Klidný Buddha na dobrou noc. S hlasem Nadi Konvalinkové

Na dobrou noc je tře­ba klid­ná, něž­ná pohád­ka. Ať už hla­sem mamin­či­ným, nebo hla­sem Nadi Konvalinkové, kte­rá namlu­vi­la do kni­hy při­lo­že­né CD. Tam už ale hro­zí, že budou usí­nat i rodi­če, a… no a co vlast­ně!

Ráda jsem u pohá­dek usí­na­la. Je jich tu cel­kem osm­náct, ale mys­let si, že vám vysta­čí na osm­náct veče­rů je troš­ku naiv­ní. Rozhodně na víc, pro­to­že pár pohá­dek jsme muse­li dát na něko­li­krát. Tak jsou uklid­ňu­jí­cí, milé a hla­di­vé. Vychází z budd­his­tic­kých pří­bě­hů, kte­ré jsou pře­vy­prá­vě­ny tak, aby dětem byly sro­zu­mi­tel­něj­ší, aby byly akč­ní a záro­veň zábav­né, plné sou­ci­tu a závě­reč­né­ho pou­če­ní. Odnášíte si z nich pocit, že všech­no na svě­tě má své řeše­ní.

Že se vypla­tí zůstat svě­tu ote­vře­ný… Vnímat a

Třeba pří­běh vrab­čá­ka, kte­rý závi­děl kanár­ko­vi krás­né peří a nád­her­ný hlas. Co on, se svým peřím v bar­vě blá­ta a s hla­sem podob­ným žabí­mu skře­ho­tá­ní…

„Cože? Ty závi­díš mě?“ Apollo potřá­sl hla­vou. „Mně není co závi­dět, pří­te­li! Peří a hlas nic nezna­me­na­jí. To spíš já bych měl závi­dět tobě.“

Mack nevě­říc­ně zači­ři­kal: „Copak mám něco, o co ty bys mohl stát?“

„Máš nej­vět­ší dar ze všech,“ pro­ne­sl Apollo. „Svobodu.“ Kanárek roz­tá­hl zla­ta­vá kří­d­la a vzlé­tl z bidýl­ka, jen­že sotva dva­krát mávl kří­d­ly, už ho cosi strh­lo zpět.

„No teda! Ty jsi tu při­vá­za­ný,“ vyde­chl Mack. Teprve teď si vši­ml stří­br­né­ho řetíz­ku, kte­rý byl při­pev­ně­ný k Apollově noze. Druhý konec byl pev­ně při­vá­za­ný k bidél­ku.

„Nemůžu se roz­le­tět ven,“ vysvět­lo­val kaná­rek. „Nikdy na svém peří neu­cí­tím vítr. Nikdy nebu­du zpí­vat pod mod­rou oblo­hou.“

A tak se vra­bec a kaná­rek sta­li přá­te­li, pro­to­že pře­ce jen, i ve svých těž­kých chví­lích a myš­len­kách si moh­li být opo­rou a spo­leč­ně si zazpí­vat. Knížka učí děti pře­mýš­let a uva­žo­vat s ohle­dem na dru­hé, učí vyja­d­řo­vat své i nega­tiv­ní emo­ce. Vyjadřovat strach, stej­ně tak ale i radost a nad­še­ní. To vše se totiž na dru­hé stra­ně, je-li tam také sou­cit­ný člo­věk, setká s ode­zvou, kte­rá je pro nás tím nej­lep­ším a nej­víc na míru v tu kte­rou chví­li. A kdy­by tako­vý byl celý svět….

A pro­to je tako­vý svět ale­spoň v pohád­kách a ve večer­ních cestách do postýl­ky. Plný pocho­pe­ní, moud­ros­ti. Svět, kde strach se poma­lu roz­pouš­tí a při­chá­zí­me mu na kloub. Kde radost léčí a oba­vy vždy na dru­hé stra­ně toho sva­zu­jí­cí­ho pro­váz­ku pot­ka­jí něko­ho, kdo je umí roz­mo­tat. Pohádky nema­jí kon­ku­ren­ci nejen ve sty­lu vyprá­vě­ní, kte­rý pod­tr­hu­je Naďa Konvalinková, ale i v jem­nos­ti, drob­ných názna­cích pro prá­ci s dechem a cíle­né uvol­ně­ní, což zmno­ho­ná­so­bu­je rela­xač­ní úči­nek tako­vé­ho posle­chu.

Děti si Klidného Buddhu na dobrou noc zami­lu­jí.

V ZÁVĚRU SE NAUČÍTE I MEDITOVAT: Nejsladší teč­ka vás ovšem čeká na kon­ci kni­hy, v krás­ných malých medi­ta­cích, kte­ré budí obra­zo­tvor­nost a uvol­ňu­jí. Dostáváte do jiné­ho svě­ta kli­du a vtě­le­ní se do situ­a­cí, jež jsou tak zvlášt­ní a pohád­ko­vé...

O auto­ro­vi: Dharmachari Nagaraja je více než dva­cet let prak­ti­ku­jí­cím budd­his­tou, vedl cen­t­rum v Londýně a nyní v Glasgow, kde pra­cu­je také jako psy­cho­te­ra­peut. Je auto­rem mno­ha knih a obje­vil se nejen v rádi­o­vých pořa­dech, ale také v pořa­du Nebe a země na BB1.

Vydalo nakla­da­tel­ství Synergie Publishing, 2018, www.synergiepublishing.com

• psy­cho­log Praha
• psy­cho­te­ra­pie Praha