(zatím nehodnoceno)
Loading...Tak je to tady. Chvíli před koncem roku se vplížil do českých kin dlouho očekávaný snímek Nosferatu. Dlouho očekávaný byl především pro to, že se jedná již o asi miliontou variaci na slavný román Brama Stokera Drákula a publikum bylo nejspíš zvědavé, jak si režisér poradil s klasickou látkou. A u nás taky částečně asi i pro to, že se natáčelo na domácích lokacích.
Před více než sto lety, v roce 1922 měl premiéru snímek Upír Nosferatu. Natočil jej německý režisér Fridrich Wilhelm Murnau a i přes to, že jeho příběh byl nepřiznanou adaptací románu Drákula, vstoupil jeho snímek do historie. Stalo se tak zejména pro to, jak chytře Muranou využil omezených možností tehdejší filmové řeči k tomu, aby velmi působivě ztvárnil děsuplný příběh bez pomocí hektolitrů umělé krve a jiných fantastických efektů. O několik desetiletí později, v roce 1979, remakovala upravenou německou verzi Drákuly další slavná postava německé kinematografie – Werner Herzog. Ten ve své verzi příběhu přidal barvy, mluvené slovo, do hlavních rolí obsadil své oblíbené herecké duo Bruno Ganz a Klaus Kinski a hlavně skladbu hudby svěřil německé experimentální hudební skupině Popol Vuh, čímž opět dodal svému filmu nezapomenutelný ráz. Poté pak vznikla i spousta jiných filmů a seriálů, které buď vycházejí z tohoto německého zpracování, anebo se jedná o oficiální přepisy původní knihy (z nejslavnějších a asi i nejlepších můžeme jmenovat verzi z roku 1992 Francise Forda Coppoly). A nyní přichází režisér Robert Eggers se svou další verzí. Svět filmového hororu zaujal již svým počinem Maják z roku 2019, se kterým získal ocenění na festivalu v Cannes a nyní se pustil do svého vysněného projektu.
Jeho verze se na první pohled upoutá již svým hvězdným obsazením v čele s Billem Skarsgårdem (ten se mimochodem už letos v objevil v titulní roli jiného remaku hororové klasiky Vrána), Nicholasem Houltem či Willemem Dafoem, ale i plakátem, který dost výstižně předznamenává samotnou podívanou. Kdo by totiž čekal novodobou stylizaci do klasického německého expresionismu, byl by hrubě na omylu. Eggers příběh přesazuje spíše do žánru gotického hororu a místo formální invence nám předkládá přehlídku hororových klišé. Respektive, klišé není to správné slovo. Eggers nám spíše ukazuje, že je vskutku šikovný režisér, který svému žánru dobře rozumí. Ví, které momenty se sluší podtrhnout napínavou hudbou, ví, jak má pracovat s pohyby kamery a ví, i to nejdůležitější – jak pracovat s divákem. To všechno ví a byl by blázen, kdyby tyto své znalosti a schopnosti hodil za hlavu a žádnou z nich nám zde nepředvedl. Nicméně se nelze zbavit pocitu, že tím možná trochu mrhá potenciálem, který mu nabízí žánr remaku. Troufám si tvrdit, že většina dobrých remakeů je dobrých pro to, že tvůrci je natočili, neboť chtěli k již existujícímu dílu s pokorou přidat například svůj pohled na věc. Prostě obohatit slavné dílo v pravém smyslu toho slova. Jenže Eggers zde dle mého názoru spíš ukazuje (a možná si trochu honí ego), že má velký rozpočet, se kterým si může dovolit tahat hollywoodské herce na české památky, ale mě tu chybí to zásadní – invence. Touha posunout slavné dílo dál. Ano, ano, lze protiargumentovat tím, že tento Nosferatu je pro Eggerse vysněný projekt, podobně jako třeba King kong pro Petera Jacksona. Ano, obstojí všechny argumenty, které poukazují na řemeslnou kvalitu výsledku, zejména na herecké výkony. A proti nim nemůžu nic namítat ani já. Ale z celkového hlediska nemohu udělit plný počet bodů, už jen kvůli tomu, že znám verzi Wernera Herzoga a ta mi prostě přijde v mnoha ohledech lepší a působivější. Herzog, Muranu a v jistém smyslu i Coppola představili svojí adaptaci jako svébytný originální film, jenže Eggers to podle mě pojal přesně tak, jak to všichni čekali, a nic moc zajímavého ke starému příběhu nepřidal.
I přes to, že nový Nosferatu má mnoho kladů, dobře funguje ve svém žánru a při jeho sledování se nudit rozhodně nebudete, se slovy o nejlepším hororu roku bych ještě posečkal, co nám následujících 365 dní přinese.
Nejnovější komentáře