Jak prokouknout druhé podle výrazu tváře

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Kdo z nás by si nepřál poznat, jak se ostat­ní cítí, co si mys­lí a zda se jej sna­ží obelhat. S tou­to pub­li­ka­cí se to může poda­řit.

Dirk W. Eilert se mno­ho let zabý­vá emoč­ním kou­čin­kem i never­bál­ní komu­ni­ka­cí. Pracuje jako instruk­tor neu­ro­lin­gvis­tic­ké­ho pro­gra­mu Německého sva­zu pro neu­ro­lin­gvis­tic­ké pro­gra­mo­vá­ní a obdr­žel i cer­ti­fi­kát od Paula Ekmana pro kódo­va­cí sys­tém mimi­ky tvá­ře.

Na úvod pozna­me­ná­vá, že vše, co dělá­me, činí­me pro­to, abychom zaži­li urči­té emo­ce, či se jich nao­pak vyva­ro­va­li. Schopnost vní­mat vlast­ní i cizí poci­ty je jádrem emoč­ní inte­li­gen­ce.

V prv­ní kapi­to­le citu­je výrok evo­luč­ní­ho bio­lo­ga Charlese Darwina o tom, že „mimic­ké pohy­by odha­lu­jí myš­len­ky a zámě­ry člo­vě­ka lépe než slo­va“. Vzápětí pozna­me­ná­vá, že ten­to vědec byl jed­ním z prv­ních, kte­ří stu­do­va­li never­bál­ní vyjá­d­ře­ní poci­tů u člo­vě­ka i zví­řat. Tvář totiž odrá­ží pro­žit­ky nej­zře­tel­ně­ji.

Pro popis mimic­kých pohy­bů roz­dě­lu­je­me obli­čej na tři oblas­ti: hor­ní, zahr­nu­jí­cí čelo a obo­čí, střed­ní, tedy oči s nosem, a dol­ní, obsa­hu­jí­cí ústa a bra­du. Mezi základ­ní roz­po­zna­tel­né emo­ce řadí­me strach, pře­kva­pe­ní, hněv, odpor, opo­vr­že­ní, smu­tek a radost. Překvapení je prcha­vé, zna­me­ná pou­ze pře­stup­ní sta­ni­ci k dal­ší emo­ci a ve své pod­sta­tě není pozi­tiv­ní ani nega­tiv­ní. Po něm násle­du­je obvykle radost, strach nebo zlost.

Mezi doplň­ko­vé emo­ce pak pod­le Tomkinse a Izarda pat­ří zájem, roz­pa­ky a stud či vina. O vnitř­ních poci­tech něco napo­ví i zor­nič­ky, přes­to­že se dle situ­a­ce může jed­nat pou­ze o jejich při­způ­so­be­ní změ­ně osvět­le­ní, tedy o tak­zva­ný pupi­lár­ní reflex.

Za vel­mi pří­nos­nou pova­žu­ji kapi­to­lu Vnímání cel­ku: co pro­zra­zu­jí tělo a řeč?. Řadí se sem řeč těla, styl řeči a jazy­ko­vá kul­tu­ra. Pro tyto sig­ná­ly je důle­ži­té zís­kat před­sta­vu o nor­mál­ním cho­vá­ní dotyč­né­ho a zpět­nou vazbu nám při­ne­sou odchyl­ky od běž­né­ho sta­vu. Dirk W. Eilert také upo­zor­ňu­je na to, že ges­ta, jež máme zaži­ta v naší kul­tu­ře, mohou mimo Evropu nést zce­la jiný význam, kte­rý může v někte­rých pří­pa­dech dokon­ce ohro­zit život člo­vě­ka. Pokud napří­klad něko­mu na Filipínách sig­na­li­zu­je­te uka­zo­vá­kem, že má při­jít k vám, bude to pova­žo­vá­no za váž­nou uráž­ku, jeli­kož tam se tak­to při­vo­lá­va­jí pou­ze psi.

Lektor dále uvá­dí pří­kla­dy cho­vá­ní popu­lár­ních osob­nos­tí během dia­lo­gu, v jehož prů­bě­hu se pro­je­vi­ly vnitř­ní posto­je dota­zo­va­ných. Připomíná zde roz­ho­vor base­ballo­vé hvězdy Spojených stá­tů, Alexe Rodrigueze, jenž popřel uží­vá­ní látek na pod­po­ru výko­nu, záro­veň však kývl hla­vou a stá­hl levý kou­tek úst, což je znám­kou opo­vr­že­ní. Známý je rov­něž výrok před­se­dy stát­ní rady NDR, Waltera Ulbrichta, v němž odmí­tl o dva měsí­ce poz­dě­ji usku­teč­ně­né roz­dě­le­ní Německa na západ­ní a východ­ní. Politik kývá hla­vou, což by mohl být sou­hlas se zdí či zdů­raz­ně­ní vlast­ní výpo­vě­di. Autor podo­tý­ká, že se však vždy jed­ná pou­ze o pří­zna­ky kla­má­ní ostat­ních, niko­li o důka­zy o pro­hřeš­ku dané oso­by.

Významné jsou sig­ná­ly dopro­vá­ze­jí­cí řeč, napří­klad zklid­ňu­jí­cí ges­ta (adap­té­ry), jež pou­ží­vá­me, když se sna­ží­me uvol­nit ve stre­so­vé situ­a­ci. Jedná se o dote­ky, jejichž vli­vem mozek pro­du­ku­je uklid­ňu­jí­cí lát­ky, endor­fi­ny, napří­klad pohrá­vá­ní si s ruka­ma či vla­sy.

Přínosná je též kapi­to­la s návo­dem, jak odha­lit lha­ní, násle­do­va­ná oddí­lem o roz­po­zná­vá­ní varov­ných pro­je­vů při roz­ho­vo­ru. Zaujal mě i postup pro empa­tic­ké vyslech­nu­tí přá­ní i námi­tek kli­en­ta, jemuž nabí­zí­me urči­tý pro­dukt.

K odha­le­ní emo­cí dru­hých je nut­ná nejen potřeb­ná dáv­ka vcí­tě­ní, ale i cvik. Autor dopo­ru­ču­je sle­do­vat tele­viz­ní talk show a osvo­jo­vat si zna­los­ti v pra­xi, pro­to­že jako ve všem i zde pla­tí, že cvi­če­ní dělá mis­tra.

Přestože se ten­to odbor­ník sna­ží o maxi­mál­ní sro­zu­mi­tel­nost, je pří­ruč­ka nároč­něj­ší na čte­ní a při­po­mí­ná psy­cho­lo­gic­ké stu­die. Určitě by moh­la poslou­žit jako učeb­ni­ce pro psy­cho­lo­gy, tera­pe­u­ty i kri­mi­na­lis­ty. Také oslo­ví všech­ny, kte­ří se zají­ma­jí o nit­ro člo­vě­ka a sna­ží se o hlub­ší poro­zu­mě­ní mezi lid­mi.

Musím pochvá­lit množ­ství tabu­lek a foto­gra­fií, zná­zor­ňu­jí­cích pro­bí­ra­né emo­ce. Svazek je dopl­něn pře­hle­dem hlav­ních zásad mimic­ké rezo­nan­ce a mimic­kým slov­níč­kem, jež napo­mo­hou ve snad­né a rych­lé ori­en­ta­ci. Praktické je krát­ké shr­nu­tí na začát­ku kaž­dé kapi­to­ly, aby čte­nář věděl, s čím se v dané čás­ti tex­tu sezná­mí.

Hodnocení: 90 %

• Autor: Eilert Dirk W.
• Formát / stran: 17×24 cm, 208 stran
• Datum vydá­ní: 17.05.2016
• Katalogové čís­lo: 30019
• ISBN: 978-80-271-0047-7

Kniha ke kou­pi na Grada.cz.