ti­ka Karla Březiny, a mat­kou dce­ry Bibiany. Narodila se v rodi­ně dvou léka­řů, psy­chi­atrů. Otec Josef byl záro­veň auto­rem sci-fi. Publikuje i kni­hy rozhovorů-Povídání s Annou Hogenovou, Hovory s dok­to­ry, Hovory s tera­pe­u­ty. Je aktiv­ní člen­kou spo­leč­nos­ti Etincelle, zaměst­ná­va­jí­cí men­tál­ní han­di­ca­po­va­né spo­lu­ob­ča­ny zakla­da­tel­kou nadač­ní­ho fon­du Be Charity, kte­rý se sta­rá o děti po těž­ké nemo­ci či úra­zu. V rám­ci filan­tro­pie navr­hu­je kolek­ce bot (Novesta), oble­če­ní (Bibloo), doplň­ků (Tanah, Preciosa), vždy s kon­krét­ním cílem a prin­ci­pem, že sto pro­cent zis­ku se roz­dě­lí mezi posti­že­né.

Začátek for­mu­lá­ře

Autorka: Barbara Nesvadbová

Žánr: čes­ká sou­čas­ná lite­ra­tu­ra, belet­rie, spo­le­čen­ský román

Vydáno: Vydala Euromedia Group, a.s.Ikar, Praha, 2025

Počet stran: 192

Vazba kni­hy: pev­ná s lami­no­vým pota­hem

ISBN: 978-80-249-5649-7

Knihu může­te kou­pit zde:

Karikatura muže - Barbara Nesvadbová | Knihy LUXOR