Utopie - Nejvíce lidí žije v Číně

Ze sever­ských zemí při­vál nor­ský film do čes­kých kin dal­ší pozo­ru­hod­ný sní­mek. Ale nepat­ří do té řady depre­siv­ních, bez­na­děj­ných fil­mů, je nao­pak plný las­ka­vé­ho humo­ru a vtip­ně absurd­ních situ­a­cí.
Devět reži­sé­rů, šest scé­náris­tů a osm poví­dek tvo­ří kost­ru toho­to fil­mo­vé­ho pro­jek­tu. Ale i přes ono vel­ké množ­ství auto­rů, mezi nej­zná­měj­ší pat­ří např. H.P. Moland (Aberdeen) nebo Morten Tyldum (Kámoš), ruko­pis ani jed­no­ho není zce­la znát. Spíše než reži­sér­ské umě­ní je tedy film scé­náris­tic­kým před­sta­ve­ním. Jeho krá­sa je prá­vě v oněch leh­kých pří­bě­zích, ode­hrá­va­jí­cí se čty­ři­a­dva­cet hodin před nor­ský­mi vol­ba­mi. Je to osm vypoin­to­va­ných poví­dek inspi­ro­va­ných osmi poli­tic­ký­mi stra­na­mi. Ale strach z poli­tic­ké­ho fil­mu člo­věk nemu­sí mít, nud­ná poli­ti­ka a její prázd­ná hes­la se zde mění v pří­jem­ně absurd­ní humor. I když někte­ré věty a naráž­ky pocho­pí prav­dě­po­dob­ně jen skan­di­náv­ské oby­va­tel­stvo, pro kte­ré byl film zpr­vu jen určen, ale po úspě­ších na něko­li­ka fes­ti­va­lech se dostal i přes jinak zamrz­lé hra­ni­ce, film má jas­né před­po­kla­dy být popu­lár­ní i po celé Evropě.
Popisovat jed­not­li­vě pro­myš­le­né pří­běhy by bylo jakousi krá­de­ží, tak­že jen obec­ně: Děj se točí kolem ben­zi­no­vé pum­py ztra­ce­né někde v Norských lesích, kte­rá je jakým­si stře­dem a roz­cest­ní­kem všech udá­los­tí. Setkávají a potká­va­jí, dáva­jí dohro­ma­dy a roz­chá­ze­jí se zde všich­ni hrdi­no­vé, jenž jsou před­sta­vi­te­li růz­ných soci­ál­ních, poli­tic­kých a věko­vých vrs­tev a smě­rů. A kaž­dý z nich má v sobě náznak sou­čast­ných pro­blé­mů a tren­dů, kdy jen pou­hé detai­ly a malič­kos­ti doká­ží změ­nit a měnit vše. Pouhá chuť zapla­vat si, je trp­kým důka­zem o odci­ze­ní a prázd­nos­ti vzta­hů, nut­nost komu­ni­ko­vat, být vždy zasti­žen v pře­tech­ni­zo­va­ném svě­tě se mění na boj a honbu, chvil­ko­vá nepo­zor­nost je pro­cit­nu­tím do prav­dy o uprchlí­cích a homose­xu­a­li­tě, dob­rác­ká pomoc a věty „Přispějete na…“ se stá­va­jí nedob­ro­vol­ným utr­pe­ním, ale i přes­to se bude­te smát.
Příběhy se nená­pad­ně míha­jí, pro­mí­chá­va­jí a míje­jí. Jejich časo­vé umís­tě­ní není nijak důle­ži­té, nejsou za sebou seřa­ze­ny chro­no­lo­gic­ky. Osudu dané posta­vy si může­te všim­ne­te v dru­hém plá­nu, aniž by pro­bě­hl její před­cho­zí kon­flikt. Až bude­te mít pocit, že se jed­ná o jaký­si stu­dent­ský film, kde se nebo­jí nikdo expe­ri­men­to­vat. Ať je to pří­kla­dem pro čes­ký film.
Utopie – Nejvíce lidí žije v Číně je samo­zřej­mě opat­ře­na pou­ze jed­nou kopií a nulo­vou rekla­mou (tak jak to u klu­bo­vých fil­mů bývá), ale vypla­tí si ji v kině najít. Diváci Febio Festu nebo Karlovarského fil­mo­vé­ho fes­ti­va­lů mi jis­tě dají za prav­du… Je to nená­roč­ně odpo­čin­ko­vý film, na kte­rý jis­tě bude­te vzpo­mí­nat, až v lese usly­ší­te něko­ho zpí­vat… Utopie – nej­víc lidí žije v Číně (Folk flest bor i Kina) Režie: Martin Asphaug, Arild Frölich, Sara Johnsen, Magnus Martens, Hans Peter Moland, Terje Rangnes, Thomas Robsahm, Ingebjorg Torgersen, Morten Tyldum Scenář: Harald Roselow Eeg, Nicolaj Frobenius, Marion Hagen, Kjetil Lismoen, Erlend Loe, Per Schreiner Hudba: John Erik Kaada Hrají: Trond Hovik, Sven Nordin, Sverre Anker Ousdal, Kristin Skogheim, Gjerterud Jynge, Nils Sletta, Marit Pia Jacobsen, Henrik Mestad, Agot Sensdtad, Ingrid Jorgensen, Marianne Ulrichsen… Stopáž: 82 minut Datum CZ pre­mi­é­ry: 4. lis­to­pa­du 2004 Distribuce: CinemArt