Hodnocení článku
(3 hlasů, průměr: 5,00 z 5)
Loading...Hlavní vatikánský exorcista Gabriele Amorth (Russell Crowe) se v roce 1987 snaží vyšetřit děsivé posednutí mladého chlapce Henryho (Peter DeSouza-Feighoney). Nakonec však odhalí po staletí staré spiknutí, které se Vatikán zoufale snažil utajit....
Gabriele Amorth byl skutečným exorcistou, který dle svých slov za svůj život vykonal na deset tisíc vymítání, napsal o své bohaté kariéře exorcisty několik knih a je takovou postavou, na které by se nějaký filmový námět dal vlastně vystavět snadno. Filmů o vymítání ostatně díky faktu, že jsou aktuálně v kurzu, není nikdy dost, již na podzim ostatně dojde k návratu Vymítače ďábla. Právě původní Vymítač ďábla z roku 1973 i po 50 letech platí za zásadní hororový milník, který především zvládá i po letech v divácích vyvolávat mražení. A právě v kontextu aktuální doby přichází ideální čas na zamyšlení. Není už možná koncept vymítání tak krapet vyčerpán? A nebo snad právě čerpání ze skutečných zkušeností Gabriela Amortha může fungovat?
Hned na začátek je nutné se smířit s tím, že je Papežův vymítač skutečným událostem nejspíš věrný zhruba tak jako je série V zajetí démonů věrná skutečným případům Eda a Lorraine Warrenových. V režii Juliuse Averyho vzniká film, který vlastně má nějakou řemeslnou kvalitu, jeho problém ovšem tkví skutečně v tom, že je jeho koncept vymítán ďábla v rámci filmového média krapet vyčerpán, Papežův vymítač poté investici do realizace podobných projektů do budoucna úplně obhájit nezvládne. I proto, že Avery za režijní židli postrádá nějaké výraznější nápady, nezvládá vlastně kdovíjak pracovat se samotným napětím a strach vlastně nejde ani z ústředního Démona, který se aspoň může spolehnout na neselhávající dabing Ralpha Inesona, nový Pazuzu se ovšem jednoduše nekoná.
S Russellem Crowem v roli Amortha je to krapet složité. Crowe na jednu stranu působí dojmem, že si roli poměrně užívá, krapet složitější je to ovšem s tím, že se Crowe zřejmě snaží Amortha pojmout jako někoho, kdo je trochu nad věcí. V jednu chvíli tak vydává kukaččí zvuky a posednutí démonem už vlastně vnímá jako denní chleba, zároveň chce ovšem film pracovat s nějakým osobním traumatem, v jisté formě s Amorthovými netradičními metodami a samotnou zdánlivě jednoduchou zápletku chce následně zabalit do komplikovaného spiknutí. Film chce tak oproti podobným nadpřirozeným hororům mít krapet větší měřítko, okatě si krapet otevírá dveře do budoucna, v součtu mu ovšem nejvíc podkopává snaha o nějaké větší měřítko, které především v závěru zvládá působit až karikaturně. Na komornější a přesto emocionálně funkčnější trilogii V zajetí démonů se rázem vzpomíná mnohem snaž.
Ploše v součtu vychází snaha o to vybudovat u obětní rodiny nějaká emocionální pouta, která by v závěru přinesla nějakou emocionální katarzi, stejně tak v zásadě nefunguje nějaká snaha o to pracovat s traumatem samotného Amortha. Skutečný Amorth byl tím člověkem, který široké veřejnosti představil exorcismus v krapet jiném světle, skutečné autenticitě jeho výroků pochopitelně přispívá to, zda člověk věří, že skutečně docházelo k reálným posednutím ďáblem. Mnoho momentů chce být atmosférických, v součtu jsou ovšem o poznání směšnější, než byl zřejmě jejich úmysl. Scenáristické duo Michael Petroni a Evan Spiliotopoulos za pochodu skutečně postrádá nápady, v jistých momentech je poté nevyhnutelně vidět čerpání ze zmíněného Vymítače ďábla, kterému ovšem chybí i vyvolávání podobně nepříjemných emocí.
Avery v zásadě umí řemeslo, která je v případě Papežova vymítače takovou neurážející rutinou. Nejméně rušivě zní pochopitelně přízvuk Franca Nera v roli papeže Jana Pavla II., u Russella Crowea a ostatních to bolí o poznání více (i přízvuk Crowea je v jisté míře komediálním zlatem). Atmosféře alespoň v jisté míře přispívá hudba Jeda Kurzela, jen scény s nadpřirozenem nevyhnutelně postrádají nějakou výraznější kreativitu a finále dokazuje, že je méně někdy skutečně více.
Gabriele Amorth je jistě člověkem, o kterém by mohl vzniknout zajímavý dokument, film inspirován jeho vymítáním ovšem dokazuje, že jsou filmy o exorcismu zdánlivě víceméně vyčerpané. Julius Avery dodává jen slušné řemeslo, herecký výkon Russella Crowea je ovšem spíše oříškem a ve výsledku si Papežův vymítač větším měřítkem ukousává až příliš velký a nestravitelný kus. Neurážející hororová rutina. Nic víc, nic míň....
(4,91 z 5)