Kritiky.cz > Filmy > Filmové recenze > Mezinárodní filmový festival Sitges 2019 – První dojmy (Color Out of Space, Weathering with You…)
Filmové recenze

Mezinárodní filmový festival Sitges 2019 – První dojmy (Color Out of Space, Weathering with You…)

— 21. října 2019 0 comment
Mezinárodní filmový festival Sitges 2019 – První dojmy (Color Out of Space, Weathering with You…)
Mezinárodní filmový festival Sitges 2019 – První dojmy (Color Out of Space, Weathering with You…)
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Loading...

 

Weathering with You (Makoto Šinkai, Japonsko) – Animované roman­tic­ké dra­ma o šest­nác­ti­le­tém klu­ko­vi, kte­rý se v Tokiu po útě­ku z domo­va zami­lu­je do podob­ně sta­ré osi­ře­lé dív­ky, kte­rá umí na přá­ní zasta­vit déšť a při­vo­lat Slunce – ale pokaž­dé za to dra­ze pla­tí. Upřímně je to hroz­ně krás­ný film o síle lás­ky, tou­ze po svo­bo­dě a o namá­ha­vém pro­tlou­ká­ní se živo­tem ve vel­ko­měs­tě, kte­ré postup­ně mizí pod náno­sy vody. Lze ho číst i v rovi­ně meta­fo­ric­ké­ho komen­tá­ře k extrém­ním výky­vům poča­sí, jichž v posled­ní době při­bý­vá. Jeho jedi­nou nevý­ho­dou je, že oprav­du hod­ně při­po­mí­ná před­cho­zí reži­sé­ro­vy fil­my a zejmé­na pak sní­mek Your Name, kte­rý byl navíc pří­bě­ho­vě koša­těj­ší, tajem­něj­ší a emo­ci­o­nál­něj­ší. Místy to sko­ro vypa­dá, jako by Makoto Šinkai chtěl svůj úspěch po pře­de­šlém hitu zopa­ko­vat, a tak pou­žil zno­vu stej­nou for­mu­li (zami­lo­va­ná mla­dá dvo­ji­ce, kte­rou spo­jí magic­ká fan­ta­sy schop­nost) a opět ji opent­lil svý­mi oblí­be­ný­mi moti­vy (ruš­ná met­ro­po­le, déšť, vla­ky, soun­d­track, hro­zí­cí kata­stro­fa, rizi­ko osu­do­vé ztrá­ty milo­va­né oso­by) s před­po­kla­dem, že to bude fun­go­vat stej­ně, a ono to samo­zřej­mě fun­gu­je, ako­rát že výsle­dek je ten­to­krát o něco prů­hled­něj­ší, pří­mo­ča­řej­ší a dra­ma­tič­nost musí dohá­nět umě­le, nej­čas­tě­ji přes růz­né honič­ky s poli­cis­ty. Finále moh­lo být klid­ně pod­stat­ně del­ší a pře­kva­pi­věj­ší. I tak ale Šinkai zno­vu potvr­zu­je svou pozi­ci mis­tra v prá­ci s detai­ly a s poe­tic­ký­mi obra­zy, s dia­lo­gy, věr­ným zachy­ce­ním pro­stře­dí i s vyprá­vě­ním, kte­ré umí čap­nout za srd­ce na těch správ­ných mís­tech. (80%)
 

 


Synchronic(Justin Benson + Aaron Moorhead, USA) – Sci-fi thriller o dvou záchra­ná­řích (Jamie Dornan a Anthony Mackie), kte­ří se v posled­ní době nacho­mýt­li hned k něko­li­ka pří­pa­dům sou­vi­se­jí­cím s novou dro­gou, po jejímž uži­tí se lidé pro­pa­da­jí do jiných svě­tů. Na atrak­tiv­ní mys­te­ri­óz­ní námět se pak naba­lí ješ­tě jeden kla­sic­ký motiv sci-fi žán­ru, kte­rý sní­mek pozo­ru­hod­ně kom­bi­nu­je s emo­ci­o­nál­ním dra­ma­tem o kama­rád­ském vzta­hu dvou hlav­ních hrdi­nů a jejich tíži­vých pro­blé­mech a s akčními/hororovými pasá­že­mi ve sty­lu za málo peněz hod­ně muzi­ky. Klidně to moh­la být stu­pid­ní holly­wo­od­ská ptá­ko­vi­na, nicmé­ně zruč­ná režie, chyt­rý scé­nář (až na jed­nu ber­lič­ku), skvě­lý Anthony Mackie (má pod­stat­ně víc pro­sto­ru než Dornan, ško­da, že film jejich posta­vy nepro­po­ju­je ve vyprá­vě­ní víc) a absen­ce pato­su děla­jí ze sním­ku impo­zant­ní autor­ský počin, kte­rý i navzdo­ry pří­tom­nos­ti něko­li­ka klišé půso­bí ori­gi­nál­ně a svě­že. (80%)

 
Leap of Faith: William Friedkin on The Exorcist (Alexandre O. Philippe, USA) – Po doku­men­tech věno­va­ných Psychu a Vetřelci se nyní doku­men­ta­ris­ta Alexandre O. Philippe zao­bí­rá Vymítačem ďáb­la z roku 1973, v nemé­ně kom­plex­ním sním­ku, za jehož vzni­kem sto­jí (nedáv­ný) šes­ti­den­ní roz­ho­vor na toto téma s reži­sé­rem Williamem Friedkinem. Ten o Vymítači ďáb­la i o jeho rea­li­za­ci nejen­že zevrub­ně a zábav­ně vyprá­ví, jako kdy­by jej natá­čel minu­lý týden, ale navíc neo­po­me­ne zmí­nit leckte­ré fan­tas­tic­ké his­tor­ky z natá­če­ní, fil­mař­ské postu­py vyu­ží­va­né při rea­li­za­ci kon­krét­ních scén, detail­ní roze­brá­ní jed­not­li­vých moti­vů a tvůr­čích zámě­rů i to, že divá­ci mají ten­den­ci ve fil­mu hle­dat víc, než bylo zamýš­le­no. Neuvěřitelná zápla­va infor­ma­cí za dopro­vo­du mnoh­dy až pře­kva­pi­vě fas­ci­nu­jí­cích obra­zo­vých mate­ri­á­lů (nejen z Vymítače). Pro fil­mo­vé fanouš­ky abso­lut­ní labuž­nic­tví. Jen je nut­ně potře­ba toho Vymítače ďáb­la vidět pře­dem. (90%)
Greener Grass(Jocelyn DeBoer + Dawn Luebbe, USA) – Nehorázně legrač­ní spo­le­čen­ská sati­ra ode­hrá­va­jí­cí se v pas­te­lo­vě barev­ném svě­tě, kde všich­ni dospě­lí nosí rov­nát­ka (na roz­díl od dětí, s nimiž je naklá­dá­no jako s majet­kem), jez­dí v gol­fo­vých vozí­cích, jed­na­jí zce­la mimóz­ně a nápad­ně si závi­dí své domy, zahra­dy, bazé­ny i potom­ky. Ve fil­mu se dá vysle­do­vat pří­bě­ho­vá linie jed­né z hrdi­nek, kte­rá se po sérii špat­ných roz­hod­nu­tí mar­ně poku­sí vyma­nit z vše­ob­jí­ma­jí­cí kon­for­mi­ty, jinak ale sní­mek děj nemá a sestá­vá spíš z tema­tic­ky pro­po­je­ných ske­čů, v nichž jsou nej­růz­něj­ší všed­ní situ­a­ce a malo­měš­ťác­ké ste­re­o­ty­py obo­ha­co­va­né o netu­še­né, absurd­ní a non­sen­so­vé poin­ty. Výsledkem je surre­a­lis­tic­ká pře­hlíd­ka nápa­di­tých epi­zo­dek, z nichž sice ne všech­ny dopa­da­jí na úrod­nou půdu, leč úžas­ně hra­vá a k popuká­ní jich je vět­ši­na. Humor je nicmé­ně sub­jek­tiv­ní, tak­že se může samo­zřej­mě snad­no stát, že vám to hrubě nesed­ne. (70%)
 

 

Color Out of Space (Richard Stanley, USA) – Stejnojmenná povíd­ka horo­ro­vé legen­dy H. P. Lovecrafta, vyprá­vě­jí­cí o mete­o­ri­tu z vesmí­ru, kte­rý si začne mís­to své­ho dopa­du na Zemi pře­dě­lá­vat k obra­zu své­mu, se dočka­la fan­tas­tic­ké moder­ní fil­mo­vé adap­ta­ce, v níž ten­to fia­lo­vě září­cí mete­o­rit dopad­ne na odlehlou far­mu pěti­člen­né rodin­ky, kte­rá je násled­ně zba­ve­na raci­o­nál­ní­ho vní­má­ní a vysta­ve­na svým nej­hor­ším noč­ním můrám. V nekom­pro­mis­ní, bru­tál­ní, sno­vě opoj­né, neo­no­vě psy­che­de­lic­ké a oso­bi­té vizi nechy­bí radi­o­ak­tiv­ní mon­stra, čaro­děj­né ritu­á­ly, pís­ka­jí­cí stud­na, lamy alpa­ky, nád­her­ně hys­te­ric­ký herec­ký výkon Nicolase Cage a dokon­ce ani reflexe úzkos­ti sou­čas­né spo­leč­nos­ti z envi­ron­men­tál­ní kri­ze. Děsivý a inten­ziv­ní film s půso­bi­vou kame­rou, pad­nou­cí hud­bou a ori­gi­nál­ně ztvár­ně­nou „lovecraf­tov­skou“ atmo­sfé­rou pro­hlu­bu­jí­cí­ho se zou­fal­ství, bez­mo­ci a stra­chu ze zda­ři­le ztvár­ně­né­ho nezná­mé­ho zla, kte­ré je dosta­teč­ně kon­krét­ní a sou­čas­ně i mys­te­ri­óz­ně záhad­né. (80%)
 
Her Blue Sky(Tacujuki Nagai, Japonsko) – Anime o dospí­va­jí­cí hudeb­ni­ci, kte­rá se po tři­nác­ti letech shle­dá s býva­lým pří­te­lem své pod­stat­ně star­ší sest­ry. Vyhořelý a před­čas­ně zestár­lý muž se jí však záro­veň zje­vu­je coby duch i ve své o tři­náct let mlad­ší podo­bě, v jaké si ho pama­tu­je z dět­ství. Dramatický pří­běh s magic­ký­mi, hudeb­ní­mi i roman­tic­ký­mi prv­ky vyni­ká skvě­lou kresbou i moti­vy toho, jak se lidé časem mění. V hlav­ní roli puber­tál­ní naštva­nost, lás­ky­pl­né dile­ma, rodin­ná pou­ta a střet ambi­cí s rea­li­tou, kte­rá obí­rá člo­vě­ka o dáv­né sny a před­sta­vy. Vyprávění by ale bylo potře­ba vysta­vět sevře­ně­ji a neře­dit ho ved­lej­ší­mi posta­va­mi a zby­teč­ný­mi úkro­ky stra­nou (tře­ba k tema­ti­ce měst­ské­ho finan­co­vá­ní). Několik emo­ci­o­nál­ně půso­bi­vých scén z prů­bě­hu fil­mu pak snad­no pře­bi­je i jed­no­du­ché finá­le, v němž i ta hudeb­ní rovi­na děje vyzní­vá do prázd­na. (60%)
 

 
 
Come to Daddy(Ant Timpson, Kanada) – Z počát­ku hut­né dra­ma o shle­dá­ní otce (Stephen McHattie) a syna (Elijah Wood) po zhru­ba tři­ce­ti letech, sto­jí­cí na pre­mi­se, že z ono­ho otce se za ta léta stal nená­vist­ný opi­lec­ký magor, z jehož sru­bu v divo­či­ně není moc kam utéct, se po zásad­ním zvra­tu asi v polo­vi­ně pří­bě­hu pře­houp­ne do jiné­ho žán­ru, kte­rý s před­cho­zím děním prak­tic­ky nesou­vi­sí a navíc je poně­kud bizar­ně roz­kro­čen mezi napí­na­vým thrille­rem a uje­tou čer­nou kome­dií. Na papí­ře to moh­lo vypa­dat zají­ma­vě a zábav­ně, rea­li­zo­vá­no je to však neu­spo­ko­ji­vě – nohy tomu podrá­ží řada režij­ních i sce­náris­tic­kých pře­hma­tů a zou­fa­le necha­risma­tic­ký hlav­ní hrdi­na. (40%)
Huachicolero/The Gasoline Thieves (Edgar Nieto, Mexiko) – Sociální dra­ma o chudém klu­ko­vi, kte­rý se naiv­ně zami­lu­je do spolužačky-zlatokopky, a aby si vydě­lal, při­dá se k par­tě zlo­dě­jů ben­zi­nu. Poctivě reží­ro­va­ný film sbí­rá body za při­ro­ze­né her­ce, auten­tic­ky půso­bí­cí pro­stře­dí mexic­ké­ho zapa­dá­ko­va i doku­men­tár­ně ladě­nou kame­ru. Syrovému vyprá­vě­ní s úder­ným závě­rem slu­ší i urči­tá neu­če­sa­nost a pozvol­nost, ved­lej­ší linie s poli­cis­tou zas napo­má­há jeho dra­ma­tic­ké rovi­ně a umoc­ňu­je socio-ekonomické sdě­le­ní fil­mu. Akorát to dost půso­bí, jako kdy­by kra­de­ní ben­zi­nu a poten­ci­ál­ní ris­ko­vá­ní živo­ta neby­lo až tak špat­né a tak pro­ble­ma­tic­ké jako sna­ha cho­dit s hol­kou, kte­rá svo­lí k ran­de jedi­ně výmě­nou za nový iPhone, což ale asi zámě­rem fil­mu být nemě­lo. (70%)
 

The Vigil (Keith Thomas, USA) – Klasický horor se stra­ši­del­ným domem, duchy a démo­nem, v němž hlav­ní hrdi­na – mla­dý muž, jehož trá­pí trau­ma z minu­los­ti i nedo­sta­tek finan­cí – vez­me za vděk jed­no­rá­zo­vým kšef­tem jako stráž­ce mrt­vé­ho čle­na židov­ské obce (což je sou­část tra­di­ce), aniž by tušil, jaké zlo se to na něj bude sna­žit z mrt­vé­ho těla pře­sko­čit. Snímek po solid­ní expo­zi­ci cel­kem rych­le sklouz­ne do horo­ro­vé ruti­ny a série stan­dard­ních leka­ček, kte­rá vyu­ží­vá židov­ské ele­men­ty jen spo­ra­dic­ky a povrch­ně a mís­to toho se upí­ná k laci­ným klišé. Napětí je budo­vá­no cel­kem hut­ně (ačko­li pou­ze v rám­ci jed­not­li­vých scén), řada pasá­ží je pat­řič­ně mra­zi­vá a košer kame­ra hez­ky pra­cu­je s tmou, to ale vysta­čí sotva na mír­ný nad­prů­měr, opro­ti slib­né­mu námě­tu až pře­kva­pi­vě gene­ric­ký a s pří­liš uspě­cha­ným kon­cem. (50%)


Porno (Keola Racela, USA) – Navzdory lech­ti­vé­mu názvu a vzru­šu­jí­cí­mu námě­tu o mla­distvých zaměst­nan­cích kina, kte­ří na počát­ku 90. let náho­dou obje­ví pro­kle­tý fil­mo­vý pás s por­no­gra­fic­kým obsa­hem a jeho pro­mít­nu­tím vyvo­la­jí žen­ské­ho sexu­ál­ní­ho démo­na, jde o poměr­ně cud­ný a mra­vou­č­ný kome­di­ál­ní horor, jehož posel­ství spo­čí­vá v tom, že por­no je zlo a že smil­ní­kům hro­zí bru­tál­ní zde­vas­to­vá­ní pohlav­ních orgá­nů (což si v jed­né scé­ně uži­je­te zblíz­ka). Mizerně napsa­né a otrav­né posta­vy hlav­ních hrdi­nů jsou čle­no­vé křes­ťan­ské mlá­de­že, kte­ří se při pohle­du na hanba­tý pla­kát div nekři­žu­jí, a film víc než na explo­a­tač­ních výje­vech sto­jí na jejich dia­lo­zích, kte­ré jsou však tupé, nevtip­né, bez­zubé a neschop­né jak­ko­li pod­nět­ně vyu­žít nabí­ze­né dobo­vé moti­vy, jako je pří­stup k por­no­gra­fii v době před inter­ne­tem a k homose­xu­a­li­tě jako k něče­mu nepři­ro­ze­né­mu. Nezábavný brak, kte­rý za těch pár vte­řin nahých prsou váž­ně nesto­jí. (20%)

 

Jak bude rekla­ma vypa­dat?
-
Nechceš zde rekla­mu napo­řád jen za 50 Kč?
Zobrazit for­mu­lář pro nákup
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

|

0
Budeme rádi za vaše názory, zanechte prosím komentář.x
Stránka načtena za 3,20269 s | počet dotazů: 256 | paměť: 62395 KB. | 27.11.2024 - 09:43:35