(zatím nehodnoceno)
Loading...Někdo to rád horké (Some Like It Hot) je americká romantická komedie z roku 1959, kterou režíroval, produkoval a na jejímž scénáři se podílel Billy Wilder. V hlavních rolích se představili Marilyn Monroe, Tony Curtis a Jack Lemmon, ve vedlejších George Raft, Pat O’Brien, Joe E. Brown, Joan Shawlee, Grace Lee Whitney a Nehemiah Persoff. Scénář Wildera a I. A. L. Diamonda vznikl podle předlohy Roberta Thoerena a Michaela Logana z francouzského filmu Fanfáry lásky z roku 1935. Film pojednává o dvou hudebnících, kteří se převléknou za ženy, aby unikli mafiánským gangsterům, jichž byli svědky při páchání zločinu.
Some Like It Hot měl premiéru s kritickým i komerčním úspěchem a je považován za jeden z nejlepších filmů všech dob. Film získal šest nominací na Oscara, včetně ceny za nejlepšího herce, režii a adaptovaný scénář, a zvítězil v kategorii nejlepší kostýmy. V roce 1989 jej Knihovna Kongresu USA vybrala jako jeden z prvních 25 filmů k uchování v Národním filmovém registru Spojených států amerických, protože je „kulturně, historicky nebo esteticky významný“.
Film byl vyroben bez schválení Filmového produkčního kodexu (Hays Code), protože obsahuje témata související s LGBT, včetně cross-dressingu. Od počátku 50. let 20. století se rozsah kodexu postupně oslaboval v důsledku větší společenské tolerance k dříve tabuizovaným tématům ve filmu, ale až do poloviny 60. let byl stále oficiálně uplatňován. Ohromný úspěch filmu Někdo to rád horké je považován za jeden z důvodů nahrazení Haysova kodexu.
Děj
V únoru 1929 v Chicagu v době prohibice je Joe jazzový saxofonista a nezodpovědný, impulzivní sukničkář; jeho úzkostlivý přítel Jerry je jazzový kontrabasista. Pracují ve speakeasy, které vlastní gangster „Spats“ Colombo. Na základě tipu od informátora „Toothpick“ Charlieho policie podnikne razii. Joe a Jerry utečou, ale později se náhodou stanou svědky toho, jak se Spats a jeho nohsledi mstí „Toothpickovi“ a jeho gangu, který je postřílí (inspirováno skutečným masakrem na svátek svatého Valentýna). Spats a jeho gang je spatří, když prchají. Joe a Jerry jsou bez peněz, vyděšení a zoufale se snaží dostat z města, a tak se převléknou za ženy jménem Josephine a Daphne, aby se mohli připojit ke Sweet Sue a jejímu spolku Syncopators, ženské kapele, která míří (vlakem) do Miami. Joe a Jerry se seznámí se Sugar Kaneovou, zpěvačkou a hráčkou na ukulele.
Joe a Jerry jsou Sugar posedlí a soupeří o její náklonnost, přičemž si zachovávají své převleky. Sugar se „Josephine“ svěří, že přísahala na mužské saxofonisty, kteří ji v minulosti zneužívali. Doufá, že si na Floridě najde něžného, obrýleného milionáře. Během zakázaného pití a večírků ve vlaku se „Josephine“ a „Daphne“ se Sugar sblíží a musí bojovat s tím, aby nezapomněly, že mají být dívky a nemohou jí nadbíhat.
Po příjezdu do Miami se Joe uchází o Sugar tím, že na sebe vezme druhý převlek za milionáře Juniora, dědice společnosti Shell Oil, a zároveň předstírá její nezájem. Skutečný milionář, hodně ženatý stárnoucí maminčin mazánek Osgood Fielding III, vytrvale usiluje o „Daphne“, jejíž odmítání jen zvyšuje jeho apetit. Pozve „ji“ na večeři se šampaňským na svou jachtu Nová Kaledonie. Joe přesvědčí Jerryho, aby zaměstnal Osgooda na pevnině, aby „Junior“ mohl vzít Sugar na Osgoodovu jachtu a vydávat ji za svou. Na jachtě „Junior“ Sugar řekne, že kvůli psychickému traumatu je impotentní a frigidní, ale že by si vzal kohokoli, kdo by ho mohl vyléčit. Sugar se ho snaží vzrušit, což se jí daří. Mezitím „Daphne“ a Osgood tančí tango („La Cumparsita“) až do svítání. Když se Joe a Jerry vrátí do hotelu, Jerry oznámí, že Osgood požádal „Daphne“ o ruku a že on jako Daphne přijal, přičemž očekává okamžitý rozvod a obrovské finanční vyrovnání, až bude jeho lest odhalena. Joe Jerryho přesvědčí, že si Osgooda ve skutečnosti vzít nemůže.
V hotelu se koná konference „přátel italské opery“, která je ve skutečnosti velkým setkáním národního zločineckého syndikátu, jemuž předsedá „Malý Bonaparte“. Spats a jeho gang poznávají Joea a Jerryho jako svědky, které hledali. Joe a Jerry si v obavách o svůj život uvědomí, že musí opustit skupinu a odejít z hotelu. Joe zlomí Sugar srdce, když jí řekne, že on, Junior, se musí oženit s ženou, kterou vybral jeho otec, a odstěhovat se do Venezuely. Joe a Jerry uniknou Spatsovým mužům tím, že se na banketu syndikátu schovají pod stůl. „Malý Bonaparte“ nechá Spatse a jeho muže na banketu zabít; Joe a Jerry jsou opět svědky a prchají přes hotel. Joe, převlečený za Josephine, spatří na jevišti Sugar, jak zpívá žalozpěv na ztracenou lásku. Vyběhne na pódium a políbí ji, čímž Sugar pochopí, že Josephine a Junior jsou jedna a tatáž osoba.
Jerry přesvědčí Osgooda, aby „Daphne“ a „Josephine“ odvezl na svou jachtu. Sugar na konci svého vystoupení uteče z pódia a skočí na Osgoodovu loď právě ve chvíli, kdy s Joem, Jerrym a Osgoodem opouští přístaviště. Joe se Sugar přizná ke svému podvodu a řekne jí, že pro ni není dost dobrý, ale Sugar ho stejně chce. Jerry mezitím vyjmenovává důvody, proč se „Daphne“ a Osgood nemohou vzít, od návyku na kouření až po neplodnost. Osgood je všechny odmítá; miluje Daphne a je odhodlán sňatek uskutečnit. Rozčilený Jerry si sundá paruku a vyhrkne: „Jsem muž!“ Osgood bez rozpaků odpoví: „No, nikdo není dokonalý.“
Produkce
Předprodukce
Billy Wilder napsal scénář k filmu společně se spisovatelem I.A.L. Diamondem. Námět vycházel ze scénáře Roberta Thoerena a Michaela Logana k francouzskému filmu Fanfáry lásky z roku 1935. Původní scénář k Fanfárám lásky se nepodařilo dohledat, a tak Walter Mirisch našel kopii německého remaku Fanfáry lásky z roku 1951. Zakoupil práva na tento scénář a Wilder podle něj vytvořil nový příběh. Oba filmy sledují příběh dvou hudebníků, kteří hledají práci, ale Wilder vytvořil gangsterskou podzápletku, díky níž jsou hudebníci na útěku.
Studio najalo ženskou imitátorku Barbette, aby Lemmona a Curtise pro film zaučila do genderové iluze. Monroeová pracovala za 10 procent z výdělku nad 4 miliony dolarů, Curtis za 5 procent z výdělku nad 2 miliony dolarů a Wilder za 17,5 procenta z prvního milionu po proražení a za 20 procent poté.
Kasting
Tonyho Curtise si Billy Wilder všiml při natáčení filmu Houdini (1953) a myslel si, že Curtis by byl pro roli Joea ideální. „Byl jsem si jistý, že Tony se na to hodí,“ vysvětloval Wilder, „protože byl docela hezký, a když Marilyn řekne, že patří k rodině Shell Oil, musí tomu být schopná uvěřit.“ (pozn. red. Wilderův první nápad na roli Jerryho byl Frank Sinatra, ale ten na konkurz nepřišel. Do role Jerryho byli zvažováni také Jerry Lewis a Danny Kaye. Nakonec Wilder viděl Jacka Lemmona v komedii Operace Bláznivá koule a vybral si ho pro roli. Wilder a Lemmon spolu pak natočili řadu filmů, včetně snímku Byt a několika filmů, v nichž se objevil i Walter Matthau.
Podle York Film Notes Billy Wilder a I.A.L. Diamond neočekávali, že by roli Sugar přijala tak velká hvězda jako Marilyn Monroe. „Měli jsme na mysli Mitzi Gaynorovou,“ řekl Wilder. „Pak ale přišla zpráva, že Marilyn tu roli chce, a my jsme ji museli mít.“ Wilder a Monroe spolu v roce 1955 natočili film Sedmileté svědění.
Byl to první „áčkový“ film George Rafta po několika letech.
Natáčení
Hotel del Coronado
Film se natáčel v Kalifornii během léta a podzimu 1958. AFI uvádí termíny výroby mezi začátkem srpna a 12. listopadem 1958 ve studiích Samuela Goldwyna. Mnoho scén se natáčelo v hotelu del Coronado v kalifornském Coronadu, který se ve filmu objevil jako „Seminole Ritz Hotel“ v Miami, protože zapadal do doby 20. let a nacházel se nedaleko Hollywoodu.
Billy Wilder v roce 1959 hovořil o natáčení dalšího filmu s Monroe: „Probíral jsem to se svým lékařem a psychiatrem a ti mi řekli, že jsem příliš starý a příliš bohatý na to, abych to znovu podstoupil.“ Wilder však také přiznal: „Moje teta Minnie by byla vždycky dochvilná a nikdy by nezdržovala produkci, ale kdo by platil za to, aby viděl mou tetu Minnie?“. Prohlásil také, že Monroeová zahrála svou roli skvěle.
Konická závěrečná věta filmu „Nikdo není dokonalý“ se umístila na 78. místě v žebříčku 100 nejoblíbenějších filmových hlášek časopisu The Hollywood Reporter, ale ve finálním sestřihu se nikdy neměla objevit. Diamond a Wilder ji do scénáře zařadili jako „zástupnou“, dokud nevymyslí něco lepšího, ale nikdy se jim to nepodařilo.
Styl
Co se týče zvukového designu, je ve filmu „silný hudební prvek“, přičemž soundtrack vytvořil Adolph Deutsch. Má autentickou jazzovou atmosféru 20. let a využívá ostré, dechové smyčce, které v určitých momentech vytvářejí napětí, například kdykoli se objeví Spatsovi gangsteři. Co se týče kamery a estetiky, Billy Wilder se rozhodl natočit film černobíle, protože Jack Lemmon a Tony Curtis v plném kostýmu a make-upu vypadali při prvních barevných testech „nepřijatelně groteskně“. Přestože Monroeová měla ve smlouvě požadavek, aby byl film barevný, souhlasila s jeho černobílým natáčením poté, co viděla, že Curtisův a Lemmonův make-up působí na barevném filmu „strašidelně“. Orry-Kelly, který měl na starosti kostýmy, vytvořil kostýmy pro Marilyn Monroeovou i Jacka Lemmona a Tonyho Curtise poté, co jim špatně padly kostýmy, které studio poskytlo pro hlavní mužské role.
- Photo © MGM
- Zdroj: Anglická Wikipedie
- Článek na Kritiky.cz, jehož autorem je Jiří Borový, podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ-Zachovejte licenci 4.0 Mezinárodní .
Nejnovější komentáře