Podivuhodný případ Benjamina Buttona

Zivot

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

David Fincher je pojem. Terorizuje her­ce, mlá­tí šéfy stu­dií, dva roky pře­stří­há­vá jeden film, ale je to osob­nost. Natočil Sedm, nato­čil Klub rvá­čů a jeho sní­mek sbí­rá vše­mož­ná oce­ně­ní. Jmenuje se Podivuhodný pří­pad Benjamina Buttona a vyprá­ví o muži, jenž se naro­dí jako sta­řec, kte­rý mlád­ne až vypa­dá jako Brad Pitt.

Ben Button byl jed­ním z nej­o­če­ká­va­něj­ších fil­mů posled­ních let – epic­ký pří­běh o osa­mo­ce­nos­ti se sil­nou roman­tic­kou linií, pod nímž jsou pode­psá­ni lidi jako David Fincher, Eric Roth, Brad Pitt a Cate Blanchett by při­lá­kal pozor­nost asi vět­ši­ny lidi, jimž ke spo­ko­je­nos­ti nesta­čí jen něja­ké při­blb­lé fekál­ní kome­die. Počítal jsem se stříd­mou vizu­ál­ní strán­kou (já vím, Fincher je Fincher, ale pře­ci…), kte­rá na sebe nebu­de str­há­vat pozor­nost, nýbrž bude dal­ší pod­stat­nou slož­kou díla, kte­ré bude sta­vět na herec­kých výko­nech a síle téma­tu – dva lidé se milu­jí, ale kaž­dý jde po jiné ces­tě, ale bohu­žel jsem dostal napros­to přes­ný opak.

Podivuhodný pří­pad Benjamina Buttona se roz­pa­dl ve vizu­ál­ně pře­pá­le­ný kýč, kte­rý zapo­mněl, že má v sobě i něja­ký ten děj… A to pla­tí pře­de­vším pro prv­ní polo­vi­nu fil­mu, jež trpí neu­vě­ři­tel­nou epi­zod­ko­vi­tos­tí a spí­še se jen pre­zen­tu­je ve sty­lu… zhru­ba…: „Hele, digi­tál­ně zestár­lý, zmen­še­ný a zhr­be­ný Brad Pitt vypa­dá děs­ně cool, co?“. No, cool sice je, to jo, ale jeho herec­ké­mu výko­nu počí­ta­če spí­še ško­dí. A fakt, že jeho „dětinsko-stařecké“ eska­pá­dy by se daly v poho­dě sestří­hat do něja­kých 20-ti minut mu také zrov­na moc nena­hrá­vá.

Ale když se Button pře­houp­ne do své dru­hý polo­vi­ny, tak najed­nou začne chví­le­mi při­po­mí­nat ten film, jímž měl (z mého pohle­du) být. Najednou dochá­zí na scé­ny typu „co kdy­by…“, najed­nou se občas obje­ví něja­ká ta emo­ce, zmi­zí papí­ro­vé kuli­sy a podiv­ný colo­ring, Brad Pitt má najed­nou co hrát, stej­ně tak i Cate Blanchett. Jenže posta­va hlav­ní­ho hrdi­ny je stá­le stej­ně chlad­ná, plo­chá… pros­tě děs­ně neza­jí­ma­vá.

Na závěr… David Fincher se až pří­liš „uklid­nil“ a z Benjamina Buttona tak vzni­kl film, jenž je sice nesmír­ně ambi­ci­óz­ní, ale postrá­dá veš­ke­ré kouz­lo a výji­meč­nost, jež by člo­věk od tako­vé lát­ky čekal, což smut­ně potvr­zu­je až pří­liš doslov­ný konec. Ne, tohle není ten Fincher, co nato­čil „Sedmičku“ nebo „Rváče“.

David Fincher pro­pásl obrov­skou šan­ci nato­čit Forresta Gumpa 21.století. Na vině však nejsou skvě­lí her­ci, nýbrž až pří­liš doslov­ná a neo­so­bi­tá Fincherova režie.

Photo © Warner Bros. Pictures