Filmové seky - No co... stane se :) - část 2.

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Můj otec s obli­bou říká, že má-li vůbec něja­kou chy­bu, pak je to prá­vě bez­chyb­nost. Samozřejmě… trou­sí tak­to v žer­tu. Jak je totiž vše­o­bec­ně zná­mo – doko­na­lý není nikdo. Platnost rče­ní o nee­xis­ten­ci abso­lut­ní vybrou­še­nos­ti tak pla­tí neje­nom pro blon­dý­ny, ale vůbec pro všech­ny lidi na této pla­ne­tě – včet­ně fil­mo­vých tvůr­ců (neče­kám, že by vás tato infor­ma­ce sra­zi­la do kolen, jen potře­bu­ji nená­sil­ně pře­jít k tomu, o čem chci psát).

Jedním z důka­zů lid­ské neo­myl­nos­ti jsou prá­vě fil­my. Byť se to při prv­ních pro­jek­cích koli­krát nezdá, nena­jde se snad jedi­ný počin, kte­rý by byl v celé své dél­ce bez­chyb­ný a v němž by se tu a tam neob­je­vi­la něja­ká ta nedo­myš­le­nost. Nejčastěji se tak stá­vá v důsled­ku toho, že je řada scén natá­če­na na přeskáč­ku, a tedy niko­liv chro­no­lo­gic­ky. Jak hlá­sá výše uve­de­ný titu­lek, ten­to člá­nek (a dost mož­ná i řada dal­ších) se bude zabý­vat prak­tic­ký­mi pří­kla­dy toho, když se tvůr­ci tzv. „sek­nou“. V prv­ním vydá­ní si při­blí­ží­me chy­by ve sním­cích Spider-Man, Pán prs­te­nů a Shrek 2.

Spider-Man

Automobilové „deža-vi“
Budete-li hod­ně pozor­ní na začát­ku dru­hé půle, když Peter Parker roz­mlou­vá s Mary Jane o její diva­del­ní kari­é­ře a ona se sna­ží, seč může, aby zakry­la pra­cov­ní oděv ser­vír­ky, může­te si povšim­nout, jak za posta­vou Kirsten Dunstové pro­je­de v krát­kém časo­vém úseku dva­krát to samé auto. A aby toho neby­lo málo, pokaž­dé s „na vlas stej­nou“ posád­kou. Prvně se tak sta­ne v zábě­ru, kdy MJ říká, že prá­vě ode­šla z prá­ce, podru­hé o něko­lik vte­řin poz­dě­ji, když se na scé­ně obje­vu­je její zava­li­tý čer­noš­ský šéf se stíž­nos­tí, že v poklad­ně chy­bí něko­lik dola­rů.

1) Hnědé auto s bílým pru­hem popr­vé.		2) Přichází šéf od MJ a auto pro­jíž­dí zno­vu.

Veskrze zají­ma­vá je rov­něž sku­teč­nost, že auta, kte­rá za MJ pro­jíž­dě­jí, se z „pla­cu“ poslé­ze vypa­řu­jí – a to pokaž­dé když kame­ra naje­de na posta­vu Petera Parkera. To samé pla­tí i o pro­chá­ze­jí­cích lidech

.Podezřele pro­měn­né poza­dí
Památný roz­ho­vor mezi Peterem a jeho strý­cem, kte­rý je veden v zapar­ko­va­ném autě a jenž je také dosti pře­krou­cen záslu­hou špat­né nála­dy hlav­ní­ho hrdi­ny, pro­slul neje­nom kul­tov­ní větou „S vel­kou silou při­chá­zí vel­ká odpo­věd­nost“, ale i náh­lou změ­nou pro­stře­dí. Když kame­ra sní­má arti­ku­lu­jí­cí­ho Maguira, v poza­dí je mož­no zazna­me­nat šedi­vou budo­vu s vel­ký­mi okny a táh­lý živý plot niž­ší­ho vzrůstu. Jen co ale Peter Parker vystu­pu­je z auta, obje­vu­je se na úpl­ně jiné scé­ně (!). Mění se budo­va (nebo ale­spoň její část) a hlav­ně - mizí zele­ný keř.

1) Když Peter sedí v autě, jsou za ním keře...		2) Když vystou­pí, keře zmi­zí (!).

Nerozbitná lam­pič­ka
Když si Peter osvo­ju­je nově naby­té nad­při­ro­ze­né schop­nos­ti a tes­tu­je vystře­lo­vá­ní pavu­čin, při jed­nom poku­su se mu poštěs­tí roz­bít zele­né sví­ti­dlo s okro­vým zásti­nem. To by samo o sobě neby­lo až tak zvlášt­ní – jenomže hned v dal­ším zábě­ru se lam­pič­ka obje­vu­je na svém původ­ním mís­tě a ješ­tě k tomu vše­mu v nepo­ru­še­ném sta­vu (!).

1) Pavučina se při­le­pu­je na lam­pič­ku		2) Lampička dopa­dá na zad­ní stě­nu
3) Ještě jeden záběr na tříš­tí­cí se lam­pič­ku		4) V dal­ším zábě­ru je lam­pič­ka zpát­ky.

Pán prs­te­nů: Společenstvo prs­te­nu

Dvakrát odho­ze­ný meč
Závěrečná les­ní bitva, v níž se roz­pouš­tí Společenstvo prs­te­nu, naský­tá hned něko­lik nechtě­ných chy­bek a logic­kých koli­zí. Mezi ty nej­vět­ší (avšak taky těž­ko postřeh­nu­tel­né) pat­ří Aragornem upuš­tě­ná zbraň v sou­bo­ji s vůd­cem skře­tů. V oka­mži­ku, kdy je Mortensenova posta­va odmrš­tě­na na strom, je její před­sta­vi­tel nato­lik omrá­čen nára­zem, že odha­zu­je meč do dáli (viz prv­ní obrá­zek). Hned vzá­pě­tí násle­du­je vrže­ní kovo­vé­ho ští­tu a Aragorn kon­čí ve veskr­ze těs­ném sevře­ní kry­cí­ho pro­střed­ku. V sou­běž­ném boč­ním pohle­du se ovšem stá­vá­me svěd­ky něče­ho, co se dá jen stě­ží vysvět­lit lid­ským rozu­mem. Aragorn se totiž už podru­hé „zba­vu­je“ své­ho meče (!).

Aragorn nará­ží na strom a upouš­tí meč...

Když po něm skřet vrhá svůj štít, Aragorn je zno­vu ozbro­jen.Podivně tvár­ný most

Gandalfův sou­boj s Balrogem je sám o sobě úchvat­ný a neza­po­me­nu­tel­ný – přes­to všech­no se během něj udá něco vel­mi pozo­ru­hod­né­ho. Stejně jako v minu­lém pří­pa­dě, i ten­to­krát se jed­ná o chyb­ku na prv­ní pohled neza­zna­me­na­tel­nou. Pozornost zbystře­te v oka­mži­ku, kdy Gandalf „zabod­ne“ svou hůl do úzké­ho mos­tu, kte­rý se násled­ně zhrou­tí. V pohle­du, kte­rý zabí­rá pada­jí­cí­ho Balroga a pozo­ru­jí­cí­ho Iana McKellena, je zřej­mé, že má pozůsta­lý zby­tek „láv­ky“ rov­ný povrch - bez jaké­ho­ko­liv zvrstve­ní a zalo­me­ní. Avšak… jakmi­le se Démonův bič omo­tá oko­lo Gandalfova kot­ní­ku a šedi­vý čaro­děj se jen tak tak zachy­tí o výše popsa­ný okraj, bys­třej­ší­mu očku nemů­že unik­nout výrazná změ­na povrchu (zřej­mě pro­to, aby se měl sym­pa­tic­ký sta­řík čeho chyt­nout)

.
Balrog padá do tem­not a v hor­ním pohle­du je jas­ně patr­né, jaký je povrch mos­tu.

Tvrzení o prvot­ní hlad­kos­ti povrchu doklá­dá zce­la jed­no­znač­ně ten­to obrá­zek.

Aby Gandalf „neo­de­šel“ tak brzo, nastá­vá radi­kál­ní pro­mě­na povrchu...

Kouzelné kníž­ky
Když Gandalf nača­pá Sama, jak zvě­da­vě naslou­chá za oknem, chyt­ne jej pod krkem a mrsk­ne s ním na stůl. Během toho­to pro­ce­su svrh­ne na zem i něko­lik kní­žek, kte­ré se v prů­bě­hu jejich násled­né­ho roz­ho­vo­ru samo­vol­ně pře­mis­ťu­jí, zaví­ra­jí, otví­ra­jí a kdo ví, co všech­no ješ­tě. No uznej­te sami – nejsou to kou­zel­né svaz­ky? 🙂
 

1) Poprvé kni­ha tak­to...		2) Podruhé kni­hy tak­to...
3) A teď kni­hy hlu­bo­ko ve stí­nu.		4) I na čtvr­tý střih úpl­ně jinak...

Shrek 2Po díře ani sto­py
Když se Shrek a Osel vypra­vu­jí na krá­lem slí­be­ný hon, během blou­dě­ní v lese nara­zí na Kocoura v botách. Následuje zdán­li­vě nerov­ný sou­boj mezi zlo­b­rem a zví­řát­kem s neho­ráz­ně pod­ma­ni­vým kuku­čem, kte­rý vrcho­lí ve sty­lu „vetřel­čí­ho poro­du“. Kocour vle­ze Shrekovi pod halen­ku a pro­trh­ne mu ji v oblas­ti bři­cha. Zatímco v dal­ších zábě­rech je zlo­b­rův oděv evi­dent­ně poško­ze­ný, jakmi­le se Kocour v botách začle­ní mezi ústřed­ní dvo­ji­ci, Shrekova koši­le se rázem zace­lí (!).
 

1) Kocour vylé­zá bři­chem a ničí halen­ku.		2) O chví­li poz­dě­ji je koši­le v pořád­ku.

Zvláštní účin­ky lek­tva­ru
Shrek a vůbec všech­ny ani­má­ky nejsou zrov­na typem fil­mu, kde by byly chy­by nato­lik závaž­né. Přesto všech­no… ve dru­hém díle si nelze nevšim­nout jis­té nelo­gič­nos­ti v sou­vis­los­ti se Shrekovou pře­mě­nou v kra­sav­ce a nao­pak. Když sym­pa­tic­ký zlo­br vypi­je lek­tvar věč­né lás­ky, dru­hé­ho dne se pro­bu­dí v úpl­ně jiné kůži, avšak stá­le ve svých sta­rých (močá­lem pro­vo­ně­ných) had­rech. Budeme-li tedy chá­pat, že se daný pro­ces zkrás­ně­ní týká pou­ze samot­né­ho těla a niko­liv svrš­ků a oša­ce­ní, jak je mož­né, že se v závě­ru změ­ní neje­nom Shrek, ale i jeho nobles­ní oděv?
 

1) Před zpět­nou pře­mě­nou...		2) A po pře­mě­ně...

Samozřejmě… je to malič­kost… hloupost, kte­rá se do kva­li­ty sním­ku nijak nepro­mí­tá… ale…...ale o tom je konec­kon­ců celý člá­nek 🙂P.S.: Toť pro „tuto chví­li“ vše. Příště nakousne­me jiné titu­ly. Pokud se mi samo­zřej­mě bude chtít. Do té doby čao!