Nesmírná láska k filmu a umělecké vášni: Ralph Richardson, jehož excentrický talent osvětloval filmová plátna stejně jako jeviště

„Film je nád­her­né médi­um a já ho milu­ji, ale zjis­til jsem, že nemo­hu zvý­šit svůj talent tím, že budu pra­co­vat v obra­zech, stej­ně jako to nemů­že udě­lat malíř tím, že zvět­ší veli­kost své­ho štět­ce.“

Ralph Richardson hra­je ve fil­mu Dědička (1949) otce Olivie de Havilland, přes­to­že je jen o 14 let star­ší než ona, a zopa­ku­je si roli dok­to­ra Slopera z diva­del­ní ver­ze, kte­rou hrál v lon­dýn­ském West Endu po boku Peggy Ashcroft.

Poté, co de Havillandová vidě­la „Dědičku“ na Broadwayi, oslo­vi­la Williama Wylera, aby ji reží­ro­val ve fil­mo­vé adap­ta­ci této hry. Ten sou­hla­sil a pře­mlu­vil vede­ní Paramount Pictures, aby od auto­rů hry (Ruth a Augustus Goetzovi) kou­pi­lo prá­va za 250 000 dola­rů a nabíd­lo jim 10 000 dola­rů týd­ně za napsá­ní scé­ná­ře. Jak se uká­za­lo, Wyler se stal pře­svěd­če­ným zastán­cem své hlav­ní hereč­ky, zejmé­na s ohle­dem na posměš­ný postoj, kte­rý vůči ní pro­je­vo­val spo­lu­hráč Montgomery Clift (nevá­žil si její­ho herec­ké­ho talen­tu), a Richardson, kte­rý vyu­ží­val kaž­dé pří­le­ži­tos­ti, aby jí svý­mi impro­vi­za­ce­mi kra­dl scé­ny pod nosem.

„Moje před­sta­va reži­sé­ra je chlap, kte­rý mě posta­ví doprostřed jeviš­tě a sví­tí na mě jas­ným svět­lem.“

Richardson, zná­mý svým excen­t­ric­kým cho­vá­ním, se jed­nou zasta­vil upro­střed před­sta­ve­ní a oslo­vil divá­ky s dota­zem: „Je tu něja­ký dok­tor?“ „Ne,“ odpo­vě­děl. Když se lékař ohlá­sil, Richardson se klid­ně zeptal: „Není to hroz­ná hra, pane dok­to­re?“ „Ne,“ odpo­vě­děl.

Všechno nej­lep­ší, Ralphe Richardsone!

---