Životní příběh Marii Vittorii začíná ve dvacátých letech dvacátého století v italských horách, kde život lidí utváří tvrdá práce a neochvějná víra. Maria se bojí, že se neprovdá a zůstane staru pannou, ale když jí je pětadvacet, přivede jí otec ženicha. Po svadbě se s manželem odstěhují do vesnice v podhůří a otevřou si obchod.
Maria se stará o pět dětí a pracuje i v obchodě, takže má pořád co dělat. Nástup fašizmu a války ale její život změní. Uživit rodinu je těžké, jídla je málo a je náročné přečkat drsné válečné zimy. Nikomu se nedá věřit, Mariin bratranec se dal k fašistům a zneužívá nově nabytou moc, ve dvěřích obchodu se střídají nacisti s partizány a všichni chtějí jídlo, které je čoraz těžší sehnat i na černém trhu.
Aby ochránila svou rodinu, dělá Maria věci, které jsou proti její povaze i víře a snaží se přečkat období, kdy dětem nemůže dát k jídlu nic jiného než ještěrky. Když se její manžel dozví, co udělala, zlobí se na ni, i když to všechno bylo pro dobro rodiny. Mariin život sa začíná rozpadat na kousky, ona je však odhodlána udržet ho pohromadě a společně se svou milovanou rodinou přečkat zlé časy.
Všechno teď děsí. Zvuky, zákony, zprávy, zdraví, počasí, dnešek, zítřek... Maria se bojí pořád, jako by nosila v břiše kámen, jako by se jí držel stín a nechtěl ji pustit, jakkoli se od něj snaží odskočit. Lidé mají hlad. A hlad posilňuje strach. Hubený pes se třese, protože mu chlad proniká přímo do kostí. Hubený pes se třese, když jeho pán vytáhne hůl. Je to stejné, hubený pes se prostě třese.
Důvěrná přítelkyně i rádkyně Madona
Během celého příběhu se Maria obrací na sošku Madony, kterou žádá o rady i odpovědi. V knize jsou i části, kde jí Madona odpovídá, ale myslím, že to jsou spíš Mariiny myšlenky, pocity a rozhodnutí, která chce udělat, ale ona věří, že k ní promlouvá samotná Madona. Maria se snaží být dobrou křesťankou, ale někdy nedokáže přestat s předsudky. Když se její dcera vzepře její vůli a sama si vybere, jak chce žít, Maria s ní přeruší veškerý kontakt. Jak plyne čas, učí se Maria chápat, nesoudit a hlavně - odpouštět a bezdpodmínečně milovat. Z mladé dívky podřízené nejdřív otci a později manželovi se stane samostatně uvažující žena, která se rozhoduje sama.
Elise Valmorbida nalezla inspiraci k napsání Madony z hor ve vyprávění svých italských rodinných příslušníků. Vytvořila příběh, ve kterém nejen ukazuje, jak se v průběhu času měnila společenská situace v Itálií, ale i to, jak na jednotlivé změny reagovali obyčejní lidé. Věnuje se sice vyprávění příběhu z pohledu Marie, ale dozvídáme se i o osudech jejích rodinných příslušníků a dalších obyvatel městečka.
Vydržet hladovět je důležité...
Autorka pěčlivě popisuje přírodu, místní zvyky i společenskou situaci. Je vidět, že si důkladně nastudovala historické reálie, které následně do příběhu vpletla tak, že ho krásně doplňují a rozvíjejí, formují a mění její hrdiny a určují jejich rozhodnutí a činy. Ať se však stane cokoliv, rodina zůstává jednotná a drží při sobě. Jak říká Maria, vydržet hladovět je stejně důležité jako umět uvařit noky. A její rodina toho vydržela omnoho víc a přeci všechno zvládli a zůstali pohromadě. Dokonce i po tom, co udělala dcera Amelia. Její závěrečné setkání s matkou je jedním z nejsilnejších částí příběhu a symbolickým zakončením Mariiny vnitřní proměny.
Elise Valmorbida nesoudí a nepodsouvá svůj vlastní názor. Nechává na čtenářech, aby se sami rozhodli, zda jsou jednotlivé postavy kladné nebo záporní a aby sami zhodnotili jejich činy. Zároveň nutí k zamyšlení. Jak bychom se zachovali my na místě Marie nebo kohokoliv jiného z příběhu? Zvládli bychom přežít a ochránit své blízké v době, ve které lidé ztráceli lidskost?
Hodnocení: 95%
MADONA Z HOR
Autorka: Elise Valmorbida
Originální název: The Madonna of the Mountains
Překlad: Dana Chodilová
Vydáno: Domino, 2018
Počet stran: 400
Za recenzní výtisk děkuji naladatelství Domino. Pokud vás kniha zaujala, můžete ji zakoupit například zde.
Nejnovější komentáře