Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...Remake japonského filmu z roku 1998, který se stal v Americe hitem a i v Evropě se neztrácí v šedi průměru.
S horory jsem měl zatím pouze dvě zkušenosti. První přišla v mých čtrnácti, díval jsem se na Noční můru v Elm Street a do smrti nezapomenu, jak dvacet vteřin po závěrečných titulkách vypadl v naší čtvrti proud. O mém tehdejším stavu napoví dost to, že jsem se ve světle napodvacáté rozsvícené svíčky bál podívat do zrcadla při čištění zubů. Ta druhá přišla asi před třemi lety, kdy jsem se rozhodl jít na Blair Witch Project. Dodnes když večer zaslechnu dětský pláč dostávám husí kůži. Z toho je vidět, že nejsem velkým fandou hororů a strach si pokud možno s radostí nechávám jen na těch několik propocených minut v čekárně mého zubaře při každoroční prohlídce. Když jsem ale uviděl upoutávky na horor Kruh, neodolal jsem. Popadl jsem přítelkyni a prohlásil: „Pojď, dneska večer se jdeme bát.“ Ani jsem netušil jak prorocká slova jsem s jemně ironickým nádechem vyslovil…
Jedna jediná videokazeta, čtyři mladí lidé ve víkendové chatě, přesně po sedmi dnech všichni mrtví s hrůznými výrazy ve tvářích. Co se proboha stalo? Všichni čtyři viděli onu kazetu, na níž kromě odporných záběrů není nic výjimečného. Ale pár vteřin po jejím konci zazvoní telefon a v něm ženský hlas zašeptá: „Sedm dní“. Tohle všechno zjistí mladá novinářka Rachel Kellerová (Naomi Watts), na pohřbu jedné z obětí, která byla shodou okolností její neteří. Vydává se tedy do oné chatky kde to všechno začalo, podivná, nepopsaná kazeta leží na poličce. Je to jen povídačka pro malé děti, nebo realita? Rachel neodolá a vloží zdánlivě neškodný kus umělé hmoty do videa. Za pár chvil otřesena tím co viděla zdvihá sluchátko rozdrnčeného telefonu a v něm slyší: „Sedm dní“. Bere tedy kazetu s sebou a ujíždí zpět do města, do relativního bezpečí bytu, ve kterém bydlí se svým neobyčejně senzitivním synem (David Dorfman), se kterým už delší dobu něco není v pořádku. Volá ještě svému příteli (Martin Henderson), aby jí pomohl s odhalením původu kazety a telefon zvoní i pro něj. Začíná tedy zběsilý sedmidenní sprint o holý život. Zjistit kdo, nebo co stojí za oním videofilmem stojí však příliš mnoho sil a nikdo v celém kinosále si není jistý jak to dopadne.
Velmi neobvyklý příběh, natočený nijak převratným způsobem. To však neznamená, že se nebudete bát. Kruh totiž odkazuje spíše na střídmou, ale o to více působivou školu Alfreda Hitchcocka, než na odkaz hororů s tunami rozkládajících se mrtvol. Nikde jinde neplatí známá poučka „méně je někdy více“ pravdivěji, než v tomhle filmu. Infarktovými „bafačkami“ se tu neplýtvá a o to jsou úděsnější. Celý příběh je černější než ostravské uhelné sloje a jeho převedení na filmové plátno je bezchybné. Práce kamery je skvělá a vkládáním různých barevných filtrů se již tak dostačující strašidelné vykreslení snímku ještě více umocňuje. I hudba známého Hanse Zimmera je naprosto šílená a navozuje pocit, že každou chvíli se musíte nutně zbláznit. A nejlepší nakonec. Režie Gore Verbinskiho je skutečná lahůdka. To, co dokázal s poměrně neznámými herci je výborný výkon. Nutno dodat, že ti se činili co jim jejich herecké možnosti dovolili.
Asi ve třech čtvrtinách filmu jsem se podíval na ostatní diváky v kině. Ani jeden z nich neseděl v přirozené poloze. Každý byl podivně vmáčknut do své sedačky, a nebylo jediného, který by nedělal, že si zrovna musí nutně mnout čelo a při tom si jakoby náhodou stínil pohled na plátno. Přesně takovéhle reakce ve vás tenhle horor vyvolá. Být tvůrcem, tak si gratuluji, protože takhle zmučené publikum jsem snad ještě neviděl. Abych řekl pravdu, skoro jsem se při opouštění sálu bál zapnout mobil a pohled na videokazetu mi ještě dnes působí tíživé pocity v oblasti kolem žaludku.
Tenhle film stojí za to vidět. Musíte se ale mít na pozoru, je to třaskavá směs, která hrozí akutním nebezpečím dlouhodobého video-traumatu. Vstup na vlastní nebezpečí.
(4,91 z 5)