Příliš vzdálený most

Příliš vzdálený most je válečný film z roku 1977, který popisuje operaci Market Garden, neúspěšnou spojeneckou operaci v nacisty okupovaném Nizozemsku během druhé světové války. Film natočil režisér Richard Attenborough podle stejnojmenné knihy historika Cornelia Ryana, scénář napsal William Goldman. V hlavních rolích se představí herecký ansámbl: Dirk Bogarde, James Caan, Michael Caine, Sean Connery, Edward Fox, Elliott Gould, Gene Hackman, Anthony Hopkins, Hardy Krüger, Laurence Olivier, Ryan O’Neal, Robert Redford, Maximilian Schell a Liv Ullmannová.

V nezávislé produkci Richarda a Josepha E. Levineových se jedná o druhý film natočený podle Ryanovy knihy, který byl adaptován pro filmové plátno (po filmu Nejdelší den z roku 1962). Byl to druhý film natočený podle událostí neúspěšné operace Market Garden za druhé světové války (po filmu Theirs Is the Glory z roku 1946). Film vznikl v koprodukci Velké Británie a Spojených států a byl natáčen v Nizozemsku na mnoha skutečných místech, kde se odehrávaly historické události. V době uvedení do kin se jednalo o nejdražší film, jaký byl kdy natočen.

Ačkoli se film setkal s vlažným kritickým ohlasem, získal Příliš vzdálený most několik ocenění. Na 31. ročníku cen BAFTA zvítězil ve čtyřech z osmi nominovaných kategorií, včetně nejlepšího herce ve vedlejší roli Edwarda Foxe a nejlepší hudby Johna Addisona – který sám sloužil v britském XXX Corps během Market Garden. Attenborough byl nominován za nejlepší režii a film byl nominován na nejlepší film.

Děj

Operace Market Garden předpokládá, že 35 000 mužů bude letecky přepraveno 300 mil (480 km) z leteckých základen v Anglii a vysazeno za nepřátelskou linií v Nizozemsku. Dvě divize amerických výsadkářů mají za úkol zajistit silnice a mosty až do Nijmegenu. Britská divize pod velením generálmajora Roye Urquharta má přistát u Arnhemu a držet obě strany tamního mostu, podporovaná brigádou polských výsadkářů pod velením generála Stanisława Sosabowského. XXX. obrněný sbor se má protlačit po silnici přes mosty dobyté americkými výsadkáři a dosáhnout Arnhemu dva dny po výsadku.

Když generál Urquhart informuje své důstojníky, někteří z nich jsou překvapeni, že se pokusí o výsadek tak daleko od cíle, protože vzdálenost od jejich výsadkové zóny k mostu učiní jejich přenosné vysílačky nepoužitelnými. Přestože se shodují, že odpor budou tvořit výhradně nezkušení starci a Hitlerjugend, průzkumné fotografie ukazují přítomnost německých tanků v Arnhemu. Generál Browning přesto fotografie odmítá a ignoruje i zprávy z nizozemského podzemí, protože věří, že operace bude úspěšná bez ohledu na ně.

Arnhemský most je hlavním cílem, protože slouží jako poslední úniková cesta pro německé jednotky v Nizozemsku a přímá cesta do Německa pro Spojence. Cesta k němu je však tvořena pouze jedním jízdním pruhem spojujícím jednotlivé klíčové mosty a vozidla se musí pro průjezd vtěsnat na krajnici. Silnice je také vyvýšená, což způsobuje, že vše, co se po ní pohybuje, vyčnívá.

Přestože výsadek zaskočí nepřítele a narazí jen na malý odpor, most Son je Němci zdemolován těsně předtím, než může být zajištěn. Navíc Urquhartovu divizi sužují potíže, protože mnoho džípů buď nedorazí, nebo je zničeno při přepadu, navíc mají nefunkční vysílačky.

Postup XXX. sboru mezitím zpomaluje německý odpor, úzká silnice a nutnost postavit Baileyho most, který by nahradil ten zničený u Sonu. Poté se zastaví u Nijmegenu, kde vojáci 82. výsadkové divize provedou nebezpečný denní přechod řeky, aby se zmocnili nijmegenského mostu, a XXX. sbor se dále zdrží čekáním na pěchotu, která město zajistí.

Němci se blíží k izolovaným britským výsadkářům, kteří u mostu obsazují část Arnhemu, a přestože Sosabowského jednotky po zdržení v Anglii nakonec dorazí, jsou nakonec příliš pozdě na to, aby Brity posílily. Po několika dnech intenzivních bojů proti pěchotě SS a tankům jsou přestřílené jednotky nakonec buď zajaty, nebo nuceny ustoupit do Oosterbeeku. Urquhart dostává rozkaz k ústupu, zatímco ostatní spojenečtí velitelé obviňují z různých potíží, s nimiž se setkali, že nedokázali poskytnout potřebnou podporu.

Urquhart uniká s méně než pětinou svých původních 10 000 vojáků, zatímco ti, kteří jsou příliš těžce zraněni, aby mohli utéct, zůstávají, aby kryli ústup. Po příjezdu na britské velitelství Urquhart konfrontuje Browninga s jeho osobními pocity ohledně operace a ten popírá svůj dřívější optimismus ohledně ní.

Zpět v Oosterbeeku opouští jeho trosky Kate ter Horst, jejíž dům Britové přeměnili na provizorní nemocnici. Prochází předzahrádkou, která je nyní hřbitovem padlých vojáků, a spolu se svými dětmi odchází se starším lékařem, který na vozíku táhne několik věcí, zatímco zranění britští vojáci zpívají „Abide with Me“ a čekají na zajetí.

Produkce

Natáčení probíhalo v prvních týdnech září 1976, Vyvrcholilo sérií leteckých výsadků celkem 1000 mužů. Zásoby byly shazovány z několika letounů Dakota. Dakoty shromáždila filmová společnost Joseph E. Levine Presents Incorporated. Všechna letadla musela být registrována u CAA (Úřad pro civilní letectví) nebo FAA (Federální letecký úřad) a mít licenci pro přepravu cestujících. Původní dohoda o nákupu deseti kusů padla, když byly dva letouny odmítnuty jako letouny v konfiguraci pro přepravu cestujících bez potřebných skokanských dveří. Nakonec bylo pořízeno jedenáct Dakot. Dvě bývalé letky portugalského letectva, 6153 a 6171 (N9984Q a N9983Q), a dvě od společnosti Air Djibouti, operující z Džibuti ve Francouzském Somalilandu, F-OCKU a F-OCKX (N9985Q a N9986Q), zakoupil Joseph E. Levine. Na dobu natáčení výsadku byly zapůjčeny tři letouny dánského letectva K-685, K-687 a K-688 a čtyři letouny finského letectva C-47, DO-4, DO-7, DO-10 a DO-12.

Letoun 6171 plnil ve většině formací dvojnásobnou funkci kamerového letounu, a to s maskovaným Piperem Aztec, G-AWDI. Jedna kamera byla namontována v astrodomu, jedna na levé horní ploše hlavního letounu, třetí kamera byla umístěna na vnější straně okna přední levé kabiny a čtvrtá pod střední částí letounu. Kromě toho byly odstraněny středové únikové poklopy, aby byly k dispozici další kamerové otvory za předpokladu, že během natáčení nebudou na palubě žádní vojáci. Druhý Aztec, G-ASND, byl na některých záběrech záložní kamerovou lodí, ale nebyl maskován. Byla použita také loď Alouette, G-BDWN. Po nehodě s letounem G-AWDI byly použity také dvě místně najaté Cessny 172, PH-GVP a PH-ADF. Bylo postaveno deset replik kluzáků Horsa, ale větrná smršť téměř všechny poškodila. Sedm nebo osm jich bylo pro natáčení narychlo opraveno. Repliky kluzáků měly těžký ocas a vyžadovaly podpěrný sloupek pod zadní částí trupu, přičemž úhly kamery byly pečlivě voleny tak, aby jej neodhalily. Dakota 6153 byla vybavena vlečným zařízením a repliky Horsa byly vlečeny vysokou rychlostí, ačkoli žádná se nedostala do vzduchu. Dvoumístný větroň Blaník, který poskytl člen London Gliding Clubu v Dunstable, byl vlečen do vzduchu pro záběry vzletu v interiéru.

Natáčení scény v Deventeru 18. května 1976. Německá vozidla přejíždějí přes most.

Čtyři Harvardy ztvárnily americké a německé stíhačky. Jejich původní identity byly PH-KLU, PH-BKT, B-64 a B-118, přičemž první dva letouny zapůjčilo nizozemské královské letectvo. Létali na nich členové aeroklubu Gilze Rijen, který poskytl také Auster III, PH-NGK, který zobrazoval Auster V, RT607, ve válečné kamufláži. Spitfire Mk. IX, MH434, znázorňující fotoprůzkumnou variantu s kódovým označením AC-S, zapůjčil Hon. Patrick Lindsay a létal s ním akrobatický mistr Neil Williams.

Dostatečné množství amerických tanků, džípů a nákladních automobilů z druhé světové války se podařilo sehnat, protože mnoho vozidel bylo vyřazeno z evropských vojenských (téměř výhradně záložních) jednotek, zejména z Řecka a Turecka.

Scény odehrávající se kolem arnhemského mostu byly natáčeny v Deventeru, kde byl podobný most přes řeku Ijssel stále k dispozici. Přestože replika původního silničního mostu v Arnhemu existovala, v polovině 70. let jej obklopila moderní městská zástavba, takže jej nebylo možné použít jako kulisu města ze 40. let. Několik scén se natáčelo v Zutphenu, kde je k vidění starý obecní dům a hlavní kostel. Další scény se natáčely v Twickenham Studios.

Americká filmová asociace původně udělila filmu rating R kvůli použití slova na F a zobrazení válečného násilí, ale společnost United Artists lobbovala za změnu ratingu na PG, aby film mohli vidět i mladší diváci. Při uvedení filmu ve Velké Británii byly také provedeny škrty, aby se vyhnul ratingu AA od britské Rady filmových cenzorů.

Financování

Aby se snížily náklady, všichni herci s hvězdnými jmény souhlasili s účastí na základě „zvýhodněných národů“ (tj. „favoured nation“).tj. všichni budou dostávat stejný týdenní honorář), který v tomto případě činil 250 000 dolarů týdně (v roce 2012 ekvivalent 1 008 250 dolarů nebo 642 000 liber).

Natáčení Američany vedeného útoku na most u Nijmegenu se přezdívalo „Hodina za milion dolarů“. Kvůli hustému provozu měl štáb povolení natáčet na mostě pouze mezi osmou a devátou hodinou 3. října 1976. Pokud by se scéna nepodařila dokončit, muselo by se natáčení přeložit a stálo by to – včetně Redfordových přesčasů – nejméně milion dolarů. Z tohoto důvodu Attenborough trval na tom, aby všichni herci hrající mrtvoly měli zavřené oči.

Poté, co společnost United Artists souhlasila, že zaplatí 6 milionů dolarů za distribuční práva v USA a Kanadě, byl film v Severní Americe kasovním zklamáním, ale v Evropě si vedl dobře.

Recepce

Kritici se shodli, že film je působivě inscenovaný a historicky přesný, ačkoli se mnohým zdál příliš dlouhý a příliš se opakující. Vincent Canby z The New York Times dále uvedl: „Film je masivní, beztvarý, často nečekaně dojemný, matoucí, smutný, živý a velmi, velmi dlouhý.“

James Caan a Anthony Hopkins byli mnoha kritiky vyzdvihováni za vynikající výkony ve filmu se stovkami mluvených rolí a camea mnoha špičkových dobových herců.

Důstojníci Urquhart a Horrocks působili ve filmu jako vojenští poradci, což přispělo k jeho historické přesnosti. Někteří recenzenti však naznačili, že film obsahuje historické nepřesnosti a je třeba na něj pohlížet jako na „hollywoodskou“ interpretaci událostí. Robin Neillands to komentoval slovy: „Nesčetné množství veteránů na mě naléhalo, abych ignoroval většinu příběhu ve filmu Příliš vzdálený most.“

Roger Ebert udělil filmu dvě hvězdičky ze čtyř a popsal ho jako

takové cvičení v ubohé nadsázce, tak bezduchý sled rutinních scén, tak nudně násilné vyžívání se ve všech krví, vnitřnostmi a sténáním, které dokázali najít, že na konci jsme připraveni spekulovat, že Levine možná zašel o dva nebo dokonce tři mosty příliš daleko. Film je velký a drahý a plný hvězd, ale není to žádný epos. Je to nejdelší béčkový válečný film, jaký kdy byl natočen.

Gene Siskel dal filmu dvě a půl hvězdičky ze čtyř a napsal:

Příliš vzdálený most není příběh, ale přehlídka slavných tváří. Co se týče záběrů z bitev, jsou častěji nudné než okouzlující. Výsadek parašutistů poskytuje velkolepých pět minut. Ostatní akční záběry jsou rutinní.

John Pym z měsíčníku The Monthly Film Bulletin napsal, že „na konci tohoto extravagantního filmu máme slušnou představu o tom, kdo a co udělal v logistice nákladné vojenské operace. Základním problémem Příliš vzdáleného mostu je však to, že špičkové obsazení hvězdami nikdy nedovolí soustředit pozornost.“

Charles Champlin z Los Angeles Times napsal: ,,

V přísně filmových termínech je přitažlivost Příliš vzdáleného mostu snadno vyjádřitelná: je velkolepý co do velikosti a rozsahu efektů, upřímně dobře zahraný hvězdným a schopným hereckým obsazením, navzdory své délce má dobré tempo a svižnost a vyznačuje se zjevnou snahou podat vyváženě pravdivý obraz tragické epizody z historie.

Gary Arnold z The Washington Post jej označil za „neobyčejně svědomitý a působivý válečný epos“, který ospravedlňuje svůj vysoký rozpočet

z hlediska pečlivého dobového ztvárnění, vizuální podívané (obzvláště úžasné jsou sekvence zachycující výsadky parašutistů), prolínání napínavých bojových epizod s živými lidskými vinětami, snahy o vytvoření uceleného, mnohostranného pohledu na komplikované a neblahé vojenské dobrodružství a celkově vynikající úrovně filmařské inteligence a řemeslného zpracování.

Na serveru Rotten Tomatoes má film na základě 27 recenzí 63% hodnocení s průměrnou známkou 6,10/10. Na serveru Metacritic má film na základě recenzí 13 kritiků rovněž skóre 63 bodů ze 100, což znamená „obecně příznivé hodnocení“.

Dokument „making-of“, který je součástí speciální edice DVD filmu Příliš vzdálený most, uvádí, že v době uvedení do kin „se filmu vyhýbala americká kritika a v době udělování Oscarů byl zcela ignorován za odvahu odhalit fatální nedostatky spojeneckého tažení.“

Zdroj: Anglická Wikipedie

---