Nebezpečná laskavost (A Simple Favor) – Recenze – 50%

Stephanie (Anna Kendrick) je mla­dá vdo­va v domác­nos­ti, mat­ka na plný úva­zek a autor­ka inter­ne­to­vých vlo­gů pro ostat­ní mamin­ky na téma vaře­ní a kre­a­tiv­ní ruč­ní prá­ce. Když se ve ško­le, kam cho­dí její malý syn, sezná­mí s mat­kou jeho spo­lu­žá­ka, ele­gant­ní Emily (Blake Lively), sta­nou se z obou žen kama­rád­ky. Jednoho dne však Emily záhad­ně zmi­zí. Její man­žel (Henry Golding) pří­pad nahlá­sí na poli­cii, nicmé­ně Stephanie se roz­hod­ne po nezvěst­né pří­tel­ky­ni pát­rat na vlast­ní pěst.

Film Nebezpečná las­ka­vost je nato­čen pod­le stej­no­jmen­né­ho romá­nu, kte­rýž­to je seri­óz­ním thrille­rem ve sty­lu Zmizelé nebo Dívky ve vla­ku. Snímku se nicmé­ně cho­pil Paul Feig, reži­sér kome­dií Ženy sobě, Drsňačky, Špión a Krotitelé duchů (ten žen­ský rema­ke) a udě­lal z něj ve spo­lu­prá­ci se sce­nárist­kou Jessicou Sharzer (dra­ma Mluv, thriller Nerve: Hra o život) také kome­dii. Výsledným tva­rem ovšem není kri­mi­nál­ní kome­die, nýbrž vcel­ku váž­ný tem­ný thriller s moti­vy jako incest, vraž­da, žhář­ství a vydí­rá­ní, jehož posta­vy jsou ako­rát výraz­ně kome­di­ál­ně sty­li­zo­va­né. Film pak nepří­liš zdár­ně pře­pí­ná mezi dvě­ma tóny, v nichž by chtěl jed­nak napí­nat postup­ným roz­plé­tá­ním záhad­né­ho Emiliina zmi­ze­ní a pře­kva­po­vat dějo­vý­mi zvra­ty a záro­veň bavit sar­kas­tic­ký­mi hláš­ka­mi humor­ně cha­rak­te­ri­zo­va­ných postav, ovšem aniž by doká­zal obo­jí při­ro­ze­ně sklou­bit.

Co se poved­lo, je budo­vá­ní zvlášt­ní­ho napě­tí v přá­tel­ském vzta­hu hlav­ních hrdi­nek, kdy hyper-aktivní, pře­hna­ně sna­ži­vé, roz­ver­ně vese­lé a bez­pro­střed­ní Stephanie impo­nu­je Emiliina noble­sa, ráz­nost, spon­tán­ní výstřel­ky a její vyso­ké pra­cov­ní posta­ve­ní, luxus­ní dům i váš­ni­vé man­žel­ství, zatím­co dis­tingo­va­ná Emily si zas na Stephanie váží její mateř­ské odda­nos­ti, při­ro­ze­nos­ti a odhod­la­né­ho pra­cov­ní­ho nasa­ze­ní. Obě ženy jsou při­tom zce­la roz­díl­né jak pova­ho­vě, tak v kon­trast­ním pro­je­vu jejich herec­kých pro­ta­go­nis­tek – Blake Lively hra­je tem­pe­ra­ment­ní, tajem­nou a výraz­ně cha­risma­tic­kou chro­nic­kou lhář­ku a mani­pu­lá­tor­ku, Anna Kendrick zas roz­to­mi­le stře­le­né­ho a naiv­ní­ho diblí­ka.

Zápletka se zmi­ze­ním a jeho vyšet­řo­vá­ním se nao­pak pří­liš nepo­ved­la, je totiž poměr­ně jed­no­du­chá a tvůr­ci nedě­la­li moc pro­to, aby ji udě­la­li slo­ži­těj­ší a záhad­něj­ší, ať už méně pří­mo­ča­rým sty­lem vyprá­vě­ní nebo rafi­no­va­něj­ším naklá­dá­ním s infor­ma­ce­mi. Různá vodít­ka odkrý­va­jí divá­ko­vi v tako­vém množ­ství a pořa­dí, že nedá moc vel­kou prá­ci být před hrdi­ny fil­mu mini­mál­ně o krok napřed, vět­ši­nu zvra­tů pře­dem odhad­nout a roz­mys­let si dopře­du růz­né scé­ná­ře, jak se celá ta udá­lost prav­dě­po­dob­ně ode­hrá­la. Následkem toho děj vůbec není napí­na­vý, pře­kva­pi­vý je jen mini­mál­ně a pří­liš legrač­ní bohu­žel také není – obě hrdin­ky jsou jen prů­měr­ně vtip­né a vzhle­dem k jejich extrém­ní sty­li­za­ci obě mís­ty půso­bí spíš jako nebez­peč­né psy­cho­pat­ky (na Emily se pro­je­vu­jí růz­né devi­ant­ní ten­den­ce snad v kaž­dé její scé­ně a Stephanie se zas v prů­bě­hu fil­mu až moc rych­le pře­ro­dí z nevin­né a neškod­né naiv­ky v chlad­nou, vypo­čí­ta­vou a sofis­ti­ko­va­ně se pře­tva­řu­jí­cí potvo­ru).

Poměrně dost humo­ru je navíc těže­no z toho, že si posta­vy navzá­jem nadá­va­jí a rýpou do sebe (dost za hra­ni­cí kama­rád­ské­ho nebo part­ner­ské­ho škádle­ní), což se netý­ká jen hlav­ních hrdi­nů – mezi ved­lej­ší­mi posta­va­mi jsou napří­klad dva man­žel­ské páry, z nichž v jed­nom muž veřej­ně sha­zu­je svou part­ner­ku (dost nepří­jem­ně) a ten dru­hý je pří­to­men čis­tě pro­to, aby pomlou­val všech­ny ostat­ní. Náhodné hláš­ky nebo kome­di­ál­ně ladě­né scé­ny se pak div­ně tlu­čou se zbyt­kem více­mé­ně seri­óz­ně poja­té­ho thrille­ro­vé­ho děje, kazí vět­ši­nu jeho poten­ci­ál­ní nalé­ha­vé atmo­sfé­ry a děla­jí z něj leh­kou zába­vu, v níž de fac­to o nic váž­né­ho nejde a není tudíž potře­ba se o niko­ho bát. Komediální rovi­na fil­mu doce­la odpo­ví­dá tomu, jaké fil­my obvykle Paul Feig reží­ru­je, ale je zvlášt­ní mít ji zahr­nu­tou v mate­ri­á­lu, kte­rý půso­bí jako diet­ní limo­ná­da stá­če­ná z dva­krát pře­va­ře­né Zmizelé.

Jinak to srov­ná­ní se Zmizeloupadá nejen kvů­li tomu, že režie Davida Finchera před­sta­vu­je na roz­díl od režie Paula Feiga úpl­ně jinou ligu, ale hlav­ně pro­to, že oba fil­my jsou natá­če­né pro úpl­ně jinou sor­tu divá­ků. Zmizelá je pod­stat­ně chytřej­ší, slo­ži­těj­ší a psy­cho­lo­gic­ky kom­plex­něj­ší podí­va­ná, kte­rá zvlá­dá sku­teč­ně nepřed­ví­da­tel­ně napí­nat i iro­nic­ky bavit čer­no­hu­mor­nou jíz­li­vou sati­rou na roz­pa­da­jí­cí se mezi­lid­ské vzta­hy a spo­leč­nost říze­nou pokři­ve­ný­mi medi­ál­ní­mi obra­zy, záro­veň je ale mno­hem nároč­něj­ší a vyža­du­je pře­mýš­le­ní a sou­stře­dě­nost. Oproti tomu je Nebezpečná las­ka­vost pří­stup­něj­ší pro divá­ky, kte­ří se chtě­jí hlav­ně nezá­vaz­ně bavit u něče­ho kome­di­ál­něj­ší­ho a mají ve zvy­ku v kině spíš odpo­čí­vat a „vypí­nat mozek“, tudíž jim neva­dí sle­do­vá­ní něče­ho povrch­něj­ší­ho a myš­len­ko­vě i pří­bě­ho­vě jed­no­duš­ší­ho, hlav­ně když to bude mít spád, bude to sty­lo­vé a sexy, sluš­ně zahra­né a vydr­ží to zaba­vit na dvě hodi­ny.

Ani mozek utlu­me­ný na auto­pi­lo­ta snad ale nemů­že omlu­vit Nebezpečnou las­ka­vost za její finá­le (zce­la odliš­né od toho v kni­ze), v němž se vypra­věč­ská kon­zis­ten­ce již defi­ni­tiv­ně roz­pa­dá spo­lu s veš­ke­rou logi­kou a moti­va­ce­mi postav, kte­ré se náhod­ně mění pod­le nespe­ci­fi­ko­va­tel­né­ho klí­če, a kdy na závěr nevá­há do situ­a­ce vstou­pit i do té doby jen okra­jo­vá posta­va, u níž nee­xis­tu­je důvod, proč by do ní vstu­po­vat měla.

Nebezpečnou las­ka­vost hod­ně táh­nou obě hereč­ky v hlav­ních rolích i jejich zají­ma­vě nade­fi­no­va­né hrdin­ky, šla­pa­jí­cí tem­po a na pohled pří­jem­ná vizu­ál­ní strán­ka, vyvo­lá­va­jí­cí dojem atrak­tiv­ní ele­gan­ce a při­ro­ze­né půvab­nos­ti. Její tón je však mimo­řád­ně nevy­rov­na­ný, kvů­li čemuž půso­bí spíš jako dva fil­my dvou neslu­či­tel­ných žánrů sli­té dohro­ma­dy než jako jeden celist­vý sní­mek ope­ru­jí­cí s něja­kou sta­bil­ní nála­dou. Hlavně se ale ty dvě zkom­bi­no­va­né slož­ky – nezá­vazná kome­die a tem­ný psy­cho­lo­gic­ký thriller – navzá­jem ruší a běží kvů­li tomu obě jen na půl ply­nu.