Superman se (zase) vrací
Ačkoliv se všude přetřásalo, jak to Singer se svým „Supíkem“ neprojel, bylo by víc než podezřelé, kdyby byla jeho závěrečná bilance záporná. Ono totiž… v případě Supermana nešlo ani tak o to, jestli se vůbec přehoupne přes své vysoké náklady, jako spíše o to, kolikanásobně je převýší. Zkrátka a dobře – chlapíci z Warneru nezaujali nikterak přízemní stanoviska, uhladili si kravaty a navzdory riskantnímu znovuzrození oldschoolového pláštěnkáře očekávali nebývalé finanční zateplení. Snad i proto se v dobrém rozmaru ukecli a nabídli Singerovi kšeft, který se prostě neodmítá: „Jestliže se americké tržby dostanou přes hranici dvou set milionů dolarů, můžeš se vrhnout na pokračování.“
V době, kdy takto „ježíšovsky“ nadělovali, asi jen málokdo z nich tušil, nakolik trnitá cesta Supermana čeká. Na oněch dvě stě milionů makal takřka od rána do noci a to nepřetržitě čtyři měsíce. Je zcela zjevné, že nebýt výrazné křísící injekce ze zbytku světa (cca jednou tolik), mohli bychom Vladkovi (nenechte se zmást, původně jsem napsal Clarkovi) definitivně zamávat.
Ale to se nakonec nestalo. Při celosvětových tržbách okolo 390-ti milionů a celkových nákladech nad dvě stě padesát „šestinul“ se sice nezrodil nikterak závratný zisk, ale na druhou stranu – zrodil se aspoň ten zisk. Přesto není žádným tajemstvím, že se od nejdražšího filmu všech dob čekalo mnohem víc.
Upocené tažení napříč zámořskými kiny se však na dřívějším opojném prohlášení nijak nepodepsalo a touto chvílí se již pomalu spřádají plány, jakpak to rozjet nanovo a s pořadovým číslem II. V téhle souvislosti se ne nadarmo podsouvají vzpomínky na jiný podobně rozporuplný případ. První Hulk se rovněž nijak nezaskvěl (nejenom v rámci zpracování, ale i na poli tržebním), a přesto se začalo o jeho pokračování šuškat velmi záhy. Těžko říci, jakým stylem se za velkou louží uvažuje. Ačkoliv mnou necloumají žádné antipatie vůči lidem v modrém trikotu a byl bych velmi rád, kdyby to napodruhé vyšlo o něco přesvědčivěji, těžko lze počítat s uspokojivějšími výsledky, pakliže se opětovně využije rádoby „psychologická“ koncepce „za hodně peněz málo muziky“.
Nezbývá než věřit, že se Singer poučí a při svém reparátu to rozjede na plný koule.
Nášup animáků i v roce 2007
Kuj železo, dokud je žhavé… Tímto heslem se řídí v zámoří do posledního puntíku, a tak jestliže byla letošní filmová sezóna až nezvykle bohatá na vizuálně neokoukatelné animáky (výdělečná Doba ledová 2, překvapivě zábavný počin Za plotem, nadstandardní Auta, Zemeckisem produkovaný Strašící dům…), nejinak tomu bude i v nadcházejícím roce. Do kin se vkrade již druhé pokračování Shreka, kritikou milovaný Pixar vyplivne francouzsky střižené Ratatouille, v zadních lajnách se o svou šanci popere dvojice tučňáckých šíleností (z prvních trailerů nepříliš atraktivní Surf’s Up a Happy Feet) a několik úderů (doufejme že šťastně mířených) zasadí i znovuvzkříšené kvarteto želvích bojovníků pod vedením mistra Třísky ve snímku Teenage Mutant Ninja Turtles (překvapivý název, že ano?).
Přestože se dá předpokládat, že se veškerá divácká soustředěnost upne na mucholapku jménem Shrek (v němž se Fiona utká s protřele smýšlejícím princem Krasoněm – avšak za nezbytné výpomoci Sněhurky, Popelky, Zlatovlásky a Růženky), mě samotného zajímá mnohem více osud filmové adaptace Simpsonových a již jednou zmíněné Želvy Ninja. Ostatně – nebýt tomu tak, byl bych sám proti sobě. Na obou seriálových předlohách jsem vysloveně vyrůstal a ještě nyní (se slzou v oku) vzpomínám na ty krásně nostalgické chvíle, kdy jsem se s klukama mlátil hlava nehlava (s šátkem okolí očí a s papírovým krunýřem na zádech) a pyšnil se nedotknutelnou přezdívkou Michaelangelo.
James Cameron se opět ponoří
Špatná zpráva pro všechny, kteří si dělali falešné iluze o tom, že by se jeden z nejvýznamnějších filmařů všech dob navrátil k řemeslu, které jej tolik proslavilo. Otec Terminátora, strůjce našlapaného přídavku ke kultovnímu Vetřelci a ten, jenž nechal utonout božského Leonarda DiCapria v „tak trošku studených vodách“, se opět zavázal projektům, kde se vše zásadní odvíjí od množství plynu v kyslíkové bombě, a nekompromisně tak vyvrátil veškeré spekulace o brzkém comebacku.
Projekt Inner Sanctum nabídne příběh dvojice potápěčů (shodou okolností otce a syna), jimž selžou přístroje v nejméně vhodný okamžik a kteří (dost možná definitivně) uvíznou na dně jednoho nejmenovaného oceánu. Ať zní tento strohý nástin jakkoliv lákavě, je třeba si uvědomit, že se za dané konstelace (nízký rozpočet okolo dvaceti milionů a těžiště snímku v dialogové hladině) bude jen horko těžko natáčet něco, co nás upoutá po celou délku stopáže. Naštěstí či naneštěstí – případný úspěch/neúspěch se svalí na kdekoho, avšak rozhodně ne na samotného Camerona. Ten se již poněkolikáté v řadě spokojil s pouhou vizitkou v producentské kolonce.
Hellboy má nového nadřízeného
Hlavouni ze společnosti Sony usoudili, že je Hellboy příliš riskantní materiál na to, než aby byl rozšířen o nějaký ten přídavek, a tak jej milostivě připsali na listinu „volných hráčů“. Toho využilo studio Universal a střelhbitě jej přetáhlo pod svá křídla. V novém působišti se má pekelný chlapík o mnoho lépe, je zde dennodenně rozmazlován a výhledově se s ním počítá na vícero frontách. A toť zásadní rozdíl oproti situaci nedávno minulé. Hellboy tak bude moci opět zatnout svou kamennou pěst a efektně vymlátit chrup té či oné kreatuře ze světa nadpřirozeného. Jeho návrat se uskuteční v roce 2008, o příběh se postará prověřený Guillermo Del Toro (Blade 2) a dobrácky vzhlížejícího hrdinu ztvární i tentokrát Ron Perlman, hvězda nejrozmanitějších vedlejších rolí.
Jak už ale bylo řečeno – Hellboy zaútočí i v jiných konzumních sférách. Kromě tohoto sequelu se mohou všichni zarytí fandové těšit na sérii animovaných titulů (zrovna nedávno si svou televizní premiéru odbyl Hellboy: Sword of Storms) a na několik (snad poctivě ukuchtěných) počítačových her.
Nejnovější komentáře