Truman Show

Film Truman Show jsem v kinech úspěš­ně něja­kou dobu igno­ro­val a i po té, co mi byl růz­ný­mi lid­mi dopo­ru­čen, začí­nal jsem se na něj dívat s nedů­vě­rou. Jim Carrey v hlav­ní roli pro mě do té doby zna­me­nal pou­ze spous­tu úškleb­ků a pokles­lý humor.

To se ale po shléd­nu­tí (i přes občas­né Carreyho úškleb­ky) změ­ni­lo a já vím, že Carrey doká­že zahrát i cha­rak­ter­něj­ší roli. Také pro­to pro mě momen­tál­ně Truman Show zna­me­ná jeden z nej­o­ri­gi­nál­něj­ších sním­ků 90.let. Film je posta­ven na myš­len­ce rea­li­ty show. Na začát­ku jste ve stej­né situ­a­ci jako Truman Burbank (no vy už teda nebu­de­te, když vám to teď pro­zra­dím). Nevíte nic o tom, že by něco na tom svě­tě, ve kte­rém Truman žije, moh­lo být pro­hni­lé­ho. Truman má vlast­ní dům, ženu a prá­ci a sní o dovo­le­né u moře a vede si poklid­ný život. Za celý svůj život zatím dělal vše pod­le něja­ké­ho ste­re­o­ty­pu a ani ho nena­padlo dělat něco jinak.

A v tom je prá­vě ten hlav­ní háček. Na myš­len­ku cosi změ­nit ho při­ve­de vysí­lá­ní roz­hla­su, kam se omy­lem dosta­ne frek­ven­ce, ze kte­ré se Truman namís­to před­po­vě­di poča­sí dozví­dá o tom, kde prá­vě on sám je a co dělá. Jakmile se jed­nou roz­hod­ne udě­lat cosi nestan­dard­ně, zjis­tí, že se dějí vel­mi podiv­né věci, kte­ré ho postup­ně při­ve­dou na myš­len­ku, že žije v umě­lém svě­tě, kde je vše pře­dem dáno.

A to už, jak se postup­ně uka­zu­je, od úpl­né­ho počát­ku Trumanova živo­ta: jeho mat­ka není mat­ka, domně­lý otec neze­mřel a jeho man­žel­ka je nasa­ze­ná scé­ná­řem, kdež­to dív­ka, do kte­ré se Truman zami­lo­val, přes­to­že neměl, byla z děje odstra­ně­na. Cesta k pozná­ní je tedy tro­chu kom­pli­ko­va­ná, ale nako­nec se uká­že, že přes­to­že Truman zůsta­ne úpl­ně sám a bez přá­tel, je scho­pen jed­nat sám na vlast­ní pěst a dosáh­nout své­ho.

I v době, kdy nej­růz­něj­ší tele­no­ve­ly a rea­li­ty show den­ně oku­pu­jí obra­zov­ku, jde sice stá­le o sci-fi myš­len­ku – jakési kraj­ní hra­ni­ce - kam se (dou­fám) lid­stvo nikdy nedo­sta­ne. Já pro­to oce­ňu­ju, kolik růz­ných nápa­dů tvůr­ci vychr­li­li a jak všech­no domys­le­li a dotáh­li do kon­ce. Díky tomu jde pro mě beze­spo­ru o jeden z nej­o­ri­gi­nál­něj­ších fil­mů deva­de­sá­tých let.

Truman Show je jed­ním z fil­mů, kte­ré bys­te si měli pro­hléd­nout dva­krát. Jinak totiž ani nemá­te šan­ci obje­vit, pří­pad­ně pocho­pit všech­ny fór­ky, pře­de­vším ze začát­ku, když ješ­tě úpl­ně tak netu­ší­te, o co jde. Kromě tajem­né vysí­lač­ky nebo výta­hu bez výta­hu v budo­vě, kam Truman nor­mál­ně necho­dí, jde pře­de­vším o můj oblí­be­ný pád „hvězdy“ Síria coby uvol­ně­né lam­py z oblo­hy za bílé­ho dne.

O filmu:

Truman Show
Režie: Peter Weir
Scénář: Andrew Niccol
V hlav­ních rolích: Jim Carrey, Laura Linney, Noah Emmerich, Natascha McElhone, Holland Taylor, Brian Delate, Blair Slater
USA 1999, 103 minut