Návrat slavného příběhu do kin: Nosferatu

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Tak je to tady. Chvíli před kon­cem roku se vplí­žil do čes­kých kin dlou­ho oče­ká­va­ný sní­mek Nosferatu. Dlouho oče­ká­va­ný byl pře­de­vším pro to, že se jed­ná již o asi mili­on­tou vari­a­ci na slav­ný román Brama Stokera Drákula a pub­li­kum bylo nej­spíš zvě­da­vé, jak si reži­sér pora­dil s kla­sic­kou lát­kou. A u nás taky čás­teč­ně asi i pro to, že se natá­če­lo na domá­cích loka­cích.

Před více než sto lety, v roce 1922 měl pre­mi­é­ru sní­mek Upír Nosferatu. Natočil jej němec­ký reži­sér Fridrich Wilhelm Murnau a i přes to, že jeho pří­běh byl nepři­zna­nou adap­ta­cí romá­nu Drákula, vstou­pil jeho sní­mek do his­to­rie. Stalo se tak zejmé­na pro to, jak chytře Muranou vyu­žil ome­ze­ných mož­nos­tí teh­dej­ší fil­mo­vé řeči k tomu, aby vel­mi půso­bi­vě ztvár­nil děsu­pl­ný pří­běh bez pomo­cí hek­to­li­t­rů umě­lé krve a jiných fan­tas­tic­kých efek­tů. O něko­lik dese­ti­le­tí poz­dě­ji, v roce 1979, rema­ko­va­la upra­ve­nou němec­kou ver­zi Drákuly dal­ší slav­ná posta­va němec­ké kine­ma­to­gra­fie – Werner Herzog. Ten ve své ver­zi pří­bě­hu při­dal bar­vy, mlu­ve­né slo­vo, do hlav­ních rolí obsa­dil své oblí­be­né herec­ké duo Bruno Ganz a Klaus Kinski a hlav­ně sklad­bu hud­by svě­řil němec­ké expe­ri­men­tál­ní hudeb­ní sku­pi­ně Popol Vuh, čímž opět dodal své­mu fil­mu neza­po­me­nu­tel­ný ráz. Poté pak vznik­la i spous­ta jiných fil­mů a seri­á­lů, kte­ré buď vychá­ze­jí z toho­to němec­ké­ho zpra­co­vá­ní, ane­bo se jed­ná o ofi­ci­ál­ní pře­pi­sy původ­ní kni­hy (z nej­slav­něj­ších a asi i nej­lep­ších může­me jme­no­vat ver­zi z roku 1992 Francise Forda Coppoly). A nyní při­chá­zí reži­sér Robert Eggers se svou dal­ší ver­zí. Svět fil­mo­vé­ho horo­ru zau­jal již svým poči­nem Maják z roku 2019, se kte­rým zís­kal oce­ně­ní na fes­ti­va­lu v Cannes a nyní se pus­til do své­ho vysně­né­ho pro­jek­tu.

Jeho ver­ze se na prv­ní pohled upou­tá již svým hvězd­ným obsa­ze­ním v čele s Billem Skarsgårdem (ten se mimo­cho­dem už letos v obje­vil v titul­ní roli jiné­ho rema­ku horo­ro­vé kla­si­ky Vrána), Nicholasem Houltem či Willemem Dafoem, ale i pla­ká­tem, kte­rý dost výstiž­ně před­zna­me­ná­vá samot­nou podí­va­nou. Kdo by totiž čekal novo­do­bou sty­li­za­ci do kla­sic­ké­ho němec­ké­ho expre­si­o­nis­mu, byl by hrubě na omy­lu. Eggers pří­běh pře­sa­zu­je spí­še do žán­ru gotic­ké­ho horo­ru a mís­to for­mál­ní inven­ce nám před­klá­dá pře­hlíd­ku horo­ro­vých klišé. Respektive, klišé není to správ­né slo­vo. Eggers nám spí­še uka­zu­je, že je vskut­ku šikov­ný reži­sér, kte­rý své­mu žán­ru dob­ře rozu­mí. Ví, kte­ré momen­ty se slu­ší pod­trh­nout napí­na­vou hud­bou, ví, jak má pra­co­vat s pohy­by kame­ry a ví, i to nej­dů­le­ži­těj­ší – jak pra­co­vat s divá­kem. To všech­no ví a byl by blá­zen, kdy­by tyto své zna­los­ti a schop­nos­ti hodil za hla­vu a žád­nou z nich nám zde nepřed­ve­dl. Nicméně se nelze zba­vit poci­tu, že tím mož­ná tro­chu mrhá poten­ci­á­lem, kte­rý mu nabí­zí žánr rema­ku. Troufám si tvr­dit, že vět­ši­na dob­rých rema­keů je dob­rých pro to, že tvůr­ci je nato­či­li, neboť chtě­li k již exis­tu­jí­cí­mu dílu s poko­rou při­dat napří­klad svůj pohled na věc. Prostě obo­ha­tit slav­né dílo v pra­vém smys­lu toho slo­va. Jenže Eggers zde dle mého názo­ru spíš uka­zu­je (a mož­ná si tro­chu honí ego), že má vel­ký roz­po­čet, se kte­rým si může dovo­lit tahat holly­wo­od­ské her­ce na čes­ké památ­ky, ale mě tu chy­bí to zásad­ní – inven­ce. Touha posu­nout slav­né dílo dál. Ano, ano, lze pro­ti­ar­gu­men­to­vat tím, že ten­to Nosferatu je pro Eggerse vysně­ný pro­jekt, podob­ně jako tře­ba King kong pro Petera Jacksona. Ano, obsto­jí všech­ny argu­men­ty, kte­ré pou­ka­zu­jí na řeme­sl­nou kva­li­tu výsled­ku, zejmé­na na herec­ké výko­ny. A pro­ti nim nemůžu nic namí­tat ani já. Ale z cel­ko­vé­ho hle­dis­ka nemo­hu udě­lit plný počet bodů, už jen kvů­li tomu, že znám ver­zi Wernera Herzoga a ta mi pros­tě při­jde v mno­ha ohle­dech lep­ší a půso­bi­věj­ší. Herzog, Muranu a v jis­tém smys­lu i Coppola před­sta­vi­li svo­jí adap­ta­ci jako své­byt­ný ori­gi­nál­ní film, jen­že Eggers to pod­le mě pojal přes­ně tak, jak to všich­ni čeka­li, a nic moc zají­ma­vé­ho ke staré­mu pří­bě­hu nepři­dal.

I přes to, že nový Nosferatu má mno­ho kla­dů, dob­ře fun­gu­je ve svém žán­ru a při jeho sle­do­vá­ní se nudit roz­hod­ně nebu­de­te, se slo­vy o nej­lep­ším horo­ru roku bych ješ­tě poseč­kal, co nám násle­du­jí­cích 365 dní při­ne­se.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře