Petra Karasová: Lucreziino srdce - 5%

Mladičká Lucrezia, dce­ra vliv­né­ho řím­ské­ho kar­di­ná­la Rodriga Borgii, se má pro­vdat. Sňatek byl domlu­ven, když byla ješ­tě dítě. Lucrezia má z man­žel­ství strach, a tak se vdá­vat nechce. Její budou­cí man­žel, don Gaspar d´Aversa, je však už na ces­tě do Říma a v Lucrezii vzrůs­ta­jí oba­vy ze setká­ní.

Lucrezia Borgia je jed­nou z mých nej­ob­lí­be­něj­ších his­to­ric­kých postav a když jsem o ní obje­vi­la tuhle kni­hu, muse­la jsem si ji pro­číst. O co dál jsem se však v kni­ze dostá­va­la, o to víc jsem nechá­pa­la, proč je zde Lucrezia pre­zen­to­vá­na jako hlou­pá naiv­ka, kte­rá nejdřív jenom fňuká, jak se nechce vdá­vat. Myslela jsem si, že hor­ší to už nebu­de, ale mýli­la jsem se.  Když zača­la hlav­ní hrdin­ka uva­žo­vat nad tím, jak její snou­be­nec vypa­dá a jaký je, chtě­la jsem pře­stat číst, ale byla jsem zvě­da­vá, zda se pří­běh zlep­ší nebo ne. Nezlepšil.

Prvním vel­kým pro­blé­mem v téhle kni­ze je stro­hý, úseč­ný styl psa­ní. Text je tak tvo­řen jen krát­ky­mi věta­mi a čas­to­krát zby­teč­ný­mi a nesmy­sl­ný­mi dia­lo­gy. Dalším, o nic men­ším pro­blé­mem, jsou posta­vy. Některé jsou zce­la vypuš­tě­ny (napří­klad dva bra­t­ro­vé Lucrezie) a ty ostat­ní jsou tam jen na to, aby se na ně Lucrezia moh­la ura­zit nebo aby tam pros­tě byly. Například Cesare Borgia, Lucreziin oblí­be­ný bra­tr, se zde krát­ce obje­vu­je v jed­né kapi­to­le a jedi­ný důvod jeho pří­tom­nos­ti je jen ten, aby se na něj Lucrezia moh­la ura­zit, když se zmí­ní o nad­chá­ze­jí­cí svat­bě. Mocichtivý a pro­rad­ný papež Borgia, kte­rý ve sku­teč­nos­ti nevá­hal svou dce­ru tři­krát pro­vdat a vždy za muže z moc­né rodi­ny, jejíž spo­je­nec­tví potře­bo­val, zde ani nehne brvou, když se jeho jedi­ná dce­ra na prv­ní pohled zami­lu­je do bez­vý­znam­né­ho špa­něl­ské­ho šlech­ti­ce, kte­ré­ho jí sám vybral. Naopak, těší se z její­ho štěs­tí a klid­ně ji i s man­že­lem nechá odjet do zápa­du slun­ce. Co tam po poli­ti­ce a nut­nos­ti zís­kat spo­jen­ce!

Kromě toho autor­ka o době, kte­rou popi­su­je, vůbec nic neví - rene­sanč­ní posta­vy mlu­ví sou­čas­ným jazy­kem a chy­bí jaké­ko­liv popi­sy zvy­ků i míst, tak­že kdy­by neby­lo v ano­ta­ci uve­de­né, že se pří­běh ode­hrá­vá za vlá­dy Borgiů v Římě, tak by to čte­nář ani neza­re­gis­tro­val. Zarážající (a směš­né) je také lamen­to­vá­ní Lucrezie nad tím, jak se její tatí­nek (kar­di­nál!!!) ože­nil a pak roz­ve­dl s její mámou, při­čemž exis­ten­ce něče­ho tako­vé­ho jako je celi­bát - kte­rý, mimo­cho­dem, v kato­lic­ké církvi exis­tu­je dodnes - je úpl­ně igno­ro­vá­na (ane­bo o něčem tako­vém autor­ka v živo­tě nesly­še­la). A podob­ných nesmy­sl­nos­tí je plná celá kni­ha.

Volba pape­že a inti­gy s ní spo­je­né, moro­vá epi­de­mie nebo poli­tic­ká situ­a­ce v Itálií neby­ly ani spo­me­nu­ty, z čle­nů rodu Borgiů se sta­li naiv­ní tvo­ro­vé bez rozu­mu, lás­ka na prv­ní pohled byla nesku­tečne hlou­pá a otrav­ná. To všech­no plus  absen­ce popi­sů a abso­lut­ní nezna­lost reá­lií děla­jí z téhle kni­hy nevy­da­re­nou paro­dii na rene­sanč­ní Itálií, kte­rou si klid­ně může­te nechat ujít.

Hodnocení: 5%

Lucreziino srd­ce

Autor: Petra Karasová

Vydáno: 2016, E-knihy jedou

Počet stran: 60