(zatím nehodnoceno)
Loading...Píše se rok 1982. Do „filmové matriky“ se poprvé zapisuje film o Básnících – Jak svět přichází o básníky. Z tvůrčí dílny doktora Ladislava Pecháčka a režiséra Dušana Kleina. A na filmových plátnech září dvojice kamarádů – Štěpán Šafránek s duší básníka a Kendy s velkými sny o velkých filmech – Pavel Kříž a David Matásek se stávají na skoro 35 let skvělými kamarády. A s nimi samozřejmě celá plejáda dalších postav a herců.
Studentská komedie o maturantech, kteří jsou plní energie, nadějí, mají sny, ideály a chtěli by měnit svět, ale ten jejich je trochu zapouzdřený v totalitě. Ale to nevadí, protože je tady možnost studentské recese, drobné a vtipné rebelie, kamarádství a samozřejmě jsou tady první lásky… a zcela nečekaný hrdina – Štěpán Šafránek, trochu snílek, který píše a vymýšlí svým láskám básničky… Tu první napsal Borůvce … A byla to opravdu jeho první láska…
Laskavá komedie s „básnickým“ nábojem, okořeněná úžasným vtipem a humorem doktora (opravdu MUDr.!) Ladislava Pecháčka a natočená lehkou rukou režiséra-básníka Dušana Kleina, si získala diváky a stala se nejúspěšnějším českým filmem roku 1982. (Kinobox)
Básníci zabodovali a bylo zřejmé, že svět o básníky nepřijde, jen nikdo netušil, že je to začátek unikátní filmové série šesti komedií se stejnými hlavními hrdiny, jejichž příběhy budeme sledovat a spolu s nimi „stárnout“ více než 30 let! A že vznikne i unikátní přátelství jejich tvůrců
– Ladislava Pecháčka a Dušana Kleina. Už v roce 1984 se Štěpán a Kendy vrátili do kin v komedii Jak básníci přicházejí o iluze. Tentokrát jako vysokoškoláci
– Štěpán, jak jinak, student medicíny, a Kendy, student režie na FAMU. K nim přibyly nové postavy, Vendulka Utěšitelka, moravský synek Venoš a dokonce „vyslanec“ černé Afriky – Mireček… A samozřejmě nové lásky. Tentokrát psal Štěpán verše křehké Jeskyňce… A diváci? – Film opět na stupních vítězů – 2. místo v tabulce divácky nejúspěšnějších českých filmů. O tři roky později vstupují Básníci do dospělosti a na vlastní kůži poznávají Jak básníkům chutná život. Je hořkosladký. Hořký poznáním, že ve světě není všechno růžové, a že pokud člověk chce „přežít“, tak by musel jít na kompromisy – a to samozřejmě Štěpán odmítá a místo do nemocnice nastupuje coby obvoďák v malém městečku… Sladký je život samozřejmě láskou – píšou se verše záhadné Píšťalce se smutným nádechem – i tato láska se hroutí… Jak to, že básníci nemají štěstí v lásce?
Ve stejném roce má premiéru i další film Ladislava Pecháčka – drama Dobří holubi se vracejí… jako předzvěst „nových, dobrých časů“… Jo, a začíná období vajíček!!!
„Nové“ časy nastaly – převratné změny společenské, politické, podnikatelský boom… Přežijí v takovém světě Básníci? Čtvrté pokračování, které si zapsala do své filmové matriky 1. soukromá filmová společnost Heureka, má trochu chmurný název Konec básníků v Čechách. Štěpán Šafránek „nepřežil“ ve světě podnikání, kde je hlavním diktátem zisk a prospěchářství na úkor obyčejné lidské soudržnosti. Zasáhlo to i Kendyho, který se s energií sobě vlastní vrhl na reklamu. Štěpán zůstává „jen“ lékařem s plným nasazením tohoto povolání a samozřejmě zůstává básníkem – zdá se, že setkání s podnikavou SUPERPOPELKOU Ute bude mít tentokrát „trvalejší následky“.
Rok 2004! Na deset let se Básníci odmlčeli a možná chyběli – vrátil je do kin producent Miloslav Šmídmajer a byl to první film, kterým vstoupila na filmovou scénu společnost Bio Illusion.
Jak básníci neztrácejí naději. Bylo prima uvědomit si, že ať už je jakkoliv a všelijak – básníci neztrácejí naději
– a my s nimi! Premiéra se konala hned ve dvou kinech – Bio Illusion a Blaník. A více než půl milionů diváků v kinech! To už v době, kdy česká kina okupovala invaze amerických velkofilmů. Štěpán Šafránek si dokonce vyzkoušel jako lékař i pozici ředitele nemocnice, ale potvrdil si jen starou zkušenost – on je lékař – a musí být tomuto povolání věrný… Pohodlná, vyhřátá a zkorumpovaná křesla není nic pro něho. A lásky? Určitě! Protože láska je věčná a k básníkům patří jak hvězda k nebi. Anička Zrzečka… Vstoupila do jeho života s úsměvem vážky, aby se z něho vytratila… Naštěstí ne natrvalo – právě ve chvíli, kdy se na svět hlásil Štěpánův syn Štěpán Junior… Rok 2016! 12 let bez básníků. Už se zdálo, že i ze strany tvůrců, Dušana Kleina a Ladislava Pecháčka, to bylo poslední setkání s oblíbenými hrdiny…
Za šestý díl filmových Básníků mohou Chagall a policisté.
Spisovatel Ladislav Pecháček, který stojí za všemi díly Básníků, dlouho nechtěl o šestém díle ani slyšet. Trvalo dlouhé roky dotazů, zda by se do pokračování nepustil, než připustil, že kdyby měl nápad, nevzpíral by se.
Už uplynulo 8 let od premiéry páté části, když v pardubickém letním kině promítli Šmídmajerovu komedii Probudím se včera a pozvali autora. A protože Ladislav Pecháček žije právě v Pardubicích, pozval Miloslav Šmídmajer i pana Pecháčka. A protože ví, že Pecháček miluje výtvarné umění, tak mu vzal jako dárek litografii od Marca Chagalla. „Láďovi Pecháčkovi se rozzářily oči, ale pak zesmutněl a říkal: Tu si nemůžu vzít!“ vzpomíná Miloš Šmídmajer, který se samozřejmě hned ptal: „Proč?“
„To by bylo zavazující a já bych musel ten scénář napsat stůj co stůj,“ zněla lapidární odpověď.
„Uděláme gentlemanskou dohodu,“ navrhl Šmídmajer, „pověsíš si ji na zeď a já budu mít jistotu, že tu myšlenku nosíš v hlavě. Když se to povede a scénář vznikne, budu rád, když se to nepodaří, nedá se nic dělat!“ Tak se nakonec dohodli a Šmídmajer navíc přivezl do Pardubic i základní nápad režiséra Dušana Kleina, který „tajně“ také přemýšlel
o pokračování – a co kdyby se Štěpán musel nyní o dvanáctiletého syna starat sám a občas by mu pomáhali kamarádi Kendy a Karas? Za dva týdny přišel mail od Ladislava Pecháčka:To není špatný, ten se bude jmenovat Štěpán Junior, bude nadprůměrně inteligentní, takže bude v jednom kuse vytáčet svoji paní učitelku… a prostě se začaly rozvíjet nápady.
Jenže teprve později prozradil Ladislav Pecháček, co ho definitivně zlomilo. V těch dnech špatně zaparkoval, a když přicházel k autu, stáli tam dva policisté a bylo to jasné. Auto stálo, kde nemělo, pokuta jasná, přesto Pecháček zkoušel štěstí: „Nešlo by to vyřešit domluvou?“ Místní strážníci byli vlídni: „To by šlo, ale prozraďte nám, kdy budou další Básníci?“ A když Pecháček rázně odpověděl: „Další už nebudou!“ byli policisté neméně striktní: „Pak to bude za 500 korun!“ (Ostatně tuto trochu pozměněnou historku vložil i do nového scénáře a bude se určitě líbit!).
Teprve později přišel Pecháček s tím, že zjistil, že Chagallova litografie od producenta Šmídmajera nese název Past. Tím pádem bylo jasné, že do ní spadl – a už začal fabulovat příběh a postupně posílal vzorky. Navíc vznikající scénář nazval lékařsky – Pyridoxin, neboť ten obsahuje vitamin B6, což měla být šifra k Básníci 6, takže prvotní komunikace mezi zúčastněnými probíhala vlastně utajeně.
Uplynul rok a Dušan Klein se s producentem Šmídmajerem a dramaturgyní Dufkovou ocitli u pana Pecháčka doma a všimli si, že Chagallova litografie nevisí na zdi, ale je o ni opřena. „Ty sis ji nepověsil?“ podivil se producent. „Pověsím ji, až bude film hotový,“ odpověděl tehdy Pecháček. A ta chvíle se už blíží, protože premiéra šestých Básníků už klepe na dveře.
Filmoví Básníci se tak stávají rekordmanem, neboť ve světové kinematografii nenajdeme jiný příklad, kdy by se natáčela pokračování se stejnými herci po dobu 35 let a herci by tak přirozeně stárli se svými postavami.
Části seriálu: Jak básníci čekají na zázrak
- Jak básníci čekají na zázrak - LÁSKY ŠTĚPÁNA ŠAFRÁNKA
- Jak básníci čekají na zázrak - BUDE TO JEŠTĚ NĚKOHO BAVIT?
- Jak básníci čekají na zázrak - NA ZÁVĚR
- Jak básníci čekají na zázrak - STAŘÍ ZNÁMÍ
- Jak básníci čekají na zázrak - Z HISTORIE BÁSNÍKŮ
Nejnovější komentáře