Pyšná princezna - Průměrný animák s ikonickými postavami – 50 %

Stará dob­rá čes­ká kla­si­ka z pade­sá­tých let zno­vu oží­vá s krá­lem Miroslavem (Marek Lambora) a prin­cez­nou Krasomilou (Anna Fialová) jako ani­mák, kte­rý cílí s ide­ou lás­ky a cha­rak­te­ru pře­de­vším na ty nejmen­ší a vstu­pu­je do kin od 7. 11. 2024. Údajně nej­ob­lí­be­něj­ší pohád­ka našich babi­ček v hlav­ní roli s Vladimírem Rážem a Alenou Vránovou se dočka­la nové­ho a moder­ní­ho zpra­co­vá­ní pod tak­tov­kou mla­dič­ké­ho Radka Berana, kte­rý letos při­šel s Velkým pánem, kte­rý nava­zu­je na Malého pána. Pohádka se tvo­ři­la zhru­ba pět let cca od roku 2019. Jak se to celé poved­lo?

Anotace odvy­prá­ví noto­ric­ky zná­mý obsah: „Animovaný film Pyšná prin­cez­na vyprá­ví pří­běh krá­le Miroslava, kte­rý se zami­lu­je do obra­zu krás­né, ale pyš­né prin­cez­ny Krasomily. Aby zís­kal její srd­ce, vydá se do Půlnočního krá­lov­ství v pře­vle­ku za pros­té­ho zahrad­ní­ka. Následně obje­ví neo­by­čej­nou zpí­va­jí­cí kvě­ti­nu, kte­rá okouz­lí i samot­nou prin­cez­nu.“

Potřebujeme vlast­ně vůbec pohád­ky? Dle věd­ců je údaj­ně pohád­ka sym­bo­lic­ký pří­běh, zob­ra­zu­jí­cí uni­ver­zál­ní funk­ce psýché. Jsem ráda, že při opra­šo­vá­ní našich národ­ních kle­no­tů při­šlo ved­le Zátopka (2021) či Smetany (2024) i na ten­to čes­ký poklad lido­vé slo­ves­nos­ti s původ­ním názvem Potrestaná pýcha sebra­ný Boženou Němcovou. Lze říci, že mám ráda v pod­sta­tě jakou­ko­liv pohád­ku, tak­že jsem ráda shléd­la i novou ver­zi pyš­né prin­cez­ny. Nová doba žádá jis­tě i moder­ní prin­cez­ny, při­tom prin­cez­na Krasomila je stá­le stej­ně namyš­le­ná, samo­li­bá, neo­ma­le­ná, roz­mar­ná a pano­vač­ná. Co se týče řemes­la, odved­li ani­má­to­ři jis­tě kus dob­ré prá­ce. Piplačka s ani­ma­ce­mi byla jis­tě nároč­ná, dle slov Radka Berana cha­rak­te­ri­zo­va­li posta­vy dle jejich nátu­ry a pod­le toho voli­li mate­ri­á­ly, barev­nost, náklad­nost a oká­za­lost vizu­ál­ní­ho ztvár­ně­ní. Rovněž i jed­not­li­vá krá­lov­ství byla ztvár­ně­na jinak, to dob­ré (krá­le Miroslava) v podo­bě mír­né rovin­ky morav­ské­ho Toskánska a to zlé (Půlnoční krá­lov­ství) v podo­bě špi­ča­tých hor s jeh­lič­na­ny mož­ná Česko-Saského Švýcarska. Hrad prin­cez­ny Krasomily není žád­ný kon­krét­ní z čes­kých hra­dů, kte­rý­mi se auto­ři pou­ze inspi­ro­va­li, aby vytvo­ři­li vlast­ní ori­gi­nál. Na zákla­dě pri­mi­tiv­ních kre­seb byly vytvá­ře­ny 3D mode­ly, kam byly vklá­dá­ny jed­not­li­vé posta­vič­ky, kte­ré se dále detail­ně dola­ďo­va­ly, co se týče napří­klad nosu, pih, úče­su, róby a svět­la a stí­nu. Možná se ani­ma­ce nebu­dou líbit všem, nicmé­ně jsou vel­mi kva­lit­ní, náklad­né a srov­ná­va­né napří­klad s kozím pří­bě­hem (2008), kte­rý ač byl vel­mi pove­de­ný a moc se mi líbil, tak byl ješ­tě před­čen v sou­čas­nos­ti nověj­ší­mi způ­so­by ani­ma­ce. Tato for­ma zpra­co­vá­ní dovo­li­la auto­rům pohád­ky fan­tas­tič­těj­ší scé­ny, kte­ré by zkrát­ka neby­ly v hra­né ver­zi reál­ně mož­né (napří­klad jíz­da na klá­dě s loo­pin­gem, leze­ní po nebez­peč­ných ska­lách či boj ve mlýni­ci a s větr­ný­mi lopa­ta­mi).

Nemyslím si, že by nová ver­ze byla pří­liš moder­ní, kýčo­vi­tá či přespří­liš barev­ná. Naopak si mys­lím, že je vese­lá, dět­sky hra­vá, pes­t­rá a moder­ní, což se mi bohu­žel aso­ciu­je i se slo­vy bez­du­chá, prázd­ná, jalo­vá – ale to je přes­ně to, co teď frčí a co se malým dětem líbí. Černobílí cha­risma­tič­tí her­ci byli nahra­ze­ni barev­ný­mi ač bez­du­chý­mi obra­zy. V pohád­ce se setká­me s mno­ha pohád­ko­vý­mi arche­ty­py jako je krás­ná, ale zka­že­ná prin­cez­na, moud­rý a sil­ný král, kte­rý prin­cez­nu napra­ví, nebo sla­bý a ovla­da­tel­ný sta­rý král, kte­rý už na svou prá­ci nesta­čí. Obě hlav­ní posta­vy jsou vykres­le­ny jako krás­ní mla­dí lidé ač v pří­pa­dě jas­né prin­cez­ny Krasomily s jis­tý­mi vada­mi na cha­rak­te­ru, zato král Miroslav je čest­ný, rov­ný a cha­rak­ter­ní jako Mirek Dušín z Rychlých šípů. Nezdá se mi, že by prin­cez­na měla nablblé­ho psa a pří­liš vel­ké oči, to se tak pros­tě v ani­ma­cích dělá, aby bylo na co kou­kat. Na dru­hou stra­nu je prav­da, že někdy i méně zna­me­ná více, jako napří­klad méně kýče, méně ani­ma­cí, méně vese­lí. Co nelze upřít je absen­ce pro­le­tář­ské agi­ta­ce a opě­vo­vá­ní prá­ce revo­luč­ní­mi pís­ně­mi. Pohádkou pro­vá­zí hud­ba, kte­rá je zda­ři­lá, na kte­ré se autor­sky podí­le­li Ondřej Brousek a Ondřej G. Brzobohatý. Hlavní ide­ou pohád­ky zůstá­vá pře­de­vším lás­ka jako jedi­ný lék na lid­skou mar­ni­vost a pýchu, což se může jevit sice jako otře­pa­né klišé, ale po sku­teč­ném hlu­bo­kém zvá­že­ní bude lás­ka asi sku­teč­ně tím pra­vým koře­ním živo­ta.

Moderní pyš­né prin­cezně roz­hod­ně nelze upřít zevní krá­su, barev­nost, vese­lost a náklad­nost ani­ma­cí, ale přes­to já jako kon­zer­va­ti­vec mám osob­ně rad­ši čes­kou hra­nou kla­si­ku ač v čer­no­bí­lém pro­ve­de­ní, ze kte­ré více cítím sku­teč­né emo­ce. Děj více­mé­ně s mír­ný­mi odliš­nost­mi kopí­ru­je původ­ní pohád­ku Boženy Němcové, napří­klad pej­sek Bijou byl při­dán, moder­ní podá­ní se mi však jako dospě­lá­ko­vi jeví mír­ně plyt­ce, povrch­ně a kýčo­vi­tě, ale z lás­ky k pohád­kám dávám krás­ných 50%.

---