Challenge číslo 14-/Round 5- Sci-Fi/Mystery -Hráč číslo 5- J *A*S*M. Lost Highway (1997) – David Lynch a jeho výlet do temných zákoutí vědomí. Od Davida Lynche jsem zatím viděl jen tři filmy: Mulholland Drive (2003), který mě spíš zklamal a nebavil mě, Zběsilost v srdci (1990), která byla tak nějak „meh“, a teď Lost Highway. Z těch tří mě tenhle film asi oslovil nejvíc, ale pořád nemůžu říct, že bych z toho měl nějaký mimořádný zážitek. Je to typický lynchovský bizár 90. let – temný, matoucí a dostatečně ujetý. Má silné momenty: spousta nahotinek, kterou jsem s radostí uvítal, skvělý soundtrack, pár násilných scén a celkově ten nepříjemný, zneklidňující feeling s mrazivou atmosférou, který Lynch umí naservírovat bez varování. Vizuálně to trochu připomíná televizní produkci, ale tady mi to ani nevadilo, naopak, přispělo to k tomu podivnému dojmu odtrženosti od reality. Co mi ale trochu vadilo, byly ty dvě příběhové linie (které jsou nakonec jedna a ta samá). Mám prostě problém s filmy, které se rozhodnou ignorovat diváka a odmítají nabídnout aspoň náznak smyslu. Mám rád, když film vyvolává otázky, ale ne když na ně rezignuje odpovědět. Naštěstí to nebyla nuda. Uteklo to celkem svižně, první polovina mě bavila víc než druhá. Jen ten celkový dopad na mě nebyl efektivní. Žádné silné emoce, žádná euforie, žádné „wow“. Do děje jsem se úplně neponořil, tak jak bych chtěl. Rozhodně to není špatný film, ale ten efekt, který Lost Highway zjevně zamýšlí, se na mě úplně nepřenesl. Dopadlo to však nad očekávání, takže relativně fajn
Lost Highway
Odebírat
Přihlášení
0 Komentáře
Nejstarší
Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji? Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!
◄ The Surfer |
Nejnovější komentáře