Komu je Bob Dylan Úplně neznámý?

(1 hlasů, průměr: 1,00 z 5)

Loading...

Vzhledem k tomu, že se kalen­dář pře­klo­pil do nové­ho roku, všich­ni jsme tak tro­chu tuši­li, co nás v kinech čeká. Ano, bylo zapo­tře­bí dostat dal­ší živo­to­pis­né dra­ma o něja­ké polo­za­po­me­nu­té hudeb­ní hvěz­dič­ce z minu­lé­ho sto­le­tí. A ten­to­krát padla vol­ba na fol­ko­vou hvězdu Boba Dylana.

Když jsem si před fil­mem pro­čí­tal jeho strán­ku na čsfd, tro­chu mě zara­zi­lo jmé­no reži­sé­ra Jamese Mangolda, o kte­rém sice vím, že na začát­ku své kari­é­ry točil doce­la dob­ré a oce­ňo­va­né fil­my, ale taky vím, že je to autor nepří­liš oce­ňo­va­né­ho Wolverina. A co mě vydě­si­lo nej­víc bylo to, že už jsem jeden jeho film viděl! Protože to je ten James Mangold, kte­rý se před dvě­ma lety poku­sil oži­vit ságu Indiana Jonese, při­čemž jí úpl­ně zmr­vil a posta­vil na hla­vu všech­no, co jsme na pří­bě­zích slav­né­ho arche­o­lo­ga kdy milo­va­li (a tro­chu mě děsí, že na čsfd je zmín­ka i o něja­kém jeho při­pra­vo­va­ném pokra­čo­vá­ní Star Wars). Očekávání od dvou­ho­di­no­vé­ho živo­to­pi­su tak neby­la vel­ká a jest­li teď čeká­te, že mě ten film pří­jem­ně pře­kva­pil, tak bohu­žel.

Zdálo by se, že na tak banál­ním žán­ru, kte­rým je živo­to­pis­né dra­ma se nedá nic zka­zit. Naopak, když si jej vez­me do ruky šikov­ný autor, je mož­né z toho vytřís­kat i něja­ké­ho toho Oscara (viz tře­ba Oppenheimer, že). Zrovna u toho­to sním­ku, ale vidím pro­blém už ve vol­bě hlav­ní posta­vy a názvu. V ori­gi­ná­le se ten film jme­nu­je pou­ze „Úplně nezná­mý“ (jmé­no je při­dá­no až v čes­kém názvu) a člo­věk by tak čekal, že mu tedy film bude odha­lo­vat něco z Dylanova sou­kro­mí a pomů­že nám pocho­pit jeho kom­pli­ko­va­nou osob­nost. Jenže toto oče­ká­va­ní je již z prin­ci­pu dost liché, pro­to­že se o toto pokou­še­lo již mno­ho auto­rů a niko­mu se to úpl­ně nepo­da­ři­lo (tak­že zas tak úpl­ně nezná­mý, asi nebu­de, když kni­hy, kte­ré o něm vyšly jenom v češ­ti­ně mají přes 2000 stran!). Dylan je pros­tě zvlášt­ní člo­věk, kte­ré­mu se hla­vou honí spous­ta myš­le­nek a ústy jich vypouš­tí jen mini­mum. Komplexně a sro­zu­mi­tel­ně ho popsat, se tak pros­tě úpl­ně nedá. A to se o to poku­sil i slav­ný Martin Scorsese, kte­rý na to spo­tře­bo­val více než čty­ři (!) hodi­ny (No directi­on home: Bob Dylan, M. Scorsese, 2005). A po zhléd­nu­tí musím říci, že se to nepo­da­ři­lo ani tady. Problém ale je, že o posta­vě, kte­ré bychom potře­bo­va­li vidět spíš do hla­vy než do očí, se fakt blbě píše smys­lu­pl­ný scé­nář. Celkově tak z toho vypa­dá­vá sluš­né řeme­sl­ně nato­če­ná dvou­ho­di­no­vá freska, kte­rá Vám ale doká­že Boba Dylana ako­rát totál­ně zne­chu­tit. Protože ano, vy tak nějak tuší­te, že chce asi rebe­lo­vat a chce být svůj, ale on v tom fil­mu k tomu nemá doslo­va žád­ný rozum­ný důvod a ako­rát tím štve všech­ny posta­vy kolem sebe. Prakticky řeče­no se celou dobu buď cho­vá jako idi­ot, ane­bo si tajem­ně brn­ká na kyta­ru. A já nevím, jest­li je to to, co bych od por­trétu fol­ko­vé legen­dy chtěl. Může vás napad­nout, že to ale­spoň zachrá­ní těch osm nomi­na­cí na Oscara, v čele s Timothée Chalametem za hlav­ní roli, jen­že dle mého názo­ru to nespra­ví ani to. Protože jeho výkon mi při­jde v kon­tex­tu ostat­ních her­ců zou­fa­le prů­měr­ný a jedi­ný důvod, proč v tom fil­mu hra­je, je pod­le mě ten, že pro­du­cen­ti potře­bo­va­li jeho fanouš­kov­skou základ­nu při­táh­nout k fil­mu o jinak neza­jí­ma­vém ame­ric­kém fol­ku. Jestli bych měl ale něja­ké­ho her­ce vyzdvih­nout, tak jed­no­znač­ně Monicu Barbaro ve ved­lej­ší roli pís­nič­kář­ky Joan Baez.

Ano, může­me se bavit o tom, že ten film jakž­takž hez­ky vypa­dá, může­me se bavit o tom, že to pro něko­ho může být pří­nos­né a může­me zmí­nit, že fanyn­ky Timothée Chalameta ten film asi budou milo­vat. Ale pokud bude­te čekat, že vám film odha­lí něja­kou skry­tou a „nezná­mou“ tvář Boba Dylana, udě­lej­te si rad­ši vol­né odpo­led­ne a zkus­te toho Scorseseho, pro­to­že to se tady fakt nesta­ne. Zasloužilo by si to výraz­ně pro­stří­hat, aby to chyt­lo jis­kru, pro­to­že jinak nám tady zbý­vá sice monu­men­tál­ní, ale ve výsled­ku spí­še nud­ný a prů­měr­ně neza­jí­ma­vý film, ze kte­ré­ho Bob Dylan vychá­zí úpl­ně stej­ně nezná­mý jako před­tím. Tak proč to kdo­ko­liv točil…

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře