Modelář – Recenze – 70%

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

V novém fil­mu reži­sé­ra, sce­náris­ty a pro­du­cen­ta Petra Zelenky (Rok ďáb­la, Ztraceni v Mnichově) se tři­ce­ti­le­tý Pavel (Kryštof Hádek) vra­cí domů do Prahy z Izraele, kde se stal svěd­kem tero­ris­tic­ké­ho výbuchu. Bydlí u sest­ry a živí se nabí­je­ním elek­tric­kých kolobě­žek, pak ale začne pra­co­vat jako kame­ra­man a navi­gá­tor pro své­ho býva­lé­ho spo­lu­žá­ka Plecha (Jiří Mádl), kte­rý má malou fir­mu na pro­na­jí­má­ní kamer a dro­nů. Tahle prá­ce mu násled­ně umož­ní natá­čet např. akti­vis­tic­ké hap­pe­nin­gy nebo poli­tic­ké pro­slo­vy na před­vo­leb­ních akcích…

Zdroj fotek: falcon.cz

Film Modelář je nesmír­ně ambi­ci­óz­ní a poli­tic­ky anga­žo­va­ný a dokon­ce je v řadě aspek­tů i poměr­ně odváž­ný a pozo­ru­hod­ný­mi způ­so­by vybí­ze­jí­cí k zamyš­le­ní. Odehrává se v sou­čas­nos­ti (je v něm expli­cit­ně zmí­ně­no, že pre­zi­den­tem je Zeman a pre­mi­é­rem Babiš), leč kro­mě čes­ké poli­tic­ké situ­a­ce se zabý­vá i mno­ho let sta­rý­mi udá­lost­mi glo­bál­ní­ho měřít­ka a vyja­dřu­je se dost nevy­bí­ra­vě k obo­jí­mu. Je to film o frustra­ci z poli­ti­ky a z pro­hni­lých poli­ti­ků, ze zko­rum­po­va­né­ho sys­té­mu, z nepra­vos­tí, k nimž v tom sys­té­mu dochá­zí, i z neschop­nos­ti s tím něco dělat a domo­ci se spra­ve­dl­nos­ti. Stejnou měrou ale film vyprá­ví i o akti­vis­mu, o nut­nos­ti na všech­ny ty nepra­vos­ti upo­zor­ňo­vat a o uchy­lo­vá­ní se v tom­to smě­ru k zásad­ním činům-symbolům (viz tře­ba sek­ven­ce, v níž jsou na budo­vu Úřadu vlá­dy insta­lo­vá­na obří nafu­ko­va­cí pra­sa­ta).

Postavy fil­mu jsou násled­ně for­mo­vá­ny prá­vě nej­růz­něj­ší­mi typy frustra­cí. Zásadovému hlav­ní­mu hrdi­no­vi leží v žalud­ku to, jakým způ­so­bem Bushova admi­nis­tra­ti­va pošla­pá­va­la lid­ská prá­va a z pozi­ce nedo­tknu­tel­ných vůd­ců spo­leč­nos­ti vše zamet­la pod kobe­rec, jeho kama­rád Plech zas žije s vědo­mím, jaký dopad na jeho rodi­nu i na něj samot­né­ho mělo za minu­lé­ho reži­mu odsou­ze­ní jeho otce. Na roz­díl od Pavla, kte­rý se po prav­dě v tou­ze po nasto­le­ní spra­ve­dl­nos­ti aktiv­ně pídí a bez­pro­střed­ně kla­de otáz­ky, si však Plech vybí­jí zlost na poli­ti­ky pou­ze coby rap­per při vystou­pe­ních v hudeb­ních klu­bech, ale jinak si svou nespo­ko­je­nost prag­ma­tic­ky nechá­vá pro sebe a mimo pódi­um se cho­vá kon­form­ně, pro­to­že nechce při­jít o licen­ci a tím pádem i o zdroj obži­vy.

Ústřední duo kama­rá­dů dopl­ňu­jí v podob­ném duchu i posta­vy ved­lej­ší – např. Pavlova sest­ra (Kristýna Frejová) pra­cu­je pro nezisko­vou orga­ni­za­ci a poma­lu jí dochá­zí, že výše finanč­ních pří­spěv­ků od spon­zo­rů se může odví­jet i od ocho­ty vést obchod­ní setká­ní přes postel. Politiky tu zastu­pu­je pře­de­vším fik­tiv­ní pre­zi­dent­ský kan­di­dát Zavadil (Richard Stanke), mar­ke­tingo­vý popu­lis­ta s gau­ner­skou minu­los­tí, láka­jí­cí voli­če na prázd­né sli­by o bez­pe­čí a jis­to­tách. Jeho pra­cov­ně vytí­že­ná asi­s­tent­ka (Veronika Khek Kubařová) zas trpí kom­plexem méně­cen­nos­ti pra­me­ní­cím z před­sta­vy, že za její neú­spěch u mužů mohou domně­lé nedo­ko­na­los­ti její­ho těla. Pavel v tom­to pro­stře­dí záro­veň před­sta­vu­je model hrdi­ny, jenž při­chá­zí do České repub­li­ky nepo­lí­ben aktu­ál­ní politicko-právní situ­a­cí, leč čím více se s ní sezna­mu­je, tím zna­tel­ně­ji ros­te jeho pocit dez­i­lu­ze a bez­vý­chod­nos­ti.

Příběh fil­mu se tudíž odví­jí na pome­zí hoř­ké kome­die o dvou kama­rá­dech, mezi nimiž postup­ně vzni­ká kon­flikt týka­jí­cí se jejich odliš­ných pří­stu­pů k morál­ním zása­dám, a poli­tic­kým thrille­rem, jenž se točí mimo jiné i kolem ame­ric­ké poli­ti­ky krát­ce po roce 2000. Z hle­dis­ka vyprá­vě­ní jde o sní­mek s nevy­rov­na­ným tem­pem, řadou mír­ně kře­čo­vi­tých tvůr­čích zámě­rů (prvo­plá­no­vě pod­vrat­né zmín­ky o chys­ta­ném úto­ku na Zemana a na Čapí hnízdo, vyzdvi­ho­va­ný motiv dro­nů coby tech­no­lo­gic­ké atrak­ce, pro­po­je­ní postav skr­ze rus­kou pís­nič­kář­ku Janku Djagilevu, kte­rá též zpí­va­la o trud­ném živo­tě ve své domo­vi­ně…) a něko­li­ka nakous­nu­tý­mi moti­vy, kte­ré v závě­ru buď vyšumí, nebo vyzní­va­jí poně­kud pro­ble­ma­tic­ky.

S při­bý­va­jí­cí­mi minu­ta­mi se kaž­do­pád­ně sní­mek posou­vá od počá­teč­ní prů­měr­né neza­jí­ma­vos­ti (jed­no­du­ché záplet­ky, poma­lý spád, kolí­sa­vá úro­veň dia­lo­gů) k něče­mu vel­mi pře­kva­pi­vé­mu a na čes­ké pomě­ry uni­kát­ní­mu, v čem figu­ru­je i tra­dič­ní Zelenkovo vyu­ží­vá­ní mysti­fi­ka­ce, a co dělá z Modeláře v pod­sta­tě odváž­né poli­tic­ké pro­hlá­še­ní, u nějž je ako­rát ško­da, že nezů­sta­lo na domá­cí půdě a mís­to toho si vybra­lo za cíl cosi z mezi­ná­rod­ní poli­ti­ky (o čemž čeští divá­ci nemu­sí mít nut­ně pově­do­mí, ačko­li se to film cel­kem sna­ží prů­běž­ně vysvět­lo­vat).

Modelář tak v rám­ci čes­ké kine­ma­to­gra­fie vybo­ču­je svým pře­sa­hem i pří­bě­hem, kte­rý se vyví­jí pře­kva­pi­vě a nepřed­ví­da­tel­ně. Jeho kva­li­ty jsou znát jak v solid­ních herec­kých výko­nech tak v něko­li­ka vel­mi zruč­ně napsa­ných a nato­če­ných pasá­žích a oce­nit na něm lze i to, že zkrát­ka „má kou­le“ a jde si za svým i za cenu nepří­liš divác­ké­ho či divác­ky uspo­ko­ji­vé­ho pro­žit­ku, po jehož skon­če­ní je však radost o něm deba­to­vat a uva­žo­vat nad jeho sdě­le­ním (roz­po­ru­pl­ným v mno­ha ohle­dech, byť tvůr­čí záměr se zdá být jas­ný). Pozitivní je i sna­ha fil­mu zdů­raz­nit, že je potře­ba mlu­vit i o mno­ho let sta­rých (tře­ba i mezi­ná­rod­ních) kauzách, aby náho­dou nedo­šlo k jejich úspěš­né­mu pro­ml­če­ní – s čímž zřej­mě sou­vi­se­jí i naráž­ky na stav aktu­ál­ní­ho čes­ké­ho poli­tic­ké­ho ryb­níč­ku, kte­ré v zása­dě odrá­že­jí v sati­ric­kých, skep­tic­kých a nega­tiv­ních tónech názo­ry jeho odpůr­ců, leč kvů­li povrch­ní­mu pro­ve­de­ní ztrá­ce­jí na důraz­nos­ti.