Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...Zhruba před čtyřmi lety tento film slavil poměrně slušný komerční úspěch nejenom v našich kinech. Jak mám občas ve zvyku, tak jsem se na něj podíval až s určitým časovým odstupem. Jsem poměrně horor - friendly divák, takže jsem se zcela logicky těšil na zajímavý zážitek.
Hororové filmy jsou - podobně jako jiné filmy - snadno dělitelné do dvou skupin, na dobré a špatné. Optimisticky ladění jedinci občas říkají, že i na tom špatném filmu se dá najít vždy něco dobrého. Je to asi jako s lidmi, jsou lidé dobří a lidé špatní. O těch špatných si můžeme myslet cokoliv, ale i na nich se většinou dá najít cosi subjektivně dobrého. Nebo se na toto hloupé tvrzení můžeme krásně vykašlat a rovnou si myslet, že všichni lidé jsou v zásadě dobří - obvykle to ale končí tak, že dotyčného, který daná slova vyřkl, kdosi ukřižuje, či zastřelí (v současné době preferujeme druhou možnost)...
Proč takový dlouhý úvod plný blábolů? Podle mého názoru totiž docela dobře nastiňuje celý film.
Pokud patří potenciální divák mezi milovníky krásných záběrů a sytých barev, tak u Paranormal Activity (dále jen PA) zapláče nad výdělkem, neboť celý „film“ je točen na „handy kameru“, takže se v podstatě řadí do široce se rozrůstající rodiny hororových (nebo hororově laděných) snímků typu: Blairwitch, Cloverfield, či Deníky mrtvých. Nejblíže má asi k prvnímu jmenovanému, protože těží ze stejné „studnice nápadů“, tedy zakládá svoji podstatu převážně na skutečnosti, že vlastně vůbec nic nespatříte. Ne nadarmo se říká, že nejděsivější je absence tušení co to tam na nás v té tmě čučí.... Film The Blairwitch Project tuto hororovou esenci dovedl skoro k dokonalosti (můj názor), vše do sebe zapadalo a film „šlapal“. PA se sice možná inspirovalo metodou, nicméně výsledné provedení dost skřípe. Určitě mi dáte za pravdu, když napíši, že u dobrého hororu by se člověk měl aspoň tu a tam báť (nebo vědět, že by se bát měl, ale jelikož je to hrdina odkojený Romerem a Kingem, který má svůj práh děsu posunutý kamsi do absurdna, tak se samozřejmě jen tak něčeho nelekne). U PA je ten problém, že člověk se zrovna moc nebojí. Děsivě vyhlížejících momentů tu sice několik je, ale nejsou nijak silné, pokud tedy potenciální divák není nějaká třasořitka, která bůhvíproč zavítala na pole těchto filmových výtvorů. Dalším problémem jsou postavy, ke kterým jsem si jako divák docela obtížně hledal cestu. Jejich minulost, motivace, či nějaká lidštější prezentace prakticky zcela absentuje, takže ztotožnit se s nimi (a díky tomu se o ně i bát) je nemožné. Někdo by možná mohl namítnout, že to vychází z podstaty onoho subžánru (handy kamera), který se snaží vyvolat „could happen“ efekt. Může být, ale i tak se z toho dá docela snadno „vybruslit“, což dokázal třeba Cloverfield.
„Could happen“ efekt má největší sílu v tom, že vám ukazuje věci, které si klidně - díky vzhledu a la domácí video - můžete představit i u sebe v obývacím pokoji. PA se to moc nedaří, k čemuž jistě napomáhá i to, že se zabývá věcmi nadpřirozenými bez nějakého alternativního vysvětlení. Možná tím, někoho zklamu, ale já osobně mám z podobných filmů často pocit, že namísto hororově působí trochu komicky, neboť tyto elementy nepatří do našeho racionálně pozitivistického vnímání světa. Daleko větším hororem by bylo vzít si „handy kameru“ na finanční úřad, či do sídel politických stran. „Could happen“ efekt by nabral na síle.... Většina lidí si podle mého názoru horory spojuje primárně s klasickým filmovým obrazem (Úsvit mrtvých, Osvícení, apod.), protože to je prostor, se kterým si naše společnost paranormální jevy asociuje.
Něco k příběhu. Mladá dvojice Katie a Micah bydlí v domě, kde se začínají dít divné věci, hýbou se tam lustry, jsou slyšet prapodivné zvuky. Začnou to řešit tak, že si tyto jeví nahrávají na kameru. Začátek filmu je zastihne v podstatě zcela v dobré náladě, což mě tedy trochu překvapilo, neboť - jak se divák dozví o několik minut dále - Katie tyto stalkeři z jiných světů pronásledují už od 8 let. Na holku, kterou od mala děsí strašidla mi tedy přišla nějak podezřele normální, až člověk získá z prvních minut dojem, že oba hlavní hrdinové se na nějaké démony vykašlou a budou s kamerou raději točit nějaké hanbaté věci (bohužel, netočí...„could happen“ efekt...). Volají sice poté nějakým démonologům a podobným pochybným profesím (to jsou krom démonologů i právníci a lidé z finančního úřadu, kteří se ale na scéně vůbec neobjeví, což kvituji jako nedostatek, protože teprve poté by mohl ten pravý horor začít), což zrovna moc nepomůže.
A to je vlastně celý příběh, zbývá už jen závěr, který tu neprozradím, ne proto, že by byl nějak šokující, ale proto, že se to prostě a jednoduše nedělá.
(4,91 z 5)