A cena col vampiro (1988)

rp thumbCoverMain.jpeg

Zahrajeme si tako­vou hru: do sví­tá­ní mě pro­sím zabij­te, nebo pak zabi­ju já vás!

V obdo­bí prv­ní svě­to­vé vál­ky obje­ví fil­mo­vý štáb ve skle­pe­ní jed­no­ho pan­ství sta­rou hrob­ku, ve kte­ré leží pozůstat­ky upí­ra. Nedopatřením ho pro­bu­dí opět k živo­tu. O něko­lik let poz­dě­ji se pořá­dá kon­kurz na nový film horo­ro­vé­ho reži­sé­ra Jureka. Jeho asi­s­tent Matteo vybe­re čty­ři šťast­liv­ce, kte­ří strá­ví víkend v reži­sé­ro­vě honos­ném domě a nato­čí své prv­ní scé­ny. Jaké je však pře­kva­pe­ní mla­dých her­ců když zjis­tí, že jejich hos­ti­tel není oby­čej­ný člo­věk, ale něko­lik tisíc let sta­rý mezo­po­tám­ský upír. Ten je nej­pr­ve pohos­tí vydat­nou veče­ří a potom jim pro­zra­dí pra­vi­dla hry, kte­rou si s nimi teď zahra­je. Do ran­ní­ho sví­tá­ní se ho musí poku­sit mla­dí her­ci něja­kým způ­so­bem zabít, nebo je potom zabi­je on. Jenže v tom vězí malý háček: upír je nesmr­tel­ný a osvěd­če­né meto­dy a zbra­ně mu vůbec neu­blí­ží, exis­tu­je tedy vůbec způ­sob jak ten­to úkol spl­nit?

Český název: Večeře s upí­rem
Režie: Lamberto Bava
Rok výro­by: 1988
Délka: 93 min
Země: Itálie
Alternativní název: Dinner with the Vampire

Hrají:
George Hilton ... (Jurek)
Patrizia Pellegrino ... (Rita)
Valeria Milillo ... (Sasha)
Yvonne Sciò ... (Monica)
Riccardo Rossi ... (Gianni)
...a dal­ší

Do reži­sér­ské křes­la use­dl zná­mý ital­ský reži­sér Lamberto Bava, kte­rý za svou kari­é­ru nato­čil již něko­lik veli­ce úspěš­ných fil­mů. Podle tex­tu dis­tri­bu­to­ra byl v době natá­če­ní toho­to sním­ku ve vrchol­né for­mě, ale prav­da je tro­chu někde jin­de. Mezi jeho nej­lep­ší fil­my pat­ří horo­ry Macabre (1980), Demons (1985), pokra­čo­vá­ní Demons 2 (1986), nebo Delirium (1987). On však doká­zal zaujmout i divá­ky jiných žánrů, a to hlav­ně díky roman­tic­ké fan­ta­sy Fantaghirò (1991), kte­rá se dočka­la ješ­tě něko­li­ka pokra­čo­vá­ní. Z nedáv­né doby sto­jí za zmín­ku skvě­lý thriller The Torturer (2005) a jeho pro­za­tím posled­ní film mys­te­ri­óz­ní dra­ma Ghost Son (2006). Film Večeře s upí­rem pat­ří mezi jeho prů­měr­né fil­my a o jde zatím asi o jeden z nej­slab­ších sním­ků, kte­rý jsem od něho viděl.

Určitou kva­li­tu ten­to film beze­spo­ru má, ale spí­še čis­to­krev­ný horor mi to při­pa­da­lo, že sle­du­ji dal­ší paro­dii na upí­ří fil­my. Scénář fil­mu byl napsán tak, aby divá­ky spí­še roze­smál a poba­vil, než vystra­šil. Úvodní scé­na z hrob­ky nazna­či­la, že by tomu mělo být jinak, pro­to­že pro­mě­na upí­ra byla veli­ce zají­ma­vá, ale jak se uká­za­lo, tak to bylo na dal­ších čty­ři­cet minut vše. Seznamování s jed­not­li­vý­mi posta­va­mi se nes­lo v nud­ném duchu cas­tingu, ve kte­rém jsme měli šan­ci vidět trap­né ucha­ze­če a ješ­tě trap­něj­ší výko­ny. Vše se zača­lo roz­jíž­dět až pří­cho­dem upí­ra na scé­nu. Bohužel musím kon­sta­to­vat, že to nej­lep­ší jsme měli mož­nost vidět pou­ze v krát­kém čer­no­bí­lém sním­ku, kte­rý byl pouš­těn posta­vám. Potom už totiž film ovlád­la jeho humor­něj­ší pod­sta­ta a jed­na směš­něj­ší scén­ka stří­da­la dru­hou. Většinou šlo však jen o suchý humor. Několikrát jsem se při­sti­hl, že začí­nám poma­lu usí­nat a konec jsem si musel pouš­tět dva­krát. Jediným oprav­du svět­lým bodem byl hudeb­ní dopro­vod, jehož výběr se oprav­du pove­dl. Nesmím opo­me­nout i něko­lik spe­ci­ál­ních efek­tů, kte­ré byly rov­něž na při­ja­tel­né úrov­ni té doby a zvý­ši­ly moje hod­no­ce­ní. Většinou se toči­ly kolem samot­né­ho upí­ra.

Horší už to však bylo s herec­kým obsa­ze­ním. Přestože hereč­ky byly cel­kem atrak­tiv­ní na pohled, tak s herec­tvím si moc nepo­ty­ka­ly. Sem tam si zařva­ly až mi to trha­lo bubín­ky, ale při dra­ma­tic­kých scé­nách na nich bylo jas­ně vidět, že hle­dí pří­mo do kame­ry a dáva­jí si pozor aby nesplet­ly text. Nejhorší byla snad před­sta­vi­tel­ka upír­ky, kte­rá se v jed­nom kuse smá­la, ale její smích spíš při­po­mí­nal heká­ní raně­né­ho zví­ře­te. Nejznámějším her­cem je uru­gua­yský herec George Hilton. Za svou kari­é­ru si zahrál v něko­li­ka desít­kách fil­mů z nich nej­zná­měj­ší jsou wes­tern Massacre Time (1966), váleč­ný II Dito nel­la pia­ga (1969), nebo thriller Case of the Scorpion’s Tail (1971).

Průměrný upí­ří film, kte­rý těží jen z něko­li­ka dob­rých scén, ale jinak spí­še při­po­mí­ná nevy­da­ře­nou paro­dii. Při jeho sle­do­vá­ní je dost mož­né, že u něj usne­te. Proto se na něj podí­vej­te spí­še přes den a na noc si nech­te zábav­něj­ší akti­vi­ty. Doporučovat vám ho urči­tě nebu­du, ale dá se na to jed­nou podí­vat.

Hodnocení:
50%