Pět nocí u Freddyho: horor bez napětí

Photo © Universal Pictures

Pět nocí u Freddyho je film, kte­rý měl ambi­ce stát se kul­tov­ní video­her­ní adap­ta­cí, ale ve výsled­ku nabí­zí spí­še ste­ril­ní a nevý­raz­ný horo­ro­vý záži­tek. Režisérka Emma Tammi se sna­ží sklou­bit dějo­vé dra­ma s horo­ro­vý­mi prv­ky, avšak tem­po je poma­lé a napě­tí prak­tic­ky nee­xis­tu­je. Herecké výko­ny, pře­de­vším Josh Hutchersona, postrá­da­jí ener­gii a cha­risma, kte­ré by udr­že­ly divá­ka v pozor­nos­ti. Animatronické posta­vy, kte­ré jsou srd­cem původ­ní hry, bohu­žel nevzbu­dí ani špet­ku sku­teč­né­ho stra­chu. Film tak zůstá­vá spí­še pří­jem­nou podí­va­nou pro nejmlad­ší pub­li­kum a fanouš­ky her­ní série než pro nároč­né horo­ro­vé divá­ky.

Herecké výko­ny půso­bí roz­pa­či­tě a čas­to až dře­vě­ně. Josh Hutcherson v roli Mikea Schmidta nepři­ná­ší žád­nou výraz­nou emo­ci či napě­tí, což ve fil­mu, kde je hlav­ní posta­va v neu­stá­lém ohro­že­ní, půso­bí para­dox­ně. Elizabeth Lail má sice cha­risma­tic­kou pří­tom­nost a její posta­va Vanessa je zají­ma­věj­ší než ostat­ní, ale ani ona nedo­ká­že vtáh­nout divá­ka do děje. Matthew Lillard, zná­mý z horo­ro­vé­ho žán­ru, se obje­vu­je spí­še jako epi­zod­ní posta­va a jeho pří­tom­nost bohu­žel nevy­u­ží­vá jeho poten­ci­á­lu napl­no. Celkově herec­ký ansám­bl nena­pl­ňu­je oče­ká­vá­ní a půso­bí mís­ty spí­še jako prů­měr­né odpo­led­ní dra­ma než napí­na­vý horor.

Režie Emmy Tammi je tech­nic­ky bez­ú­hon­ná, ale chy­bí jí potřeb­ná šťá­va a odva­ha jít do hloub­ky horo­ro­vé­ho žán­ru. Film se sna­ží vyba­lan­co­vat mezi rodin­ným dra­ma­tem a nad­při­ro­ze­ným thrille­rem, což vede k roz­tříš­tě­nos­ti vyzně­ní. Tempo je poma­lé a čas­to se zasta­vu­je u dlou­hých scén dia­lo­gů, kte­ré nena­bí­ze­jí dosta­teč­nou moti­va­ci k dal­ší­mu sle­do­vá­ní. Navzdory tomu reži­sér­ka občas doká­že vytvo­řit este­tic­ky pove­de­né momen­ty, zvláš­tě v noč­ních scé­nách piz­ze­rie, kde kame­ra pra­cu­je se stí­ny a svět­lem, ale tyto chví­le jsou spí­še výjim­kou než pra­vi­dlem.

Scénář, za jehož vzni­kem sto­jí Emma Tammi spo­leč­ně se Scottem Cawthonem a Sethem Cuddebackem, má pro­blém udr­žet divá­ka v napě­tí. Příběh se zby­teč­ně moc zamě­řu­je na osob­ní pro­blémy hlav­ních postav a vzta­hy, což ubí­rá pro­stor horo­ro­vým momen­tům. Animatronické mas­ko­ty, kte­ří by měli být zdro­jem stra­chu, jsou zpra­co­vá­ni spí­še jako roz­to­mi­lé figur­ky než děsi­ví pro­tiv­ní­ci, což půso­bí zkla­má­ním pro fanouš­ky před­lo­hy i horo­ro­vé nad­šen­ce. Také absen­ce výraz­něj­ších jump sca­res a gore scén zane­chá­vá divá­ka spí­še v neut­rál­ním až uny­lém roz­po­lo­že­ní.

Hudební dopro­vod Tylera Batese je pro­fe­si­o­nál­ně zvlád­nu­tý, avšak nevy­bo­ču­je z běž­ných horo­ro­vých klišé a nevy­vo­lá­vá výraz­něj­ší emo­ce. Zvukové efek­ty jsou decent­ní, ale nepři­ná­še­jí žád­né pře­kva­pe­ní či sku­teč­né zto­tož­ně­ní s dějem. Kamera mís­ty zachy­cu­je atmo­sfé­ru opuš­tě­né piz­ze­rie a nos­tal­gic­ké osm­de­sát­ko­vé prv­ky, ale cel­ko­vě zůstá­vá vizu­ál spí­še prů­měr­ný. Atmosféra fil­mu je pro­to nej­vět­ším zkla­má­ním – mís­to děsu a napě­tí pře­vlá­dá pocit nudy a oče­ká­va­né před­ví­da­tel­nos­ti.

Film Pět nocí u Freddyho je vhod­ný pře­de­vším pro fanouš­ky video­her­ní série a mlad­ší divá­ky, kte­ří si uži­jí nos­tal­gic­ké odka­zy a posta­vy. Pro milov­ní­ky horo­ru však film nena­bíd­ne dosta­tek napě­tí ani auten­tic­ké­ho stra­chu. Ocení ho spí­še ti, kte­ří hle­da­jí leh­čí a méně nároč­nou podí­va­nou bez výraz­něj­ší­ho nási­lí. Rodinní divá­ci mohou film zhléd­nout s dět­mi, ale ti, kdo oče­ká­va­jí tem­něj­ší a inten­ziv­něj­ší horor, budou prav­dě­po­dob­ně zkla­má­ni. Pokud tou­ží­te po kva­lit­ním horo­ru s ori­gi­nál­ním poje­tím a sil­nou atmo­sfé­rou, radě­ji zvaž­te jiné titu­ly.