„Korzet“ KVIFF 2022 recenze: Vicky Kriepsová jako rakouská císařovna Alžběta strhující

Rakouská císa­řov­na Alžběta se sna­ží udr­žet vše pohro­ma­dě po svých 40. naro­ze­ni­nách ve fil­mu Korzet, nád­her­ně nato­če­ném a ele­gant­ně zahra­ném kos­tým­ním dra­ma­tu, za kte­ré zís­ka­la hvězda Vicky Krieps zaslou­že­nou cenu za nej­lep­ší herec­ký výkon v sou­tě­ži Un Certain Regard na letoš­ním fes­ti­va­lu v Cannes.

Korzet, kte­rý po svém debu­tu v Cannes při­jel na Mezinárodní fil­mo­vý fes­ti­val v Karlových Varech, se neza­jí­má ani tak o his­to­ric­ké detai­ly nebo pří­bě­ho­vé vyprá­vě­ní, jako spí­še o to, jak se dostat do Alžbětiny hla­vy v klí­čo­vém obdo­bí její­ho živo­ta.

Režisérka Marie Kreutzer (Země pod noha­ma) toho­to cíle účin­ně dosa­hu­je, ale poma­lé tem­po této krá­lov­ské cha­rak­te­ro­vé stu­die je před­ur­če­no k tomu, aby mno­ho divá­ků odra­di­lo. A kaž­dý, kdo hle­dá vhled do sku­teč­ných intrik a his­to­ric­kých udá­los­tí, kte­ré ovládly Alžbětin život, ode­jde z Korzet těž­ce zkla­mán.

Kriepsová podá­vá v roli Alžběty pozo­ru­hod­ně zvlád­nu­tý výkon a tiše odha­lu­je cito­vý obsah, kte­rý nikdy nepro­nik­ne do str­nu­lé­ho cho­vá­ní posta­vy.

Až čty­ři­ce­ti­le­tá Alžběta má dospě­lé­ho syna (Aaron Friesz), kte­rý se chys­tá odjet do Prahy na vojen­skou aka­de­mii, dce­ru v před­dů­cho­do­vém věku, jejíž péče je zřej­mě svě­ře­na pře­váž­ně krá­lov­ské­mu slu­žeb­nic­tvu, a klid­ně bojov­né a mož­ná i nemi­lo­va­né man­žel­ství s Františkem Josefem (Florian Teichtmeister), císa­řem rakous­kým a krá­lem uher­ským. Posledně jme­no­va­ný titul vra­zí kůl do man­žel­ství, kte­ré je středo­bo­dem fil­mu Korzet.

Sama Alžběta nemá pří­liš stá­lý domov. Na vídeň­ském zám­ku Schönbrunn je figur­kou a před­mě­tem pomluv izo­lo­va­nou od Josefových poli­tic­kých zále­ži­tos­tí. Během Korzetu, kte­rá se z vel­ké čás­ti ode­hrá­vá během jar­ních a let­ních měsí­ců roku 1887, hod­ně ces­tu­je: do stá­jí na pan­ství Northamptonshire v Anglii, kde sdí­lí tou­žeb­né pohle­dy s jez­dec­kým instruk­to­rem Bayem Middletonem (Colin Morgan), a do bavor­ské­ho úto­čiš­tě své­ho „bra­tran­ce“ Ludvíka II (Manuel Rubey), s nímž ji pojí důvěr­ný, vědou­cí vztah.

Korzet se natá­čel na loka­cích po celé Evropě, kte­ré jsou ve fil­mu zob­ra­ze­ny a z nichž mno­hé dnes chát­ra­jí. Dodávají fil­mu mra­zi­vou atmo­sfé­ru zamrz­lé­ho času, kte­rá je para­lel­ní s Alžbětinou vnitř­ní úzkos­tí, a jsou nád­her­ně zachy­ce­ny širo­ko­úh­lým objek­ti­vem kame­ra­man­ky Judith Kaufmannové.

Pro zába­vu císa­řov­na objíž­dí míst­ní psy­chi­at­ric­ké oddě­le­ní, kte­ré jí pod­le jejích slov posky­tu­je útě­chu. Setkává se zde s žena­mi, kte­ré byly při­pou­tá­ny k lůž­ku nebo pono­ře­ny do láz­ní s ledo­vou vodou. Jejich zlo­čin? Cizoložství, řek­ne Alžbětě lékař. Později císa­řov­na osob­ně schvá­lí novou milen­ku své­ho man­že­la.

Z počá­teč­ních scén je jas­né, že Corsageovi nejde o his­to­ric­kou přes­nost. V ang­lic­kých stá­jích se setká­vá s otcem fil­mu Louisem La Princem (Finnegan Oldfield), kte­rý ji nato­čí na svou prv­ní kame­ru. Později har­fist­ka obšťast­ňu­je krá­lov­skou rodi­nu cover­ver­zí Rolling Stones. Je zde jis­tá míra umě­lec­ké licen­ce a hra­vé inter­pre­ta­ce, ale vrchol­né udá­los­ti mohou pro něko­ho zajít pří­liš dale­ko.

Pro divá­ky, kte­rým se zdá­la Marie Antoinetta Sofie Coppoly pří­liš rych­lá, Korzet ube­re něko­lik stup­ňů, aby se pev­ně sou­stře­di­la na vnitř­ní zále­ži­tos­ti své­ho hlav­ní­ho krá­lov­ské­ho sub­jek­tu. Díky stro­hé fil­ma­ři­ně, nád­her­né­mu dobo­vé­mu ztvár­ně­ní a (zejmé­na) inten­ziv­ní­mu výko­nu hlav­ní před­sta­vi­tel­ky Kriepsové Korzet beze­spo­ru dosa­hu­je své­ho cíle, i když to není film pro kaž­dé­ho.

---

---

Tento článek původně napsal Jason Pirodsky pro The Prague Reporter a do češtiny jej přeložil Jiří Borový

---