Ačkoli ve filmu figuruje duch, není Pod povrchem tou pravou „duchařinou“. Momentů, kdy se duch objevuje či projevuje zde není mnoho. Oproti jiným filmům zde navíc nevystupuje jako nějaké strašidlo, jako spíš prostředek, jak příjít věcem na kloub.
Jak už to u podobných typů filmů bývá, jsou postavy, které ducha vidí či cítí a jiné postavy, které těmto samozřejmě nevěří. V tomto případě jde o manželský pár, který právě odvezl svou jedinou dceru na školu. Jejich dlouholeté šťastné manžeství začne mít problémy. Clair, do té doby hlavně matka, nyní žena v domácnosti, začne kolem sebe cítit přítomnost jakési ženy.
Děj filmu se rozjíždí velmi pomalu a první „duchařské“ scény se dočkáme za hodnou chvíli. Značnou část filmu si Clair myslí, že onou zjevující se ženou je jejich sousedka, kterou zabil manžel (manžel té sousedky). Tuto myšlenku však tvůrci časem zaženou. Sousedka je naživu, jen nebyla pár dní doma. Novému vysvětlení celé záhady je pak věnováno předposledních cca 30 min. Film trvá dvě hodiny, a z toho poslední půlhodina je vlastně „konec“. Pořád čekáte, že teď už to musí skončit, ale vždycky se ještě stane něco dalšího, čím dál víc neskutečného a neproveditelného (záporný hrdina je holt nezničitelný...). Naprosto přitažený za vlasy je pak opravdový konec celého „konce“. Tvůrci zřejmě chtěli dosáhnout efektu „osudovosti“, ale mě spíš napadlo: to si snad už dělají srandu.
Hlavní postavy tohoto dvouhodinového thrilleru, při kterém se budete opravdu bát dohromady tak 45 minut, vytvořili Michelle Pfeiffer a Harrison Ford. Ženu, která ducha vidí, a jejího manžela, genetického odborníka, kerý jí moc nevěří. Sympatické je, že ve filmu není moc postav, ani nějakých paralelních dějů, takže se lehce orientujete.
Suma sumárum, jde o thriller, v němž duch odhalí vážné problémy ve světě živých, kterým pak začne jít opravdu o život.
O filmu:
Rok: 2000
Režie: Robert Zemeckis
V hlavních rolích: Harrison Ford, Michelle Pfeiffer
Délka: 124 minut
