Všude číhá „STÍNOVÝ VRAH“

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Příběh „Stínový vrah“ se ode­hrá­vá na ost­ro­vě Island, kon­krét­ně ve měs­tě Reykjavíku, a je zasa­zen do váleč­né­ho obdo­bí dru­hé svě­to­vé vál­ky, kdy se na ost­rov kon­cen­t­ru­je nejen brit­ská, ale i ame­ric­ká armá­da.

Vraždy v Reykjavíku nejsou sice na den­ním pořád­ku, ale i přes­to se v našem pří­bě­hu obje­vu­je jed­na, díky kte­ré se zásad­ním způ­so­bem roze­hrá­vá nebez­peč­ná rule­ta plná napě­tí, neče­ka­ných zvra­tů a se spous­tou nevy­řče­ných otá­zek visí­cích ve vzdu­chu, na kte­ré je tře­ba co nejdří­ve nalézt ty správ­né odpo­vě­di.

V bytě Felixe Lundena je nale­ze­na mrt­vo­la. Ihned po prvot­ním ohle­dá­ní těla je zřej­mé, že se nejed­ná jen tak o běž­nou vraž­du, ale prav­dě­po­dob­ně o chlad­no­krev­nou, vojen­skou popra­vu…

Zásah do správ­né­ho mís­ta. To ale vra­ho­vi z něja­ké­ho důvo­du nesta­či­lo. Mrtvola leže­la na boku a vrah sáhl do rány a roze­třel muži krev po čele. Co to mělo zna­me­nat? Považoval vrah za nut­né zane­chat po sobě jaký­si pod­pis? Projev, kte­rý pro něj byl důle­ži­tý, jehož význam však Flóvent nechá­pal. Měla to být omlu­va? Vysvětlení? Pochyby? Lítost? Od kaž­dé­ho tro­chu? Nebo nic z toho, ale nao­pak pro­vo­ka­ce, ujiš­tě­ní, že pacha­tel niče­ho neli­tu­je a nemá žád­né výčit­ky?

Kdo zavraž­dil ces­tu­jí­cí­ho? Někdo, kdo má moc, něja­ký vyso­ký důstoj­ník? To je pře­ce jas­ná popra­va. Arogance z toho pří­mo číší.

Netuším, co to zna­me­ná a proč to udě­lal. Jaké za tím je posel­ství. Něco se z toho však vyvo­dit dá, napří­klad to, jak chlad­no­krev­ný musí být. Plný nená­vis­ti. A zlos­ti. Ta vraž­da vůbec při­po­mí­na­la spíš popra­vu. To uka­zu­je na želez­nou vůli. Žádné zavá­há­ní. Žádná lítost. Žádný sou­cit....

Vyšetřování je pově­řen poli­cis­ta z island­ské kri­mi­nál­ky Flóvent, jako pra­vá ruka mu je při­dě­len kanad­ský voják s island­ský­mi koře­ny Thorston, jehož úko­lem je ve vyšet­řo­vá­ní pro­lo­mit ledy a zábra­ny mezi armá­dou a míst­ním oby­va­tel­stvem, a zajis­tit tak hlad­ký posun ve vyšet­řo­vá­ní.

Oba pro­ta­go­nis­té, co se týče vyšet­řo­vá­ní vražd, jsou napros­tí nováč­ci. Toto je jejich prv­ní pří­pad vraž­dy, a mož­ná i pro­to se ve vyšet­řo­vá­ní dost čas­to pohy­bu­jí jako slo­ni v por­ce­lá­nu. Jsou neob­rat­ní, zbrklí a dopouš­tí se drob­ných chy­bi­ček, za kte­ré musí nést násled­ky, ale jinak si vedou více než dob­ře.

Vyvstává otáz­ka, kdo je onen nezná­mý, co byl zavraž­děn v bytě Felixe Lundena, a proč zrov­na ON? Jak se tam dotyč­ný dostal a odkud, nebo od koho zís­kal klí­če?

Tímto oka­mži­kem se roz­jíž­dí vel­mi roz­sáh­lé pát­rá­ní a výsle­chy všech nájem­ní­ků obyt­né­ho domu, ale i pří­buz­ných Felixe Lundena, a poz­dě­ji i jeho samot­né­ho. Teprve jak postu­pu­je vyšet­řo­vá­ní, se doví­dá­me pra­vou totož­nost mrt­vé­ho, a to že se jed­ná o Felixova zná­mé­ho Eyvindura.

Vyšetřovatelé se sna­ží ucho­pit něja­ké pojít­ko, kte­ré by je doved­lo k vyře­še­ní celé­ho pří­pa­du, a hlav­ně k zod­po­vě­ze­ní všech otá­zek, jež jsou nyní stá­le bez odpo­vě­dí.

Proč se na mís­tě v taš­ce mrt­vé­ho ces­tu­jí­cí­ho našla kya­ni­do­vá kaps­le? Byl to snad taj­ný špi­ón či tam byla jenom vra­hem pod­str­če­na tak, aby si to mys­le­li? Proč měla oběť na čele krví nama­lo­ván háko­vý kříž? Jaký to má všech­no sku­teč­ný význam?

Jak už bylo na začát­ku řeče­no, pří­běh je zasa­zen do his­to­ric­ké­ho poza­dí a atmo­sfé­ry Islandu za obdo­bí dru­hé svě­to­vé vál­ky.

Na Islandu panu­je chu­do­ba, ženy se čas­to pro­dá­va­jí vojá­kům, mož­ná i s naiv­ní před­sta­vou, že je vojá­ci zachrá­ní ze dna spo­leč­nos­ti a nabíd­nou jim tak lep­ší život po svém boku, někde tam dale­ko v cizi­ně.

Většina oby­va­tel však opouš­tí chudý ven­kov a odchá­zí do měs­ta za tzv. pří­le­ži­tos­tí, naiv­ně dou­fa­jí, že se budou mít lépe, ale zdá­ní kla­me, neboť nájem­né je neho­ráz­ně vyso­ké a sehnat na něj pení­ze, není zrov­na dva­krát jed­no­du­ché.

Navíc se zdá, že všech­ny nit­ky poma­lu a jis­tě vedou k nacis­tic­ké pro­pa­gan­dě, nasti­ňu­jí hrů­zy spo­je­né s nacis­mem, vli­vem pro­pa­gan­dy, na sílí­cí špi­o­náž­ní čin­nost, ale i na taj­né výzkumy a vědec­ké stu­die pácha­né na nevin­ných lidech. Ostatně rodi­na Lundenových v podá­ní Felixova otce Rudolfa a jeho bra­t­ra Hanse se vždy hrdě hlá­si­la k nacis­tic­ké stra­ně.

Nacismus v Německu zrov­na nabý­val na síle a nej­růz­něj­ší Hansovy teo­rie byly vel­mi uzná­va­né. Týkaly se mimo jiné toho, že sklo­ny ke kri­mi­na­li­tě - dalo by se taky říct k nemo­rál­nos­ti - se pře­dá­va­jí z gene­ra­ce na gene­ra­ci. Že dis­po­zi­ce ke kri­mi­na­li­tě jsou dědič­né. Hans Lunden se těmi­to věc­mi inten­ziv­ně zabý­val, jak mi Rudolf vyprá­věl. Seznámil se s vše­li­ja­ký­mi názo­ry na dědič­nost nej­růz­něj­ších odchy­lek od lid­ské při­ro­ze­nos­ti, jako je alko­ho­lis­mus, násil­nic­ké sklo­ny, sexu­ál­ní úchyl­ky, incest a podob­ně. Nejvíce se však zají­mal o sklo­ny ke kri­mi­na­li­tě, pro­to­že věřil, že je lze zmír­nit, nebo dokon­ce vymý­tit. Kdyby byla při­ja­ta jis­tá opat­ře­ní, napří­klad kdy­by se kri­mi­nál­ní­ci necha­li vykas­t­ro­vat, bylo by mož­né je gene­ra­ci po gene­ra­ci vyhu­bit. A to bylo jádrem Hansových teo­rií.

Při vyšet­řo­vá­ní vyplou­vá na povrch i vel­mi děsi­vá stu­die včet­ně poku­sů, kte­rý­mi byly podro­be­ny island­ské děti, jež nako­nec skon­či­li vel­kou lid­skou tragé­dií pro všech­ny zúčast­ně­né, a ovliv­ni­la tak jejich dal­ší osu­dy v živo­tě...

Oba vyšet­řo­va­te­lé všu­de nará­ží na defen­ziv­ní postoj, neo­cho­tu spo­lu­pra­co­vat, a potře­bu pořád něco zaml­čo­vat. Netrpělivost….. A Felix? Ten je pře­svěd­čen, že byl Eyvindur zavraž­děn omy­lem. Myslí si, že ter­čem byl on sám a že po něm pořád jdou a chtě­jí ho zabít. A o to jde. Proto je to celé tak kom­pli­ko­va­né. Pořád po něm jdou a on si mys­lí, že ho dosta­nou!

A jak do celé­ho pří­pa­du zapa­dá býva­lá pří­tel­ky­ně zavraž­dě­né­ho Vera? Nemá na jeho smr­ti i svůj vlast­ní podíl? A jaká ve sku­teč­nos­ti je a jaká tem­ná minu­lost se k ní váže?

Potvrdí se nako­nec, že je Felix tak tro­chu odpo­věd­ný za vraž­du „býva­lé­ho“ pří­te­le z dět­ství? A proč by měl být zabit prá­vě Felix? Koho naštval, že se musel sám stát štva­nou zvě­ří? Kdo všech­no byl zaple­ten do tajem­né­ho poku­su s island­ský­mi dět­mi?

Jakmile vyšet­řo­va­te­lé nalez­nou odpo­vě­di ale­spoň na někte­ré z těch­to otá­zek, ihned se začne celý pří­pad vyjas­ňo­vat a odkrý­vat kdy­si pro­ple­te­nou minu­lost Felixe, Eyvidnrua, dal­ších chlap­ců, ale i ředi­te­le ško­ly a Felixova strý­ce dok­to­ra Hanse.

Možná i díky tomu vyvěrá na povrch nejed­na vraž­da, ale i špi­o­náž­ní prá­ce pro nacis­tic­ké Německo, poku­sy na island­ských dětí ze soci­ál­ně slab­ších rodi­ny, kte­ré ved­ly prá­vě Hans a Rudolf Lundenovy pomo­cí mani­pu­la­ce malé­ho Felixe….

Stínový vrah je vel­mi čti­vý island­ská kri­mi pří­běh, u kte­ré­ho si nikdy nejste dopře­du jis­ti, kdo je a kdo není vrah. Události ani jed­ná­ní jed­not­li­vých hrdi­nů nelze nijak před­ví­dat, což je pro skvě­lou a napí­na­vou kri­mi vel­ké plus. Možná díky tomu mě po celou dobu kni­ha bavi­la, dokud nedo­šlo na samot­ný závěr kni­hy.

Ano, závěr kni­hy byl pro mě moc vel­kým zkla­má­ním, už vzhle­dem k dob­ře roze­hra­né záplet­ce, jsem čeka­la mno­hem důmy­sl­něj­ší konec, než vel­mi rych­le a zbrk­lé vygra­do­vá­ní děje, a utnu­tí dějo­vé lin­ky bez jaké­ko­liv hlub­ší poen­ty.  Osobně si mys­lím, že prá­vě se samot­ným závě­rem si mohl autor dale­ko více vyhrát a dovést tak své dílo k doko­na­los­ti….

Lidé v těch­to zlých časech na tako­vé věci nema­jí ani pomyš­le­ní.

STÍNOVÝ VRAH

Napsal: Arnaldur Indridason

Vydala Moravská Bastei MOBA, s.r.o.

Brno, 2019

Vydání prv­ní

Počet stran: 315

ISBN: 978-80-243-8908-0