DENNÍ SVĚTLO

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Když explo­ziv­ní neho­da zava­lí oba kon­ce frek­ven­to­va­né­ho tune­lu pod řekou mezi New Yorkem a New Jersey, sku­pi­na zou­fa­lých pře­ži­vších roz­ma­ni­té­ho půvo­du a posta­ve­ní v živo­tě musí zapo­me­nout na roz­dí­ly a jed­no­my­sl­ně se posta­vit za muže, kte­rý je při­šel zachrá­nit.

			DAYLIGHT DENNÍ SVĚTLO
	Recenzuje Sid Páral, Kalifornie		12. pro­sin­ce 1996
	Universal Pictures, USA 6. pro­sin­ce 1996, akční/dobrodružný, 109 minut, PG-13, Česko 20. úno­ra 1997
	Režie:	Rob Cohen
	Hrají:	Sylvester Stallone, Amy Brenneman, Viggo Mortensen, Dan Hedaya, Jay O. Sanders, Karen Young, Claire Bloom, Vanessa Bell Calloway, Renoly Santiago, Colin Fox, Danielle Harris, Stan Shaw.

Když explo­ziv­ní neho­da zava­lí oba kon­ce frek­ven­to­va­né­ho tune­lu pod řekou mezi New Yorkem a New Jersey, sku­pi­na zou­fa­lých pře­ži­vších roz­ma­ni­té­ho půvo­du a posta­ve­ní v živo­tě musí zapo­me­nout na roz­dí­ly a jed­no­my­sl­ně se posta­vit za muže, kte­rý je při­šel zachrá­nit.

Tolik ofi­ci­ál­ní notic­ka. Uvítejme (koneč­ně!) zase jed­nou akč­ní film, kde nehra­je hlav­ní roli nási­lí, nýbrž živel. Sláva fil­mu, jenž se obe­jde bez bomb s odti­ká­va­jí­cí­mi dis­ple­ji a kde nátlak na hrdi­ny neči­ní hla­veň pět­a­čty­ři­cít­ky, nýbrž ledo­vá říč­ní voda. Popatřme, any jsou výbuš­ni­ny uží­vá­ny způ­so­bem, jenž měl pan Nobel, vyná­lez­ce dyna­mi­tu a vědec­ké­ho oce­ně­ní, pře­de­vším na mys­li.

Sylvester Stallone, kte­rý si to u mne tím­to fil­mem polep­šil, hra­je Kita Laturu, pro­puš­tě­né­ho šéfa newy­or­ské Nouzové Zdravotní Služby (EMS), kte­ré­mu to při kata­stro­fě v pod­říč­ním tune­lu nedá a vydá se (sám, nikdo jiný si netrou­fá) zachra­ňo­vat hrst­ku lidí lape­ných mezi záva­ly. To je ta dob­rá strán­ka -- beze­spo­ru nový, neotře­lý nápad (už jsme si u akč­ních fil­mů jaxi odvyk­li, že). Méně radost­ný je pak nápor tech­nic­kých para­do­xů a fakt, že děje neu­vi­dí­me až zas tolik; spíš fil­mo­vých tri­ků a zvlášt­ních efek­tů, kte­ré ovšem vesměs sto­jí za to, jak už to u pro­fe­si­o­ná­lů z Industrial Light & Magic bývá.

Kitovým žen­ským pro­ti­pó­lem je Madelyne Thompson (Amy Brenneman), spi­so­va­tel­ka, na kte­rou v New Yorku všech­no pada­lo, tak se roz­hod­la odjet, až na ni spa­dl tunel. Ostatní zachra­ňo­va­ní jsou vskut­ku divo­ká smě­si­ce, jakou bys­te dosta­li náhod­ným výbě­rem obsa­hu dese­ti aut na kte­ré­ko­liv měst­ské dál­ni­ci, včet­ně něko­li­ka mla­distvých delik­ven­tů. Jejich původ jde však pod tla­kem bez­pro­střed­ní­ho ohro­že­ní živo­ta napros­to stra­nou. Potud dob­ře. Škoda jen, že všech­ny před­ve­de­né pova­hy jsou tak veli­ce čitel­né a před­ví­da­tel­né, včet­ně věr­né­ho psa, kte­rý, opla­kán, se musí samo­zřej­mě nako­nec zachrá­nit (ach). Příjemné je, že v Denním svět­le lidé děla­jí nor­mál­ní sobec­ká a kru­tá roz­hod­nu­tí.

Děje, prav­da, mno­ho nezbý­vá, neboť je tvo­řen jed­ním základ­ním prou­dem (ris­ko­vat - najít úto­čiš­tě - pře­žít) a tech­nic­ký­mi detai­ly, kte­ré při­ná­še­jí hoj­ná poba­ve­ní roz­lič­né­ho dru­hu, a jimž se jako obvykle věnu­ji v rejpá­ní (viz níže).

Nezbývá mi tedy než film cel­ko­vě dopo­ru­čit těm, kte­ří se rádi necha­jí napí­nat dra­ma­tic­ký­mi živel­ný­mi situ­a­ci, závo­dem o život a výbuš­ný­mi efek­ty. Mně se to líbi­lo.

Hodnocení: DOST DOBRÉ
HNIDOPICHOVO REJPÁNÍ
POZOR - AKUTNÍ NEBEZPEČÍ ZNECHUCENÍ

Ó ano, Daylight byla úpl­ná pas­tva pro Hnidopicha a lov­ce klišé.

• Bouchlo to někde upro­střed, v mís­tě, kte­ré poz­dě­ji Kit snad­no roz­ho­dí svou drob­nou petar­dič­kou. Přesto se u tune­lu zava­lí oba cel­kem masiv­ní vjezdy.
• Po všech mož­ných i nemož­ných sil­ni­cích Ameriky neu­stá­le potká­vám nou­zo­vé tele­fo­ny. Jenom v tom zpro­pa­de­ném tune­lu je nema­jí, pro­to­že děj vyža­du­je, aby ve všech vysí­lač­kách došly bater­ky. Videokamery zká­zu pře­ži­jí, byť pošra­mo­ce­ny. Telefon ne.
• Když je v pře­tr­že­ném kabe­lu napě­tí schop­né jis­k­řit, zmí­tá se (byť visa) jako živý.
• Třebaže nejsem sta­veb­ní ani stroj­ní inže­nýr, pro­hla­šu­ji, že kon­struk­ce (jedi­né­ho?) ven­ti­lá­to­ru s jed­nou svis­lou a tře­mi vodo­rov­ný­mi vrtu­le­mi v sérii je nesmy­sl plní­cí jedi­ný účel -- tvo­ří opi­čí dráhu pro Stallona. Uvnitř šach­ty, kam se nikdo nor­mál­ně nedo­sta­ne, nechy­bí olb­římí rudé dis­ple­je odpo­čí­tá­va­jí­cí hrdi­no­vi čas do záhu­by (uááá). Ať mi nikdo nepo­ví­dá, že oby­čej­ný elek­tro­mo­tor točí­cí vrtu­lí pomo­cí transmi­se nejde zasta­vit nejen na chvi­lič­ku, ale pod­le potře­by.
• Po celé dél­ce tune­lu je ve výši půl met­ru nad zemí vede­no potru­bí, kte­ré v pra­vi­del­ných inter­va­lech popraská a uni­ka­jí­cí plyn se vzní­tí, aby tak po celou dobu vhod­ně oza­řo­val scé­nu (viz obrá­zek naho­ře). Když voda vystou­pí na úro­veň hořá­ků, chvil­ku to bub­lá a pak se plyn sám zasta­ví. Světla neu­bu­de.
• Při kata­stro­fě dosud našla­pa­né­ho tune­lu je najed­nou auto jen tu a tam. Rovněž jsou lidé buď úpl­ně mrt­ví (a těch je vel­mi málo), nebo úpl­ně zdra­ví (a těch je saf­ra straš­ně málo). Nikde nikdo zra­ně­ný, popá­le­ný, žád­né zlo­me­né kon­če­ti­ny. Hrstka hrdi­nů se vypo­tá­cí z oča­ze­ných, leč nepří­liš zde­for­mo­va­ných vozi­del, a jejich prv­ní odpo­věď na otáz­ku, jak se jim daří, zní: „I’m fine.“
• Která sko­po­vá hla­va vymys­le­la, že by se pro ztí­že­nou doprav­ní situ­a­ci ve měs­tě muse­lo oka­mži­tě začít se stroj­ním odklí­ze­ním tro­sek, tře­ba­že by to ohro­zi­lo něčí živo­ty, nemluvě o mož­ných zava­le­ných? Aby se jako obno­vil pro­voz? Vždyť tunel je defi­ni­tiv­ně roz­bo­řen a zapla­ven! A kde je sta­ros­ta a poli­ti­ci vůbec? Není pře­ce nic vděč­něj­ší­ho, než před­vá­dět sou­strast­nou účast na mís­tě neštěs­tí. Pak by něja­ký spěch nepři­pa­dal v úva­hu.
• V náva­lu zvlášt­ních efek­tů se úpl­ně zapo­mně­lo na jeden pod­stat­ný fakt, jenž je ve fil­mu navíc uká­zán na mode­lu, když ho vytáh­nou z truh­li­ce. Tunel není samo­zřej­mě jeden, ale dva, kaž­dý jed­ním smě­rem, a jsou občas pro­po­je­né. Bouchlo to jen v jed­nom z nich. I kdy­bychom při­pus­ti­li, že oba vjezdy a výjezdy jsou zava­le­né, dru­hý tunel by měl být v pod­stat­ně lep­ším sta­vu. Ale to by pak sta­čil méně mršt­ný hrdi­na, že ano.
• Závěrečná krko­lomni­ce je pořád­ně zmr­še­ná. Všimněte si, jak se při postran­ním pohle­du do víru vzhů­ru uná­še­ná Madelyne pro­hý­bá v nemož­ných křiv­kách, jak to jen gumo­vý panák umí. Rovněž si nenech­te ujít, jak moc­ný vír, jenž je scho­pen vycuc­nout Kita z bah­na, nezví­ří na hla­di­ně řeky ani vln­ku...