Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...V pražském Divadle na Vinohradech si herečka Jiřina Štěpničková nepřipadá na počátku padesátých let příliš obsazovaná. Před válkou byla známou filmovou hvězdou díky významným filmovým rolím, ale po válce o její herecké umění není velký zájem. Jedinou slibnou nabídku jí písemně slibuje jen režisér, který nedávno emigroval. Hranice republiky jsou sice už pečlivě hlídané, ale stále se najdou lidé, co slibují možnost ilegálního přechodu do zahraničí. Jiřina se rozhodne, že nabídku využije a spolu s malým synkem se vydají na cestu. Místo splněného snu ji ale čeká past. Díky pohraniční stráži a pracovníkům STB se tak rychle dostává do tvrdé reality komunisty ovládané společnosti. Mezi lidmi se šíří strach, nikdo si není jistý svým postavením a obecně panuje snaha za každou cenu potlačit jakékoliv myšlenky nebo činy odlišné od oficiální politické ideologie. V politických procesech padají i rozsudky smrti a zatčenou Jiřinu nečeká žádná dobrá budoucnost.
V roce 2005 vydala Šárka Maixnerová knihu s názvem Jiřina Štěpničková, herečka v pasti. Osud této herečky připomíná smutné období padesátých let, kdy si nové vedení Československé republiky potřebovalo zjednat respekt a jakékoliv porušení pravidel bylo krutě potrestáno.
Režiséra Viktora Polesného tato kniha zaujala a rozhodl se příběh výrazné herecké osobnosti zfilmovat. Při psaní scénáře vycházel dále z dostupných historických dokumentů i vzpomínek Jiřího Štěpničky, syna Jiřiny Štěpničkové. Scénář zachycuje rozhodující situace, které zásadním způsobem ovlivnily život herečky i jejího syna. Jsou filmy, které zachycující politické procesy z padesátých let minulého století i drsné scény z výslechů a strádání zatčených osob. Režisér Polesný se však ve filmu Past vyhnul scénám zobrazujícím fyzické násilí, naopak se snažil zachytit těžko popsatelnou atmosféru strachu a pocitů bezmoci lidí, kteří se dostali do hledáčku STB. Spolupracovníci herečky byli vystaveni tlaku, kterému se málokdo dokázal postavit. Jedna z postav filmu, která vystoupila jako svědek v procesu, to vyjádřila slovy: Ona s tím bude žít patnáct let a já až do smrti. Ale našlo se také dost lidí, kteří svou loajalitu ke společenskému zřízení nijak nezastírali.
Polesný si nehraje na žádného mravokárce. Nechává jednotlivé scény filmu působit a soustředí se nejen na osud hlavní postavy a jejího syna, ale také na kolegy z umělecké profese a vyšetřovatele STB. Chce, aby postavy a jejich jednání působilo věrohodné. Myslím, že se mu to docela podařilo. Politické fráze i rétorika, např. prokurátorky, mohou dnes působit jako přehnané, ale díky dochovaným filmovým dokumentům je jasné, že realita byla ještě horší.
Do role hlavní postavy obsadil režisér herečku Zuzanu Stivínovou, která se svým naturelem a hereckým projevem hodně přibližuje Jiřině Štěpničkové. Stivínová zvládá nejen vypjaté scény ve vyšetřovací vazbě, ale dokáže naprosto přirozeně vyzařovat sebejistotu a noblesu prvorepublikové hvězdy i její obtížný návrat před filmové kamery. Do role vyšetřovatele obsadil režisér herce Igora Orozoviče, která využívá všechny možnosti scénáře a jeho postava není jen typem zlého padoucha. Naopak postava fanatické prokurátorky Matušínské se snaží získat důkazy za jakoukoliv cenu. Matušínskou skvěle hraje Kristýna Frejová. V nezvyklé roli vychovatelky Růženy v dětském domově ztvárnila Miluše Bittnerová, která obdařila svou postavu usměvavou náturou a naivní snahou o správnou výchovu. Nesmím také zapomenout na výkon Adama Vojtka, který velmi citlivě zahrál roli čtyřletého Jirky. Při jeho jízdě autem za doprovodu vyšetřovatele, kdy hledají dům tetičky, jsem zamáčkla v koutku oka slzu. Viktor Polesný to s herci umí a ve filmu dobře vyvážil scény, které zachycují osud Štěpničkové i jejího syna.
Film na mě zapůsobil nejen formou zpracování reálného příběhu, ale také zajímavým zobrazení určitého období naší historie.
Foto: © Česká televize
(4,91 z 5)