Jak podivným způsobem se počítá návštěvnost u některých českých filmů. A můžeme vůbec žebříčkům úspěšnosti filmů v našich kinech věřit?
Během letošního karlovarského festivalu mě zaujala medializovaná kampaň spojená doslova s honem na miliontého diváka rozdmýchaná producenty populárního českého filmu Ženy v pokušení režiséra Jiřího Vejdělka. Na nový český snímek, který se promítá v tuzemských kinech zhruba čtvrt roku, je to samozřejmě úctyhodný výkon dosáhnout všemi tvůrci vytoužené mety sedmimístného čísla domácí návštěvnosti. Nehledě na slušný divácký potenciál a filmařské kvality této komedie je ale situace kolem dosažení miliontého návštěvníka značně podivná. Těsně před začátkem 45. ročníku Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech, čili na prahu července, byla podle oficiálních statistik Unie filmových distributorů návštěvnost Žen v pokušení cca 930 000 diváků. Sledoval jsem týdenní divácký přírůstek u této komedie a ten činil necelých 14 000 návštěvníků v kinech. V průběhu karlovarského festivalu, kde byl snímek za účasti tvůrčí a herecké delegace s úspěchem celkem třikrát uveden, a to v kině Čas a dvakrát v Malém sále hotelu Thermal, se ale jeho producent Tomáš Hoffman a režisér Jiří Vejdělek pochlubili ve Festivalovém deníku, že právě v Karlových Varech na festivalu přivítali miliontého diváka svého díla. Úžasnou zprávu i výsledek bych tvůrcům ze srdce přál, kdyby se ale nejednalo o pouhou marketingovou lež. Snadno si totiž každý laik může spočítat, že i kdyby komedii při karlovarském festivalovém uvedení vidělo dejme tomu rovnou 10 000 diváků, což je ale číslo naprosto nereálně nadsazené, protože kapacita kina Čas a dvou projekcí v Malém sále rozhodně mohou dohromady dát nanejvýš dva tisíce diváků, ale buďme vůči tvůrcům velkorysí, a kdybychom k tomu připočítali průměrnou týdenní návštěvnost ve zbytku kin v republice (což je oněch čtrnáct tisíc, ale buďme opět shovívaví a počítejme tedy raději 15 000 diváků, došli bychom i tak k součtu 25 000 návštěvníků, což by s předchozím celkovým číslem návštěvnosti dávalo 955 000 diváků. Podle oficiálního žebříčku návštěvnosti Unie filmových distributorů, kde musí každé kino provozující veřejnou filmovou projekci hlásit přesné počty prodaných vstupenek, mají však Ženy v pokušení ke dni 19.7. (tedy ještě týden po skončení karlovarského festivalu) na svém kontě pouze 950 282 diváků celkem po 18 týdnech promítání v ČR. Jak je tedy možné, že na festivalu v Karlových Varech tvůrce přivítali veřejně miliontou divačku a ještě jí popřáli a věnovali dárky? Vysvětlení je snadné, publikum se stává obětí manipulace producentského promotion snímku. Horší je, že za tuto dezinformaci nikdo nikoho nepotrestá a podvod se tak stává legitimní součástí našeho „kulturního“ života. A kde jsou v takovém případě média – strážní psi demokracie a spravedlnosti? Nechávají se krmit podvodem, na kterém parazitují jenom proto, aby senzacechtivým čtenářům přinesly další bulvární žvást o tom, jak se v showbyznysu daří hvězdám.
Daleko závažnější ovšem na celé kauze je to, že tento nechutný přístup producentů a potažmo i některých nekriticky informujících médií, vrhá špatné světlo, ba rovnou stín podezření na veškeré neoficiálně proklamované marketingové bubliny typu úspěšnosti českých filmů v kinech. Nezbývá, než věřit zatím alespoň oficiálním statistikám Unie filmových distributorů, která může čísla o návštěvnosti zpětně doložit hlášením z každého tuzemského kina, kde se uskutečňují filmové projekce. Jiná otázka je, jestli se dá věřit samotným kinařům a kolik představení jsou někteří čeští producenti ochotni tzv. vykoupit, aby ve svůj PR prospěch ovlivnili vnímání vlastního díla v očích veřejnosti.
Nejnovější komentáře