Nevím co to se mnou poslední dobou je, ale s údivem zjišťuji, že se ze mě stává fanda gangsterských filmů. Za uplynulé dva měsíce jsem totiž viděl více filmů s mafiánskou tématikou, než za celý život. A přesto, že jsou vesměs staršího data, bych se s vámi chtěl podělit o mé dojmy z některých z nich. Začněme od nejstaršího a nejdrsnějšího.
Scarface (Zjizvená tvář)
V roce 1983 se dostal do kin jeden z nejbrutálnějších filmů, které jsem kdy viděl. Scénář napsal Oliver Stone, režie se ujal Brian De Palma a hlavní role se zhostil Al Pacino, jehož Tony Montana mě bude strašit možná ještě v důchodu. Příběh není nikterak složitý, ale hutný je až až. Tony Montana přijíždí jako tisíce ostatních uprchlíků z Kuby. Odseděl si tam pár let v base a je tvrdší než žulový kvádr. Se svým parťákem Mannym přijíždí dobýt Ameriku, podle něj zemi neomezených možností. Po pár službách pro jednu menší mafiánskou rybu se dostává díky své buldočí povaze až k velkému bossovi a když u něj přičichne k velkým kšeftům a ještě větším penězům, je jasné, že jeho šéf se na své židli už moc dlouho hřát nebude. Scarface není film pro diváky se slabšími žaludky a i já jsem měl co dělat abych vydržel až do konce. Scéna kdy rozřežou motorovou pilou Tonyho kumpána je pro mě jedna z nejdrsnějších, které jsem kdy viděl. To ale nemění nic na tom, že je to film s obrovským spádem a bezkonkurenčním výkonem Al Pacina. Jeho Tony Montana se vám bude hnusit jako týden neprané ponožky a budete dost možná i proklínat Briana De Palmu za to, že mu vdechl s Oliverem Stonem život a stvořili tak jednu z největších zrůd filmového plátna. Jednoznačně doporučuji ke shlédnutí všem, kteří mají rádi filmy Briana De Palmy, Al Pacina a mají silný žaludek.
The Untouchables ( Nedotknutelní)
Další gangsterka Briana De Palmy, tentokrát z roku 1987 a podstatně méně krvavá. Jde o příběh Eliota Nesse, speciálního agenta ministerstva financí, který je pověřen úkolem velmi nesnadným. Píší se dvacátá léta minulého století, v USA je vyhlášena prohibice a Chicagu vládne psychopatický, despotický mafián jménem Al Capone. Ness je jmenován velitelem speciálního policejního útvaru, který má bojovat proti pašerákům. Je mladý a nezkušený, prostě dokonale vyhovující všem zkorumpovaným politikům a veřejným činitelům v Chicagu. Ti ale brzy zjistí, že se přepočítali a Eliot Ness jim všem brzy ukáže, zač je toho loket. Jak vidíte, jde o příběh vyprávěný ze zcela jiného úhlu pohledu, než byl ve Zjizvené tváři. Kevin Costner jako speciální agent ministerstva financí, Sean Connery, Andy Garcia, Ch. Martin Smith jako jeho „nedotknutelní“ spolupracovníci a nakonec Al Capone Robert De Niro. To je prostě obsazení jako hrom. Navíc De Palma dokázal tyto skvělé herce přimět k tomu, aby vytvořili homogenní celek a nikdo výrazně nevyčníval. Každý tam má svůj part a pro něj odvedl maximum. Kevin Costner je opravdu naivní zelenáč, měnící se pod vedením starého ostříleného policajta Seana Conneryho, stejně jako Andy Garcia, mladý, nadějný elitní policejní střelec s italskou krví kolující v jeho žilách. Al Capone mohl být ve skutečnosti opravdu jen o málo větší parchant, než jak ho podal Robert De Niro a Martin Smith může být také směle prototypem všech úředníků. Film je skvělý i po technické stránce, ať se zaměříte na kameru, střih, zvuk, hudbu, výpravu, kostýmy, prostě vše je takové, jaké má být, jedním slovem paráda. Samostatnou zmínku by si zasloužil i scénář, který čerpá z autobiografické knihy právě Eliota Nesse a je v pravdě výtečný. Takže jestli se chcete dozvědět jak se dostal za mříže jeden z největších mafiánů historie, máte v tomto filmu skvělou šanci to zjistit.
Casino (1995)
O Mafiánech Martina Scorseseho byla na našich stránkách již řeč, takže od těch se přesuneme rovnou ke Kasinu, filmu od stejného režiséra. Pět let dělí od sebe tyhle dva filmy, ale spojuje je téměř totožný realizační tým i výběr herců. Kromě Raye Liotty se tu setkáme skoro se všemi starými známými z Mafiánů. Prim hrají Robert De Niro a Joe Pesci, v podstatě v rolích stejných šílenců jako v předchozím filmu, alespoň co se jejich psychiky týče. Stejný je scénárista, režisér a producent, to už dává leccos tušit. Trochu mi přišlo jako by v tomto filmu Scorsese vykradl sám sebe, ale je to jen můj názor. Kasino je i přes svou zdrcující délku téměř tří hodin velmi zajímavá podívaná, nudit se budete jen maličko a v malých dávkách. Stojí za to jej vidět a vydržet, třeba si potom rozmyslíte nastoupit zamýšlenou dráhu majitele kasina, až uvidíte co všechno musel Robert De Niro zkousnout. Nebudu ale zastírat, že mě tenhle film přišel jako o něco málo slabší Mafiáni a hlavně, je to přecijen trochu delší, než je únosné.
Fargo (1995)
O rok později přicházejí bratři Coenové se svou nakládačkou podle skutečných událostí. Po Millerově křižovatce otevírají tito dva filmový nadšenci znovu gangsterské téma. Prodavač automobilů Jerry Lundegaard (William H. Macy) má velké potíže s penězi. Má však také manželku a velmi zazobaného tchána. Dostane nápad jak vcelku zadarmo přijít k pořádnému balíku. Zaplatí dvěma mafiánům, aby unesli jeho ženu a on vytříská ze svého tchána na její výkupné pěkných pár dolarů. Vše se ale vymyká z rukou. Únosci by byli celkem legrační dvojice, kdyby jeden z nich nebyl psychicky labilní a druhý úplný magor. Když totiž jedou s již unesenou paničkou na smluvené místo, zastaví je neúplatný polda a máme tu první mrtvolu. Další dvě jedou náhodou kolem a najednou se z celkem poklidné akce stává masakr, který dostane na starost mladá a těhotná policistka Marge Gunderson (Frances McDormand).
Steve Buscemi a Peter Stormare se na svých rolích nájemných únosců opravdu vyřádili. Stejně jako W. Macy v roli pokryteckého a zbabělého Jerryho Lundegaarda. Bratři Coenové si dali záležet na vykreslení celkově velmi pochmurné atmosféry filmu. Povedený, drsný a spíše psychologicky laděný snímek po kterém vám nebude do skoku a s nedůvěrou se budete blížit ke každé sněžné fréze.
Road to Perdition (2002)
A nakonec nejnovější hit Sama Mendese, film o kterém se v minulém roce hodně diskutovalo. Jedněmi zatracovaný, druhými vynášený do nebes, v každém případě však dobře řemeslně zvládnutý. Tom Hanks, Paul Newman, Jude Law, režisér Americké krásy a gangsterský komiks, podle kterého byl film natočen. Když nic jiného, tak alespoň více než zajímavá kombinace.
Michael Sullivan (Hanks) je oblíbencem Johna Rooneyho (Newman), místního kmotra. Rooney junior to ale těžce nese a je připraven udělat vše pro to, aby ho otec a celá „rodina“ vnímala jako jasného nástupce. Dobrou záminku mu k tomu poskytne Sullivanův starší syn, který se schová v otcově autě, když jede Rooney jr. a Michael na noční akci. Uvidí pravou tvář práce svého otce a při úprku je jím dostižen. V tu chvíli si začne bossův syn mnout ruce. Konečně má záminku pro vyčištění své cesty za nástupnictvím. I tady se ale projeví jeho neschopnost a zabije pouze Sullivanovu manželku a jeho druhého syna. Michael se po právu naštve, stává se vyděděncem a nastupuje se svým synem cestu pomsty, která bude pro jisté lidi tragická. Na paty se mu ale lepí profesionální zabiják a chladnokrevný psychopat Maguire (Law).
Sam Mendes si na práci k tomuhle filmu vybral téměř stejný tým jako k Americké kráse. Není divu, vítězná sestava se nemění. Mnoho lidí překvapil výběr námětu, včetně mě. Abych řekl pravdu, nějak výrazně jsem z Road to Perdition nadšený nebyl. Jde sice o výborně technicky natočený film, s nádhernými kulisami, exteriéry, hudbou, kamerou, střihem a výbornými hereckými výkony, přesto mi v něm ale cosi chybělo. Možná byl na mě až příliš chladný, nevím, prostě mě nevtáhl do děje. Někteří moji známí ho pasují na nejlepší mafiánský film hned po Kmotrovi, já ne. V každém případě stojí za to jít na něj do kina, je to velmi nadstandartní a povedený film.
Tak a moje exkurze po vybraných gangsterkách je u konce. Snad se vám líbila a v něčem jste se mnou i souhlasili. Přeji pěkný den beze strachu z nájemných vrahů a s pěkným filmem před spaním.
