Rakouská císařovna Alžběta se snaží udržet vše pohromadě po svých 40. narozeninách ve filmu Korzet, nádherně natočeném a elegantně zahraném kostýmním dramatu, za které získala hvězda Vicky Krieps zaslouženou cenu za nejlepší herecký výkon v soutěži Un Certain Regard na letošním festivalu v Cannes.
Korzet, který po svém debutu v Cannes přijel na Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech, se nezajímá ani tak o historické detaily nebo příběhové vyprávění, jako spíše o to, jak se dostat do Alžbětiny hlavy v klíčovém období jejího života.
Režisérka Marie Kreutzer (Země pod nohama) tohoto cíle účinně dosahuje, ale pomalé tempo této královské charakterové studie je předurčeno k tomu, aby mnoho diváků odradilo. A každý, kdo hledá vhled do skutečných intrik a historických událostí, které ovládly Alžbětin život, odejde z Korzet těžce zklamán.
Kriepsová podává v roli Alžběty pozoruhodně zvládnutý výkon a tiše odhaluje citový obsah, který nikdy nepronikne do strnulého chování postavy.
Až čtyřicetiletá Alžběta má dospělého syna (Aaron Friesz), který se chystá odjet do Prahy na vojenskou akademii, dceru v předdůchodovém věku, jejíž péče je zřejmě svěřena převážně královskému služebnictvu, a klidně bojovné a možná i nemilované manželství s Františkem Josefem (Florian Teichtmeister), císařem rakouským a králem uherským. Posledně jmenovaný titul vrazí kůl do manželství, které je středobodem filmu Korzet.
Sama Alžběta nemá příliš stálý domov. Na vídeňském zámku Schönbrunn je figurkou a předmětem pomluv izolovanou od Josefových politických záležitostí. Během Korzetu, která se z velké části odehrává během jarních a letních měsíců roku 1887, hodně cestuje: do stájí na panství Northamptonshire v Anglii, kde sdílí toužebné pohledy s jezdeckým instruktorem Bayem Middletonem (Colin Morgan), a do bavorského útočiště svého „bratrance“ Ludvíka II (Manuel Rubey), s nímž ji pojí důvěrný, vědoucí vztah.
Korzet se natáčel na lokacích po celé Evropě, které jsou ve filmu zobrazeny a z nichž mnohé dnes chátrají. Dodávají filmu mrazivou atmosféru zamrzlého času, která je paralelní s Alžbětinou vnitřní úzkostí, a jsou nádherně zachyceny širokoúhlým objektivem kameramanky Judith Kaufmannové.
Pro zábavu císařovna objíždí místní psychiatrické oddělení, které jí podle jejích slov poskytuje útěchu. Setkává se zde s ženami, které byly připoutány k lůžku nebo ponořeny do lázní s ledovou vodou. Jejich zločin? Cizoložství, řekne Alžbětě lékař. Později císařovna osobně schválí novou milenku svého manžela.
Z počátečních scén je jasné, že Corsageovi nejde o historickou přesnost. V anglických stájích se setkává s otcem filmu Louisem La Princem (Finnegan Oldfield), který ji natočí na svou první kameru. Později harfistka obšťastňuje královskou rodinu coververzí Rolling Stones. Je zde jistá míra umělecké licence a hravé interpretace, ale vrcholné události mohou pro někoho zajít příliš daleko.
Pro diváky, kterým se zdála Marie Antoinetta Sofie Coppoly příliš rychlá, Korzet ubere několik stupňů, aby se pevně soustředila na vnitřní záležitosti svého hlavního královského subjektu. Díky strohé filmařině, nádhernému dobovému ztvárnění a (zejména) intenzivnímu výkonu hlavní představitelky Kriepsové Korzet bezesporu dosahuje svého cíle, i když to není film pro každého.
