Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...Ze severských zemí přivál norský film do českých kin další pozoruhodný snímek. Ale nepatří do té řady depresivních, beznadějných filmů, je naopak plný laskavého humoru a vtipně absurdních situací.
Devět režisérů, šest scénáristů a osm povídek tvoří kostru tohoto filmového projektu. Ale i přes ono velké množství autorů, mezi nejznámější patří např. H.P. Moland (Aberdeen) nebo Morten Tyldum (Kámoš), rukopis ani jednoho není zcela znát. Spíše než režisérské umění je tedy film scénáristickým představením. Jeho krása je právě v oněch lehkých příbězích, odehrávající se čtyřiadvacet hodin před norskými volbami. Je to osm vypointovaných povídek inspirovaných osmi politickými stranami. Ale strach z politického filmu člověk nemusí mít, nudná politika a její prázdná hesla se zde mění v příjemně absurdní humor. I když některé věty a narážky pochopí pravděpodobně jen skandinávské obyvatelstvo, pro které byl film zprvu jen určen, ale po úspěších na několika festivalech se dostal i přes jinak zamrzlé hranice, film má jasné předpoklady být populární i po celé Evropě.
Popisovat jednotlivě promyšlené příběhy by bylo jakousi krádeží, takže jen obecně: Děj se točí kolem benzinové pumpy ztracené někde v Norských lesích, která je jakýmsi středem a rozcestníkem všech událostí. Setkávají a potkávají, dávají dohromady a rozcházejí se zde všichni hrdinové, jenž jsou představiteli různých sociálních, politických a věkových vrstev a směrů. A každý z nich má v sobě náznak součastných problémů a trendů, kdy jen pouhé detaily a maličkosti dokáží změnit a měnit vše. Pouhá chuť zaplavat si, je trpkým důkazem o odcizení a prázdnosti vztahů, nutnost komunikovat, být vždy zastižen v přetechnizovaném světě se mění na boj a honbu, chvilková nepozornost je procitnutím do pravdy o uprchlících a homosexualitě, dobrácká pomoc a věty „Přispějete na…“ se stávají nedobrovolným utrpením, ale i přesto se budete smát.
Příběhy se nenápadně míhají, promíchávají a míjejí. Jejich časové umístění není nijak důležité, nejsou za sebou seřazeny chronologicky. Osudu dané postavy si můžete všimnete v druhém plánu, aniž by proběhl její předchozí konflikt. Až budete mít pocit, že se jedná o jakýsi studentský film, kde se nebojí nikdo experimentovat. Ať je to příkladem pro český film.
Utopie – Nejvíce lidí žije v Číně je samozřejmě opatřena pouze jednou kopií a nulovou reklamou (tak jak to u klubových filmů bývá), ale vyplatí si ji v kině najít. Diváci Febio Festu nebo Karlovarského filmového festivalů mi jistě dají za pravdu… Je to nenáročně odpočinkový film, na který jistě budete vzpomínat, až v lese uslyšíte někoho zpívat…
(4,91 z 5)