Příběh služebnice

V dale­ké zemi za vel­kou lou­ží - dří­ve zná­mou jako Spojené stá­ty - ale nasta­ly věci. Z něja­kých neob­jas­ně­ných důvo­dů se totiž prak­tic­ky pře­sta­ly rodit děti a zdě­še­ná spo­leč­nost se vyda­la všanc někte­rý­mi lid­mi tak ado­ro­va­né vlá­dě „pev­né ruky“. Výsledkem je pseu­do­křes­ťan­ský stát s názvem Gileád.

https://youtu.be/T7tNRkkaoRo

Ano, to je úvod­ní záplet­ka romá­nu Margaret Atwood s názvem Příběh slu­žeb­ni­ce (neče­tl jsem), jehož fil­mo­vá podo­ba letos navští­vi­la naše tele­viz­ní obra­zov­ky. Co si bude­me poví­dat, doba opti­mis­tic­ké budouc­nos­ti a la Star Trek je více­mé­ně fuč. Dnes pře­vlá­da­jí antiu­to­pie, kte­ré budouc­nost nelí­čí moc pozi­tiv­ně. Není asi potře­ba dodá­vat, že Příběh slu­žeb­ni­ce je antiu­to­pií jako vyši­tou, kte­rá si mís­ty neza­dá se zná­mou Orwellou budouc­nos­tí roku 1984. Pokud k tomu navíc při­dá­me sou­čas­nou módu vyprá­vět romá­no­vé pří­běhy for­mou seri­á­lů (kte­ré lec­kdy mají lep­ší dra­ma­tic­kou úro­veň než kla­sic­ké celo­ve­čer­ní fil­my), tak je tu zadě­lá­no na solid­ní úspěch.

Seriál Příběh slu­žeb­ni­ce nás tak v dese­ti dílech při­vá­dí do toho­to ponuré­ho svě­ta, kde úlo­ha ženy byla degra­do­vá­na na „cho­dí­cí dělo­hu“, kte­rá má zaká­zá­no vlast­nit jaký­ko­li maje­tek, číst si (za to je trest usek­nu­tí prs­tu - a to jen tak pro začá­tek), či nějak svo­bod­ně mys­let. Svět je vyhra­zen výhrad­ně mužům, zejmé­na pokud pat­ří k pro­mi­nent­ním pří­sluš­ní­kům vlád­nou­cí stra­ny.

Celý svět je v seri­á­lu zob­ra­zen cel­kem pře­svěd­či­vě, byť mně osob­ně ta pro­mě­na země z demo­kra­tic­ké repub­li­ky do šíle­né tota­li­ty při­šla lehce absurd­ní. Nejsem naiv­ní nato­lik, abych si mys­lel, že něco podob­né­ho nikdy nehro­zí, jen jsem toho názo­ru, že pří­pad­ný pře­chod z demo­kra­cie do Gileádu by trval o něco déle (zde se vše seběh­ne za dobu 1 - 2 let).
Hlavní hrdin­kou je Offred (Elisabeth Moss), slu­žeb­ni­ce, kte­rá má to „štěs­tí“, že je i v tom­to trud­ném svě­tě stá­le plod­ná a může tak při­vá­dět na svět jeho nej­cen­něj­ší komo­di­tu - děti. Offred je tak ve sta­vu jaké­ho­si sexu­ál­ní­ho otroc­tví, kaž­dý měsíc (když má plod­né dny) se musí účast­nit „obřa­du“ sexu­ál­ní­ho sty­ku se svým pánem (pro­mi­nent­ní člen stra­ny), kte­ré­mu - dle tra­dic bib­lic­ké­ho pří­bě­hu - při­hlí­ží i mužo­va zákon­ná man­žel­ka. Bizarní, že?

Největší síla seri­á­lu pod­le mě spo­lé­há v jeho začát­ku, kdy vám před­sta­vu­je absur­di­ty Gileádu (kame­no­vá­ní, popra­vy,…), což je v ost­rém kon­tras­tu se svě­tem „před“, na kte­rý Offred občas vzpo­mí­ná. Nechci tvr­dit, že pak by seri­ál něco jako ztra­til grá­dy, ale už nena­bí­zí nic více a zejmé­na se zamě­řu­je na vnitř­ní život hlav­ní hrdin­ky, což je beze­spo­ru fajn, ale já jsem se neu­brá­nil tou­ze, aby nám tvůr­ci uká­za­li tro­chu více z nastí­ně­né­ho hnu­tí odpo­ru, ze struk­tur vlád­nou­cí stra­ny, apod. Celý seri­ál pak - tak tro­chu v duchu kni­hy - kon­čí hod­ně ote­vře­ným kon­cem, což jsou pocho­pi­tel­ně ote­vře­ná vrát­ka k dal­ším séri­ím.

Koneckonců proč ne, v Gileádu je toho tolik k vyprá­vě­ní…

---