RUDOLF BIERMANN, PRODUCENT: „Martin Šulík mě překvapuje celý život“

Martin Šulík natočil 10 hraných filmů. Vy jste se podílel téměř na každém z nich. Proč?

Svůj prv­ní film dělal ješ­tě na Kolibě, a prá­vě to byl pro mě důvod, proč jsem s Martinem začal pra­co­vat na našem prv­ním spo­leč­ném fil­mu Všechno, co mám rád. Od té doby dělá­me všech­ny fil­my spo­leč­ně, výjim­kou byl film Sluneční stát, kde se naše ces­ty na chví­li roze­šly.

Dokáže Vás po tolikaleté spolupráci něčím překvapit?

Martin mě pře­kva­pu­je celý život. Ale vět­ši­na těch pře­kva­pe­ní je pří­jem­ná.

Filmový producent zřejmě spolupracuje na filmech, kterým věří. V čem věříte Muži se zaječíma ušima?

V kaž­dém fil­mu, kte­rý s Martinem dělám, se skrý­vá něja­ký náš postoj k živo­tu, něja­ký vztah, kte­rý prá­vě pro­ží­vá­me nebo něja­ké spo­le­čen­ské sou­vis­los­ti. Martinovy scé­ná­ře vždy rea­gu­jí na něco, co zaží­vá v živo­tě, co ho zají­má, co se ho dotý­ká. A to se vět­ši­nou dotý­ká i mě. V Muži se zaje­čí­ma uši­ma je to kon­krét­ně motiv zra­lé­ho muže.

Podílel jste se na výběru hereckého obsazení?

Ano, herec­ké obsa­ze­ní je můj koní­ček. Tentokrát jsme to měli snad­né. Myslím, že do hlav­ní role jsme nikdy neu­va­žo­va­li nad nikým jiným než Mirkem Krobotem. Co se týká Kaisera, Martin se obá­val, zda není pří­liš odváž­né, požá­dat ho o spo­lu­prá­ci. Nakonec ale divá­ci uvi­dí, proč to hra­je prá­vě on. Obsadit žen­ské posta­vy bylo nao­pak vel­mi snad­né.

MARTIN ŠTRBA: „Těšil jsem se na čer­no­bí­lé natá­če­ní.“

Čím je specifická spolupráce s Martinem Šulíkem?

Čím je star­ší, tím men­ší odpor kla­de, a to mě cel­kem baví.

Máte vždy podobné vnímání vizualizace filmu?

Naštěstí ne, liší­me se, tak­že z toho vzni­ká cel­kem zají­ma­vý guláš. V pří­pa­dě toho­to fil­mu jsem byl nad­še­ný, že jsem mís­ty mohl natá­čet čer­no­bí­lý film.

Jaká byla Vaše první reakce na scénář filmu?

Byl jsem nad­še­ný. Zaujal mě něko­li­ka for­mál­ní­mi vrst­va­mi, kte­ré vypo­ví­da­jí i o obsa­hu. Jsem zvě­da­vý, jak to dopad­ne. Ve fil­mu se hod­ně pra­cu­je s posu­nu­tou rea­li­tou a s tóno­vá­ním, je tam hod­ně čer­no­bí­lých tónů i barev­né kine­ma­to­gra­fie. Jedno se vrst­ví přes dru­hé, tak­že jsem oprav­du zvě­da­vý, jak to nako­nec dopad­ne.

Při sledování tohoto filmu se divák v kině nebude...

…ide­ál­ní by bylo, kdy­by nevy­str­čil jen ty uši, ale i vyva­lil oči a byl mile pře­kva­pe­ný.

MIROSLAV KROBOT: „Nejkrásnější na fil­mu je, že doká­že lidi spo­jo­vat..“

Jaký je třemi slovy Miroslav Krobot?

Myslím, že sluš­ný chla­pec.

Představte nám svou postavu ve filmu.

Je to člo­věk, kte­rý si mys­lel, že všech­no ví, ale pra­vý opak je prav­dou.

Popište Vaše kolegy, Oldřicha Kaisera a Alexandru Borbély.

Oldu mám vel­mi rád, pro­to­že vlast­ně nikdy nevím, co mám od něj čekat, a tím pádem ho rád sle­du­ju, rád se na něj dívám. Alexandra je něco podob­né­ho, ale v žen­ské vari­an­tě, tak­že je to ješ­tě atrak­tiv­něj­ší.

Čím vás zaujal scénář filmu?

Myslím, že to má hod­ně spo­leč­né­ho s mojí pro­fe­sí, s tím, že dělám film a diva­dlo. Tematicky se to týká toho, v čem pra­cu­ji. Pro člo­vě­ka mojí gene­ra­ce je to navíc film vel­mi pouč­ný, tako­vé shr­nu­tí, resumé našich celo­ži­vot­ních snah. Když si člo­věk mys­lí, že už všech­no ví a nemů­že ho nic pře­kva­pit, tak se mu život úpl­ně obrá­tí naru­by. Najde jiné hod­no­ty, jiné mož­nos­ti, kte­ré dří­ve pře­hlí­žel.

Jste i Vy osobně v takové fázi?

Měl jsem tro­chu tako­vé názna­ky, ale mys­lím, že už jsem se cel­kem uklid­nil.

Co Vás při natáčení vždy překvapuje?

Takové to nad­še­ní, jako­by se natá­čel svě­to­vý film. To, jak film doká­že lidi spo­jit a když se to poda­ří, tak ta souná­le­ži­tost a nad­še­ní jsou jed­no­du­še úžas­né.

Co na filmování nemáte rád?

Představu dvou hodin něja­ké­ho zábě­ru, kte­rý se musí udě­lat, pro­to­že je spo­jo­va­cí. Natočit se musí, což mě neba­ví. Herecky mě to samo­zřej­mě baví.

Je těžké nosit zaječí uši?

Hlavně co se jejich váhy týká. Ale dá se to vydr­žet, nároč­ná byla pří­pra­va, dvě hodi­ny nasa­zo­vá­ní a hodi­na a půl odstra­ňo­vá­ní.

Proč by měl jít divák na tenhle film do kina?

Možná pro­to, aby pocho­pil náš stav a naše pro­ží­vá­ní situ­a­cí. Jestli to doká­že s námi sdí­let a zaži­je něja­kou katar­zi, tak to pro něj bude mít hez­ký význam.

ALEXANDRA BORBÉLY: „Líbí se mi, že je moje posta­va těhot­ná.“

Jaká je třemi slovy Alexandra Borbély?

Má dob­ré srd­ce, někdy budí dojem pří­liš­né váž­nos­ti, uvnitř je čas­to dítě­tem.

Popište třemi slovy svého hereckého kolegu Mirka Krobota.

Vtipný. Rozhodný. Šašek.

Čím vás zaujal scénář filmu Muž se zaječíma ušima?

Líbí se mi, že posta­va Kataríny, kte­rou hra­ju, je vel­mi roz­hod­ná. I to, že je těhot­ná, pro­to­že já bych už také chtě­la otě­hot­nět. Líbí se mi, že má kom­plex z toho, že cho­dí se star­ším, o hod­ně star­ším mužem a že to mezi nimi fun­gu­je. Ta che­mie, smy­sl pro humor, kte­rý je spo­ju­je. Scénář je vel­mi vtip­ný, líbí se mi. Zároveň je i smut­ný a tra­gic­ký. V tom fil­mu je pros­tě všech­no, co tam má být.

Jaké to pro Vás bylo hrát ve slovenštině?

Když jsem měli s Šulíkem a s Krobotem zkouš­ku, tak Šulík řekl, že mám impro­vi­zo­vat a text pře­číst v maďar­šti­ně. Potom řekl: “Vidíš? Teď tam bylo to, co jsem chtěl sly­šet!” Nejdřív pro mě bylo hod­ně nároč­né hrát ve slo­ven­šti­ně, ale hod­ně jsem zkou­še­la a na dal­ší zkouš­ce mi řekl, že je to cítit, že je tam to, co ode mě chce.

Co na natáčení nemáte ráda?

Čekání.

Co na něm naopak ráda máte?

Že se to děje pou­ze jed­nou a musím do toho dát všech­no. Protože v diva­dle se hra­jí insce­na­ce opa­ko­va­ně, ale film se natá­čí pou­ze jed­nou. Pouze jed­nou nato­čím tu scé­nu oprav­du dob­ře, s plným nasa­ze­ním. To mě na fil­mu fas­ci­nu­je.

Chtěla byste mít zaječí uši a slyšet, co si jiní lidé myslí?

Rozhodně ano.

A koho byste chtěla těma ušima slyšet?

Kamarádky.

Proč by diváci měli jít na tento film do kina?

Protože tam bude Krobot. Je vel­mi dob­rý herec.

Při sledování tohoto filmu se divák bude...

Smát!

---