Odstřelovač - Všeobecné vlastenectví, hvězdopruhatost, fráze typu „Vlast tě potřebuje, synku!“

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Je klid­ná noc. Všichni lidé dob­ré vůle dáv­no spí. Velmi by je ale pře­kva­pi­lo, co se teď děje na okra­ji měs­ta. Tam, kam nikdo necho­dí bez­dů­vod­ně. Místní hřbi­tov je totiž svěd­kem čin­nos­ti vykrá­da­čů fil­mo­vých hrobů (čti pro­du­cen­tů). Nad mechem porost­lým mís­tem posled­ní­ho odpo­čin­ku jis­té­ho fil­mo­vé­ho žán­ru se sklá­ní něko­lik postav. Stěží potla­ču­jí vzru­še­né šep­tá­ní a zuři­vě ges­ti­ku­lu­jí.  Však mají důvod! „Našli, moji rád­co­vé, našli!“  Není to nic men­ší­ho, než mrt­vo­la hurá - patri­o­tic­ké­ho - typic­ky - ame­ric­ké­ho - akč­ňá­ku - tří­dy B.

Rozkládající se hmo­ta byla nále­ži­tě omy­ta, upra­ve­na, oble­če­na do šatů moder­ní­ho stři­hu a pře­dá­na do péče reži­sé­ro­vi Training Day. Ten pří­liš nevá­hal, a pro­to si poví­me něco k rein­kar­na­ci naklo­no­va­ných akč­ních fil­mů let 80. a 90. s názvem Shooter.

Předkládaná sto­ry je o napros­to oby­čej­ném ame­ric­kém klu­ko­vi jmé­nem Bob, kte­rý byl zane­chán na pospas osu­du zlý­mi nad­ří­ze­ný­mi po skon­če­ní taj­né ope­ra­ce kde­si v Etiopii. Po třech letech povo­lá­vá strý­ček Sam ex-odstřelovače zno­vu do služ­by vlas­ti. Má za úkol pře­ka­zit aten­tát na samot­né­ho pre­zi­den­ta. Jenomže oby­čej­ný kluk nechce mít s vlá­dou nebo armá­dou nic spo­leč­né­ho. Tehdy ke slo­vu při­chá­zí jis­tý plu­kov­ník, kte­rý pou­ká­že na hrdin­skou vojen­skou minu­lost odstře­lo­va­čo­va otce. Bob se sice tvá­ří drs­ně a nepří­stup­ně, ale koho tím chce oblaf­nout?

Díry ve scé­ná­ři mají veli­kost krá­te­ru po mno­ha­tu­no­vé bom­bě. Všeobecné vlas­te­nec­tví, hvězdo­pru­ha­tost, frá­ze typu „Vlast tě potře­bu­je, syn­ku!“ jen stě­ží plní před­ur­če­nou funk­ci – skrýt před divá­kem absen­ci logi­ky a bana­li­tu úvod­ní tře­ti­ny pří­bě­hu. Prvním momen­tem, kdy jsem váž­ně zapo­chy­bo­val, jest­li mám fil­mu věno­vat dal­ší pozor­nost, byla scé­na s pro­ná­sle­do­vá­ním taj­ných agen­tů, FBI a míst­ní
poli­cií ukra­de­né­ho auta té samé FBI říze­né­ho uprch­lí­kem.

Kdo viděl film Live Free or Die Hard, CSI nebo jaký­ko­liv poli­cej­ní seri­ál z posled­ní doby ví, že vlád­ní auta mají vyhle­dá­va­cí zaří­ze­ní, kte­ré je činí snad­no loka­li­zo­va­tel­ný­mi. Jenomže v Odstřelovači sle­du­je­me, jak nepo­či­ta­tel­né množ­ství stráž­ců záko­na (ve vzdu­chu, na sou­ši i ve vodě) zma­te­ně vymě­ňu­je přes vysí­lač­ky dota­zy typu - „Podezřelý ujíž­dí v kra­de­ném vozu FBI.“„Víte, kde je?“ „Ne, neví­me.“ „Dobře, roz­děl­te se a pokra­čuj­te v pát­rá­ní!“ Za chví­li zase - „Už jste ho našli?“ „Ne, nena­šli, ale auto má tako­vou a mako­vou bar­vu.“ „Dobře, pokra­čuj­te.“ Tenhle zača­ro­va­ný kruh pře­ru­ší radost­né - „Svědek iden­ti­fi­ko­val auto pode­zře­lé­ho u myč­ky aut.“ Jaký svě­dek? Jak může svě­dek odli­šit neo­zna­če­né auto FBI s pode­zře­lým od neo­zna­če­né­ho auta FBI s agen­ty?

Film má i světlou strán­ku. Vyvolává jem­né chvě­ní až lás­ku ke vše­mu, co stří­lí. Obzvláště má-li to něco optic­ký zamě­řo­vač. Občas se neu­brá­ní­te poci­tu, že sle­du­je­te jakousi Encyklopedii - tako­vou Balistiku pro pokro­či­lé. Nakonec je sluš­nos­tí upo­zor­nit pří­pad­né divá­ky na sku­teč­nost, že zhru­ba tře­ti­nu až polo­vi­nu fil­mu se všech­no bude točit prá­vě kolem zbra­ní.

O zby­tek času se rov­ným dílem roz­dě­lí mono­lo­gy o vlas­te­nec­tví hlav­ní­ho hrdi­ny a úva­hy zko­rum­po­va­ných poli­ti­ků o zvlášt­ním živo­tě v Africe, vše­moc­nos­ti zele­ných papír­ků s obráz­ky mrtvých pre­zi­den­tů a dob­rým poci­tem z etic­ky špat­ných skut­ků. Do toho se zno­vu nedo­čka­vě tla­čí scé­ny, kde pro­mlou­va­jí zbra­ně.

Pokud vám jde pou­ze o ty, může­te se těšit. Hromada mrt­vol, dva sestře­le­né vrtu­l­ní­ky, záběr na odstře­lo­va­če sto­jí­cí­ho, záběr na odstře­lo­va­če sedí­cí­ho, záběr na odstře­lo­va­če leží­cí­ho, záběr na nepří­te­le sto­jí­cí­ho, záběr na nepří­te­le leží­cí­ho v tra­to­liš­ti vlast­ní krve. Výbuch, záběr na odstře­lo­va­čo­va věr­né­ho dru­ha s odstře­lo­va­cí puš­kou leží­cí­ho, utí­ka­jí­cí­ho, stří­le­jí­cí­ho, uhý­ba­jí­cí­ho… Antoine Fuqua je býva­lý „clip-maker“, to se zkrát­ka neza­pře. Vsadil na detail­nost a ono mu to vychá­zí.

Mluvíme-li o detai­lech, nesmí­me zapo­me­nout dob­ře odve­de­nou prá­ci Marka Wahlberga, jenž ušel dlou­hou ces­tu od rekla­my na spod­ní prádlo k Oscaru za ved­lej­ší roli. Tento herec bez vět­ší­ho úsi­lí zvlá­dá roli střel­ce a pro­půj­ču­je zná­mé jmé­no ne zrov­na nej­o­če­ká­va­něj­ší­mu pro­jek­tu posled­ních let.

Když to mám shr­nout, nezbý­vá mi, než postesk­nout si nad úzký­mi man­ti­ne­ly scé­ná­ře, kte­ré nedo­vo­lu­jí zapo­me­nout na desít­ky před­chůd­ců. Označit film za špat­ný nejde díky sluš­né režii a hlav­ně samot­né akci. Nazvat film dob­rým nejde kvů­li vět­ši­ně výše napsa­né­ho tex­tu a okou­ka­nos­ti nápa­du.

Photo © Paramount Pictures

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

1 Komentář

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře

Pavel

4 roky před

Na csfd 72%....proč kaž­dej chyt­rák (fil­mo­vý kri­tik) urču­je, co je správ­ný a co ne. Film se mi líbil i bez těch keců rádo­by kri­ti­ka

0

Odpovědět