Natočit příběh o postiženém člověku je vždycky velice ošemetná věc. Jsou v podstatě dvě možnosti, jak to dopadne - buďto vznikne srdceryvná tragédie, která v každém druhém záběru tlačí na pilu, říkají se v ní hrdinné věty a konají obrovská gesta, nebo se naopak scénáristi snaží o humor za každou cenu a většinou z toho je křečovitá slátanina urážející lidskou důstojnost.
Herci, ztvárňující hlavní postavy tohoto filmu - François Cluzet a Omar Sy se předhánějí v míře charizmatu, který z nich doslova odkapává. Omar hraje problematického, extrovertního a velmi sebevědomého mladíčka„z ulice“, nicméně se skvělým smyslem pro humor. François zase zcela ochrnutého, melancholického, inteligentního a citlivého milionáře, kterému život uštědřil nejednu ránu. Kombinace takovýchto dvou povah zrovna neslibuje budoucí možnost porozumění. Přesto si překvapivě sednou – kvadruplegik, který je unavený neustálou předstíranou empatií a lítostí svého okolí si drzého Drisse vybere právě proto, že nemá žádné předsudky, na nic si nehraje a nemá s ním žádné slitování. Jedná s Phillipem jako s kterýmkoli ze svých kamarádů z uličního gangu. Díky živelnému a srdečnému pečovateli poznává Phillip po dlouhé době zase jak chutná dravá chuť po životě. I když se nemůže hýbat, i když ztratil milovanou ženu, i když jeho rodina v podstatě jen čeká na jeho smrt, aby mohla zdědit obrovský majetek.
Film je inspirován skutečným příběhem obchodníka se šampaňským Philippa Pozzo di Borga a jeho osobního asistenta Abdela Selloua. Jedinou nepravdou oproti reálným postavám je, že skutečný pečovatel Phillipa nebyl černoch. Nicméně obsazení role Abdela Selloua nepředstavitelně přirozeným a s lehkostí hrajícím Omarem Sy snímek vyneslo do nadpozemských výšin filmařského umění.
Intouchables je prostě překrásně vyvážený snímek, který umně balancuje na hranici vzbuzování emocí i dělání si srandy z postiženého člověka. Je to takový malý klenot, který vám zaleze do pórů a hned tak se ho nezbavíte. Způsobí, že si řeknete, jestli ty vaše každodenní problémy, které mají tendenci nabývat enormně stresujících rozměrů, nejsou ve skutečnosti malicherné. Na závěr ještě jedna důležitá informace. Dost těžko by někdo čekal, že se u filmu s takovýmto námětem bude řezat smíchy. Ale to si teda pište, že budete. „Vážně ti to připadá směšné?“ „Jo, přemýšlím o nacistickém kvadruplegikovi. Jak by asi salutoval?“ Proč se tady vůbec rozepisuju, vždyť recenze tohoto filmu se dá vyjádřit jedním jediným slovem:“Wow.“
Nejnovější komentáře