Prachy dělaj člověka

Co si musí člo­věk uvě­do­mit a tři­krát zopa­ko­vat než used­ne v kině před plát­no, na kte­rém pobě­ží ten­to film, je fakt, že vše, co uvi­dí je jen hod­ně nad­sa­ze­ná věc. Typicky „rad­ko­johnov­sky“ nad­sa­ze­ná. U toho­to fil­mo­vé­ho žán­ru již jak­si ste­re­o­typ­ně pou­ží­va­ný úvod­ní titu­lek: „Tento film byl nato­čen na moti­vy sku­teč­ných udá­los­tí…“, totiž impli­ku­je exis­ten­ci jakési pseu­do­re­a­li­ty, jež se nás sna­ží efek­tiv­ně pohl­tit. Tudíž… to, co uvi­dí­te, neber­te smr­tel­ně váž­ně...

Neodhalenost a nepo­la­pi­tel­nost pacha­te­lů nej­vět­ších čes­kých lou­pe­ží je jis­tě vel­mi zají­ma­vé téma, jenž si ale říká o ješ­tě zají­ma­věj­ší zpra­co­vá­ní. Radek John v roli sce­náris­ty odve­dl přes­ně to, co se od něj dalo oče­ká­vat. Jeho hyper­bo­lic­ká mysti­fi­ka­ce čiší z kaž­dé scé­ny a cel­ko­vě film vcel­ku dob­ře fun­gu­je. Místy dra­ma­tur­gic­ky pokul­há­vá, ale když při­mhou­ří­me oko a podí­vá­me se na herec­kou strán­ku, zajis­té mu to odpus­tí­me.

Trio Vetchý, Hanák a Suchánek bylo roz­hod­ně tou nej­lep­ší vari­an­tou pro obsa­ze­ní rolí. To, že posta­vy nesou jejich sku­teč­ná křest­ní jmé­na, ješ­tě více zvý­raz­ňu­je jejich přes­né typo­vé obsa­ze­ní. Hanák v roli tajem­né­ho Tomáše, jemuž se za tota­li­ty poda­ři­lo uprch­nout do zahra­ni­čí a teď se po letech vra­cí, aby s návrhem, kte­rý se neod­mí­tá, pře­kva­pil své dva kama­rá­dy. Uťápnutého, dět­sky naiv­ní­ho a hra­vé­ho Ondřeje (Vetchý) a věč­né­ho smo­la­ře a pose­ry Michala (Suchánek).

Scénář je nej­pr­ve nechá vyrov­nat se se sta­rý­mi křiv­da­mi, aby pak spo­leč­ně dali hla­vy dohro­ma­dy nad tím, jak nej­e­fek­tiv­ně­ji vykrást poš­tu, poz­dě­ji opan­cé­řo­va­né auto se sto­pa­de­sá­ti mili­o­ny korun, a aby je u toho samo­zřej­mě nikdo nechy­til. Tempo fil­mu je sviž­né, navíc nepo­strá­dá vtip, jež je urči­tě z vel­ké čás­ti výsled­kem impro­vi­za­ce zku­še­ných her­ců. Velmi mile pře­kva­pu­je Suchánek - hra­je mno­hem líp, než by od něj člo­věk po všech těch Tele-tele čekal.

Co se týče žen­ských postav, tak kro­mě Michalovy mat­ky (Jana Synková) a pří­tel­ky­ně Kláry (Renata Visnerová-Prokopová), tu ženy nema­jí moc vel­ký pro­stor. A Buďme rádi, neboť jmé­na jako Eva Aichmajerová, Gábina Partyšová a Lucie Váchová ve mně vyvo­lá­va­jí čirou hrů­zu. Ještě, že se fil­mem, jehož konec je mož­ná moc nata­ho­ván, oprav­du jen mih­nou.. Závěrečná scé­na je pak až pří­liš při­stři­že­ná za vla­sy, ale když zhod­no­tím Prachy dělaj člo­vě­ka cel­ko­vě, je zřej­mě tím lep­ším, co se letos v našich fil­mo­vých labo­ra­to­řích zro­di­lo.

O filmu:

Prachy dělaj člo­vě­ka
Režie: Jiří Chlumský
Scénář: Radek John
Kamera: Ramúnas Greičius, Tomáš Juríček
Střih: Adam Dvořák
Hudba: Djordje Erič, 4 LIFE, František Soukup, Clou
V hlav­ních rolích: Tomáš Hanák, Michal Suchánek, Ondřej Vetchý, Renata Visnerová-Prokopová, Marek Taclík, Marek Vašut
Česká repub­li­ka, 2006, 90 min