Podle náhodného výběru - Max Eisen

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

V podo­bě kníž­ky při­chá­zí dal­ší auten­tic­ké svě­dec­tví člo­vě­ka, kte­rý pře­žil peklo zva­né Osvětim.

Knížka nasti­ňu­je pří­běh židov­ské­ho chlap­ce, kte­rý je plný zvra­tů, lhos­tej­nos­ti, nási­lí, smr­ti a umí­rá­ní, poci­tu bez­mo­ci a bez­na­dě­je, ale i poci­tů lás­ky, štěs­tí a rados­ti, přá­tel­ství a souná­le­ži­tos­ti. Autobiografické vyprá­vě­ní o živo­tě a osu­dech Židů, poda­ný jed­ním z těch, kte­ří měli to štěs­tí, a poda­ři­lo se jim pře­žít Osvětim. Své vzpo­mín­ky sepsal pro­to, aby usku­teč­nil slib, kte­rý dal své­mu otci v Osvětimi. Aby se všich­ni dozvě­dě­li o tom, co se sta­lo a aby toto zvěr­stvo neby­lo zapo­me­nu­to.

Tibor, v té době nej­star­ší ze čtyř sou­ro­zen­ců, pro­ží­val kla­sic­ké dět­ství té doby v baráč­ku spo­leč­ně s rodi­či. Zlom nastal při poli­tic­kých udá­los­tech, kte­ré roz­dě­li­ly oby­va­te­le pod­le jejich nábo­žen­ství. Každý z nich měl jiná prá­va a povin­nos­ti. Tibor, celá jeho rodi­na i ostat­ní lidé stej­né­ho vyzná­ní najed­nou byli vysta­ve­ni chlad­né­mu jed­ná­ní a zachá­ze­ní, jako by byli pou­ze věcí a ne lid­skou bytos­tí. První strach, nejis­to­ta a oba­vy při­šly, když byli on i jeho celá rodi­na nási­lím odve­de­ni z domo­va do tábo­ra a nako­nec nalo­že­ni do pře­pl­ně­ných dobytčích vagó­nů. Na ram­pě dochá­ze­lo k roz­sud­ku živo­ta a smr­ti. Tiborova rodi­na se roz­dě­li­la beze slův­ka roz­lou­če­ní, zůstal se svým otcem a strý­cem.

Následné osvě­tim­ské peklo, kte­ré den­no­den­ně bičo­va­lo k nad­lid­ské­mu výko­nu jak fyzic­kých, tak psy­chic­kých schop­nos­tí, bylo jedi­nou, byť nepa­tr­nou a vrt­ka­vou šan­cí na pře­ži­tí. Patnáctiletý chla­pec se rych­le učil a při­způ­so­bo­val nelid­ským pod­mín­kám, začí­nal pozná­vat svět kolem sebe a jeho řád, důsled­ky neu­po­slech­nu­tí či dozor­čí neli­bos­ti a roz­ma­ru. Během prá­ce byl smr­tel­ně zra­něn, ale díky pol­ské­mu poli­tic­ké­mu věz­ni a léka­ři Orzeskovi byl zachrá­něn a při­řa­zen na leh­čí prá­ci, jinak by skon­čil v ply­no­vé komo­ře. Tibor něko­li­krát pohlé­dl smr­ti do očí, byl vlá­čen neko­neč­ný­mi cesta­mi plných útrap a strá­dá­ní do růz­ných tábo­rů, než byl ten jejich v Březince osvo­bo­zen ame­ric­kou armá­dou.

Ani ces­ta do rod­né­ho mís­ta nevy­vo­la­la ty správ­né vzpo­mín­ky, Tibor již nikde neměl svo­je mís­to, kam by se mohl vrá­tit. Nakonec se v roce 1949 dostal do Kanady, kde našel i svůj domov a mohl se věno­vat své­mu sli­bu – šíře­ní infor­ma­cí o holo­caus­tu nejen v Kanadě, ale i po svě­tě, aby se neza­po­mně­lo …

Máte li rádi auto­bi­o­gra­fic­ké vyprá­vě­ní bez příkras, téma­ti­ku holo­caus­tu a 2. svě­to­vé vál­ky, s tou­to kníž­kou bude­te spo­ko­je­ni. Nechcete li vzpo­mí­nat na dobu komu­nis­tic­ké­ho reži­mu, geno­ci­dy, nási­lí, chlad­no­krev­né­ho vraž­dě­ní a reál­né­mu vyob­ra­ze­ní ces­ty dobytčím trans­por­tem, živo­ta v Osvětimi, Březince apod., potom kníž­ku radě­ji zase odlož­te zpát­ky.

Příběh je nepři­krášlen, při­chá­zí tak, jak se oprav­du ode­hrál, se vším krás­ným i ošk­li­vým, co sám při­ne­sl, s rela­tiv­nos­tí poj­mů, kdy neštěs­tí někdy může zna­me­nat oprav­do­vé štěs­tí, odkrý­vá těles­nou a psy­chic­kou sílu člo­vě­ka, i jeho cha­rak­ter.

Autor: Max Eisen

Počet stran: 232

Žánr: auto­bi­o­gra­fie, his­to­rie

Datum vydá­ní: 14.11.2016

Nakladatatelství: CPRESS, lze zakou­pit na strán­kách Albatros Media

Hodnocení: 80 %