Déja Vu je stav, kdy máte pocit, že znovu prožíváte stejnou situaci. Déja Vu je také film, který se sice podle tohoto pocitu jmenuje, ale příliš s ním nepracuje. Zato nabídne solidní mírně zběsilou akci a cestování časem (a na závěr i nějaké to Déja Vu).
Od snímku s názvem Deja Vu bychom asi čekali spíše něco na způsob psychologického dramatu, ale režisér Tony Scott nám místo toho servíruje udatného policistu a podlého teroristu hrající si na kočku s myší okořeněné špetkou sci-fi. To však pochopitelně neznamená, že by byl film horší, jen se méně informovanému diváku dostane patrně úplně jiného zážitku, než jaký očekával. Déja Vu je ale hlavně filmem, který od svého diváka vyžaduje, aby přistoupil na jeho pravidla, respektoval je a nevyptával se na detaily. Pokud toto nedodržíte, budete pravděpodobně značně zklamáni.
Příběh se začíná odvíjet jako obyčejný detektivní thriller. Ocitáme se v New Orleans, kde právě explodoval trajekt vezoucí kolem pěti set lidí. Na místo činu přichází zástupce Úřadu pro alkohol, tabák, zbraně a střelivo Doug Carlin, po obhlídce mostu a okolí řeky je přivolán k pitvě ženy, která zdánlivě také zemřela na trajektu, ale brzy se ukazuje, že je mrtvá o něco déle a že se někdo usilovně snažil, aby vypadala jako jedna z obětí výbuchu. Doug Carlin tak rozjíždí vyšetřování po vrahovi ženy, které (jak se domnívá) povede zároveň ke strůjci teroristického útoku. Po počátečních obvyklých vyšetřovacích praktikách se Doug dostává do jakési tajné sekce FBI, kde nejenom že objevili způsob, jak zakřivit časoprostor a hledět do minulosti, ale zároveň dokáží do času minulého i něco přenést.
Film se tedy zhruba první třetinu tváří jako celkem klasický kriminální snímek, aby se poté zvrhl v poněkud těžko uvěřitelnou sci-fi, kde je možné šmírovat lidi z minulosti při sprchování. Ta malá uvěřitelnost je dána tím, že Déja Vu se nejprve prezentuje jako snímek zcela realistický, stojící na pevné zemi a proto mu to cestování časem zkrátka nevěříte tolik jako například doktoru Brownovi v Návratu do budoucnosti. S těmito časovými hrátkami jdou samozřejmě ruku v ruce různé paradoxy a obtížně přijatelné situace. Pokud se tomu však poddáte a budete respektovat nastavená pravidla, určitě se pobavíte. Příkladem budiž scéna, kdy Carlin pronásleduje v automobilové honičce teroristu, který však po dané silnici ujíždí o čtyři dny dříve. Ano, logicky je to dost zvrácené, ale jako akční scéna to funguje skvěle.
Déja Vu vyniká takéformou, která se možná někomu může zdát až epileptická, ale myslím si, že je dost působivá (navíc zběsilá forma jaksi patří k rukopisu režiséra Tonyho Scotta a tohle je ještě jeden z jeho klidnějších filmů). Co se týče hereckého obsazení, tak tíha zde leží pochopitelně na představiteli hlavní role. Denzel Washington tu předvádí dalšího z řady policistů a vyšetřovatelů,jenž má za svou hereckou kariéru již slušně „zmáknuté“, roli Carlina tedy nemá, čím zkazit, ale na druhou stranu ji ani ničím neobohacuje, je to zkrátka ukázkový polda toužící zachránit všechny nevinné, jak už jsme jej viděli asi stokrát. Což ovšem nemusí být kritika, záleží, jak moc máte tyto kladné ochránce zákona v oblibě.
Déja Vu je bezesporu zajímavý film, který skrývá něco trochu jiného, než se podle názvu nabízí. Má poutavou formu a vcelku neotřelý příběh, který však vyžaduje, abyste ho přijali, nehledali v něm mouchy (protože pokud budete chtít, najdete jich spoustu) a nechali se unášet především akcí. Pak se budete určitě bavit.
Naše hodnocení:
0
Podobné články
Recenze: Doba ledová 3: Úsvit dinosaurů
Recenze: JCVD
Recenze: Válka Nevěst
Recenze: Chlapec v pruhovaném pyžamu
Recenze: Monstra vs Vetřelci 3D
Recenze: Marley a já
Recenze: Sedm životů
Recenze: Pochyby
Recenze: Strážci - Watchmen
Recenze: Milionář z chatrče
1. January 2007 - 0:00 — Andrea Zahradníková
Nejnovější komentáře