Iveta vs. Málo mě znáš: Dva různé úhly pohledu na Ivetu Bartošovou

Iveta - 1. série (2022)

První tři díly zachy­cu­jí zpě­vač­či­ny začát­ky od sou­tě­že Mladá píseň Jihlava přes kari­ér­ní start v duu s Petrem Sepéšim v tele­viz­ním pořa­du Sejdeme se na výslu­ní až po Sepéšiho tra­gic­kou smrt. Tato série mimo­děk půso­bí jako nad­ča­so­vá son­da do showbyz­ny­su, jeli­kož tím, kdo se v Jihlavě umís­til, byl Sepéši, zatím­co Bartošová zís­ka­la jen cenu útě­chy, z čehož lze vyčíst krát­ko­zra­ký prag­ma­tis­mus, kdy pro­du­cen­ti pre­fe­ru­jí muž­ské zpě­vá­ky (spo­leč­ně se Sepéšim teh­dy v Jihlavě sou­tě­žil i Pavol Habera, kte­rý skon­čil tře­tí), jeli­kož je pova­žu­jí za pro­dej­něj­ší mate­ri­ál. Později pak sle­du­je­me, jak Iveta Petra v rám­ci dua talen­tem i cha­risma­tem abso­lut­ně vál­cu­je. Před Annou Fialovou ležel neleh­ký úkol převtě­lit se do zpě­vač­ky, kte­rou znal celý národ, zvlášť  když fyzi­o­gno­mic­ky si nejsou sto­pro­cent­ně podob­né (Iveta byla i přes život­ní těž­kos­ti usmě­va­vé slu­níč­ko, zatím­co Fialová má per­ma­nent­ně smut­ný výraz), zvlád­la to však roz­hod­ně se ctí. Trochu víc zde však vyni­ká před­sta­vi­tel Petra Vojtěch Vodochodský, v jehož podá­ní je Sepéši vel­mi roz­po­ru­pl­ná posta­va. Z před­sta­vi­te­lů Ivetiny rodi­ny exce­lu­je pře­de­vším Miroslav Hanuš jako otec Bartoš. Alena Mihulová jako mat­ka Bartošová a Eliška Křenková jako sest­ra Ivana mu zdat­ně sekun­du­jí. Z dal­ších her­ců je tře­ba zmí­nit Igora Chmelu jako pro­du­cen­ta Vlastimila Krejzu, Janu Bouškovou jako uči­tel­ku zpě­vu Mogarovičovou a v nepo­sled­ní řadě i Ondřeje Gregora Brzhobohatého, kte­rý se doslo­va převtě­lil do Ladislava Štaidla (jak­ko­liv v této sérii nemá tolik pro­sto­ru jako v té násle­du­jí­cí). Trochu tajem­ně půso­bí ved­lej­ší lin­ka s mla­dým odve­den­cem Karlem Bláhou (Daniel Kadlec), kte­rý i přes­to­že má pří­tel­ky­ni (a poz­dě­ji man­žel­ku) Anežku (Patrície Pagáčová), je zami­lo­ván do Ivety a její fot­ku má (spo­leč­ně s tou Anežčinou) na voj­ně nad kaval­cem. Přestože si mno­zí divá­ci od začát­ku láma­li hla­vu, jaký má tato linie význam, já jsem ji od začát­ku chá­pal tak, že Karel má být ukáz­kou muž­ské­ho fanouš­ka nejen Ivety, ale jaké­ko­liv zpě­vač­ky, pro kte­ré­ho je to guil­ty ple­a­su­re a na veřej­nos­ti se k tomu nehlá­sí. První série se vyzna­ču­je pra­cí s bar­vou obra­zu s nasládle růžo­vým pod­tó­nem a prá­vě tato sty­li­za­ce dodá­vá Ivetě více fil­mo­vý než tele­viz­ní fee­ling. Jedinou věc, kte­rou této sérii může­me vytknout je fakt, že se toho o Ivetě pří­liš mno­ho nedo­zví­me. Jsou tu sice i názna­ky jejích budou­cích pro­blé­mů s alko­ho­lem (když ji ves­nic­ký strejc dává na zába­vě ochut­nat víno) i s psy­chic­kou labi­li­tou (její neko­neč­ný smu­tek poté, co se v Jihlavě neu­mís­ti­la), s odcho­dem do Prahy se více do popře­dí dostá­vá Petr. V úpl­ném závě­ru pak dochá­zí k nepřes­nos­ti, kdy Štaidl volá Ivetě, že by si ji rád vzal pod kří­d­la a pře­hrá­vá jí leti­mo­tiv bala­dy Málo mě zná, při­čemž je v titul­ku psá­no, že se to ode­hrá­vá v roce 1988, kdy už Iveta reál­ně měla pod Štaidlovým vede­ní ven­ku debut I.B. (1987) a pra­co­va­la na dru­ho­ti­ně Blízko nás (1989). Avšak u podob­ných zfil­mo­va­ných bio­gra­fií není fak­to­gra­fic­ká přes­nost vždy důle­ži­tá (viz. Bohemian Rhapsody). Každopádně je prv­ní série více než nad­prů­měr­ným úvo­dem celé­ho seri­á­lu.

Hodnocení DJ Vlada: 8/10

Iveta - 2. série (2023)

Druhá série, kte­rá byla uve­de­na vlo­ni, nás pře­nes­la do deva­de­sá­tých let, tedy do obdo­bí, kte­ré bylo pro Ivetu vel­mi tur­bu­lent­ní. Série jejích vítěz­ství ve Zlatém Slavíku z let 1986, 1990 a 1991 byla v úvo­du shr­nu­ta v kost­ce a poté už sle­du­je­me Ivetu v době vydá­ní čtvr­té­ho sólo­vé­ho alba Natur (1991), ke kte­ré­mu spo­leč­ně se Štaidlem při­pra­vu­jí tur­né. A prá­vě Štaidl se stá­vá ústřed­ním mužem této série, při­čemž Brzobohatý zde před­vá­dí obdi­vu­hod­ný herec­ký kon­cert, jaký u něj dosud nebyl k vidě­ní, jeli­kož v dosa­vad­ních rolích hrál obvykle sám sebe. V jeho podá­ní je Štaidl cíle­vě­do­mý muž a tvr­dý prag­ma­tik, ale záro­veň sebestřed­ný snob, což se nej­lé­pe uká­že při návštěvě Ivetiných rodi­čů, kdy jimi skry­tě pohr­dá. Fialová zde má opro­ti prv­ní sérii více pro­sto­ru roze­hrát Ivetinu labi­li­tu, zvláš­tě pak ve dru­hém dílu, jehož středo­bo­dem je únos Romanem Třískou (Miloslav König). Výraznou posta­vou dru­hé série je smyš­le­ný body­gu­ard Luboš, kte­ré­mu slo­ven­ský herec Ján Jackuliak dodal správ­nou dáv­ku cynis­mu i úlis­nos­ti. Další smyš­le­nou posta­vou je Ivetina kama­rád­ka a novi­nář­ka Gabi (Zuzana Zlatohlávková), kte­rá však zásad­ní pro­stor dostá­vá až v násle­du­jí­cí sérii. Trefou do čer­né­ho bylo obsa­ze­ní vychá­ze­jí­cí herec­ké hvězdy Oskara Hese do role Rudolfa Hrušínského nejmlad­ší­ho, při­čemž do sebe zapadla nejen fyzi­o­gno­mic­ká podob­nost, ale Hes (zejmé­na ve scé­ně v čín­ské restau­ra­ci) zaper­lil i skvě­lý­mi hláš­ka­mi. Dalším hláš­ka­řem je pak Saša Rašilov, kte­rý legen­dár­ní­ho skla­da­te­le Karla Svobodu před­sta­vil jako poho­dář­ské­ho bohé­ma. Nejméně sed­la podob­nost mul­ti­ta­len­to­va­né­ho Ondřeje Rumla s Karlem Gottem, nicmé­ně chá­pu, že Gotta musí hrát zpě­vák a navíc má v seri­á­lu jen krát­kou epi­zo­du. V rodin­ných scé­nách opět nej­víc exce­lu­je Miroslav Hanuš, u kte­ré­ho je zají­ma­vý kon­trast v tom, že na jed­nu stra­nu je to zemi­tý Moravák, kte­rý se rád napi­je (a když je mu to upí­rá­no, doká­že být agre­siv­ní), avšak u své důvě­ři­vé dce­ry vidí sklo­ny k alko­ho­lis­mu nerad. Druhá série jako celek je ze všech tou nej­roz­po­ru­pl­něj­ší. Práce s barva­mi je tu ješ­tě výraz­něj­ší než v prv­ní sérii, avšak vše­ho moc ško­dí a mís­ty se z toho stá­vá psy­che­de­lic­ký cir­kus, kte­rý se zejmé­na ve dru­hém dílu ve scé­ně z úno­su netý­ká jen obra­zu. Je tu i výrazná dějo­vá nelo­gič­nost, když Iveta už má tři Slavíky, avšak pořád sní o vystou­pe­ní s Gottem v Lucerně (reál­ně se ono vystou­pe­ní, v němž Štaidl při­ve­zl Gottovi Ivetu jako dárek, ode­hrá­lo už v osm­de­sá­tých letech a kro­mě due­tu Smím dál měli spo­leč­ně ješ­tě sviž­něj­ší duet Nesmí se stát, kte­rý najde­me na albu Blízko nás). Přesto má však dru­há série pod­stat­ný význam jako důle­ži­tá spoj­ni­ce, kte­rá nám lépe pomá­há pocho­pit Ivetinu duši a tím pádem i její celo­ži­vot­ní utr­pe­ní, kdy mís­to vysně­né vel­ké lás­ky dostá­va­la jen polo­ci­ty.

Hodnocení DJ Vlada: 7/10

Iveta - 3. série (2024)

Závěrečná řada byla pro Samirův štáb po mno­ha strán­kách tou nej­těž­ší. Oproti dru­hé řadě se totiž pře­sou­vá­me v čase o rov­ných 13 let do posled­ní­ho a nej­smut­něj­ší­ho obdo­bí zpě­vač­či­na živo­ta, kdy už Iveta dáv­no neby­la popo­vá prin­cez­na a její alko­ho­lis­mus se stá­le stup­ňo­val, čehož zne­u­ží­val bul­vár v čele s teh­dej­ším bul­vár­ním guru a sou­čas­ným sta­ros­tou Řeporyjí Pavlem Novotným, kte­rý je v této řadě za hlav­ní­ho zápo­rá­ka, při­čemž jeho před­sta­vi­tel Filip Rajmont vytvo­řil nato­lik věr­nou kopii, že by si za ten­to výkon zaslou­žil mini­mál­ně Českého lva. Parádní výkon před­ve­dl i David Prachař v roli Ivetina posled­ní­ho man­že­la Josefa Rychtáře, kte­rý je zde nao­pak pojat výraz­ně klad­ně­ji než jak je vní­mán veřej­nos­tí. Rychtář zde není za tyra­na, ale spí­še za ochrán­ce a je zde názor­ně uká­zá­no, jak neleh­ký je život s alko­ho­li­kem. Další výraz­nou posta­vu posled­ních let Ivetina živo­ta Zdeňka Macuru ztvár­nil frontman kape­ly Kryštof Richard Krajčo, kte­rý na posta­vě toho­to podi­ví­na opět doka­zu­je svou umě­lec­kou vše­stran­nost. Výrazný pro­stor v této sérii dostá­vá novi­nář­ka Gabi, ve kte­ré se pere kon­flikt mezi pro­fe­si­o­na­li­tou a lid­skostí, při­čemž hereč­ka slo­ven­ské­ho půvo­du Zuzana Zlatohlávková doká­že své poci­ty vel­mi mini­ma­lis­tic­ky vyjá­d­řit zejmé­na ve scé­nách roz­ho­vo­rů s Novotným. Gabina zásad­ní kon­ku­rent­ka, dra­věj­ší novi­nář­ka Simona je pak rolí více­mé­ně epi­zod­ní, pro­čež se v ní její před­sta­vi­tel­ka Jana Stryková nemá šan­ci pří­liš herec­ky uká­zat. K zají­ma­vé­mu vyvr­cho­le­ní dochá­zí u man­že­lů Bláhových, při­čemž Karel nad Ivetou nej­pr­ve láme hůl, aby si pak s Anežkou před­plá­ce­li exklu­ziv­ní obsah videa na strán­kách Blesku, v němž Rychtář jede zachrá­nit Ivetu do Itálie, a v závě­reč­ném díle je koneč­ně objas­něn důvod exis­ten­ce toho­to tajem­né­ho man­žel­ské­ho páru. Hlavním mužem této série pře­kva­pi­vě není Rychtář, ale Ivetin syn Artur, jehož před­sta­vi­tel Karel Šimek byl vybrán pře­de­vším kvů­li fyzi­o­gno­mic­ké podob­nos­ti, mís­ty úpl­ně near­ti­ku­lu­je, ale jak se říká „na ama­té­ra dob­rý“. Záměrně na konec jsem si nechal Annu Fialovou, kte­rá s kaž­dou dal­ší sérií zrá­la jako víno a v posled­ní tře­ti­ně před­ved­la abso­lut­ní vrchol, Ivetě v závě­reč­né fázi její­ho živo­ta doda­la neu­vě­ři­tel­nou syro­vost, avšak pro­kří­že­nou se zpě­vač­či­nou extrém­ní křeh­kos­tí a labi­li­tou. Oproti před­cho­zím dvě­ma séri­ím jer zde mno­hem stříd­měj­ší prá­ce s bar­vou obra­zu, avšak fil­mo­vý fee­ling neztrá­cí zejmé­na díky zábě­rům na detai­ly obli­če­je. Rovněž musím pochvá­lit prá­ci se stár­nu­tím postav, kte­ré v rám­ci čes­ké­ho seri­á­lu má Iveta nej­lep­ší od dob Cirkusu Humberto (1988) Františka Filipa (vzpo­meň­me napří­klad, jak bylo stár­nu­tí postav odflák­nu­to v retro-seriálu Vyprávěj). Třetí série je zce­la neod­dis­ku­to­va­tel­ným vrcho­lem toho­to tři roky natá­če­né­ho i vysí­la­né­ho mara­to­nu, což vůbec nesou­vi­sí s tím, že toto obdo­bí máme v živé pamě­ti.

Hodnocení DJ Vlada: 9/10

Málo mě znáš (2024)

Bonusový doku­ment, kte­rý měl na Voyo pre­mi­é­ru v dub­nu a Nova jej odvy­sí­la­la po skon­če­ní prv­ních dvou sérií Ivety, nabí­dl opro­ti seri­á­lu zce­la odliš­ný úhel pohle­du. Zatímco Iveta byla kom­bi­na­cí fak­tů a mír­né fik­ce, Málo mě znáš bylo sou­bo­rem názo­rů reál­ných osob­nos­tí z růz­ných kou­tů showbyz­ny­su. Na jed­né stra­ně zde vypo­ví­da­ly ženy, kte­ré měly k Ivetě růz­ným způ­so­bem blíz­ko, kon­krét­ně mode­rá­tor­ky Tereza Pergnerová a Lenka Hornová, zpě­vač­ky Bára Basiková a Lucie Vondráčková a vdo­va po Karlu Svobodovi Vendula Pizingerová. Tyto dámy nabí­ze­jí pře­de­vším obrov­skou dáv­ku empa­tie nad zpě­vač­či­ným živo­tem a v závě­ru jsme se od někte­rých z nich dočka­li poměr­ně ost­rých odsud­ků bul­vár­ní­ho honu. Například Pergnerová zde polo­pa­tě míří na kon­krét­ní­ho člo­vě­ka, kte­ré­ho mys­lím nemu­sím jme­no­vat. Basiková pro změ­nu vzpo­mí­ná na svou bez­pro­střed­ní reak­ci, když jí po Ivetině sebe­vraž­dě vola­la jis­tá novi­nář­ka s otáz­kou, co na to říká, pro­čež ji odpál­ko­va­la slo­vy „To si dělá­te p**el?!“ Ještě pozi­tiv­něj­ší pohled nabí­zí vybra­ní fanouš­ci Martin Braun, Martin Hájek a Jan Sekera, od nichž jsme sly­še­li zejmé­na vzpo­mín­ky na svou Ivetománii. Opačnou a kri­tič­těj­ší stra­nu repre­zen­tu­jí hudeb­ní pub­li­cis­té Pavel Klusák a Jaroslav Špulák, z nichž zejmé­na prv­ně jme­no­va­ný pohlí­ží na tzv. „nor­ma­li­zač­ní pop music“ skr­ze prs­ty, avšak v závě­ru i on uznal, že je jako hudeb­ní kri­ti­ci udě­la­li chy­bu, že je Bartošová neza­jí­ma­la. Zlatou střed­ní ces­tou jsou dis­k­žo­kej a před­lis­to­pa­do­vý pub­li­cis­ta Miloš Skalka a býva­lý ředi­tel čes­ké poboč­ky EMI Vladimír Kočandrle, kte­rý je mimo jiné pro­du­cen­tem a auto­rem vět­ši­ny tex­tů (a čás­teč­ně i hud­by) na zpě­vač­či­ně vrchol­ném albu Ve jmé­nu lás­ky (1998). Samostatnou kapi­to­lou je femi­nis­tic­ká novi­nář­ka Aneta Martínková, kte­rá se zamýš­lí nad pod­ří­ze­nou pozi­cí ženy v showbyz­ny­su, zvláš­tě ve vzta­hu ke star­ším muž­ským pro­du­cen­tům, při­čemž pou­ži­la srov­ná­ní s dal­ší­mi svě­to­vý­mi hvězda­mi jako Whitney Houston, Britney Spears nebo Amy Winehouse. Socioložka Irena Reifová pro změ­nu řeší zpě­vač­či­nu ztrá­tu důstoj­nos­ti na kon­ci živo­ta, kte­rou zavi­nil bul­vár. Nechybí ani vzpo­mín­ky blíz­kých spo­lu­pra­cov­ní­ků, kon­krét­ně foto­gra­fa Miloše Schmiedbergera a vizá­žist­ky Ludmily Štinglové. Svým pohle­dem při­spěl i syn Artur Štaidl, kte­rý má díky bul­vár­ním člán­kům o své mat­ce hoř­ké vzpo­mín­ky na dět­ství a dospí­vá­ní. Z prů­ni­ku výpo­vě­dí tak para­dox­ně vyplý­vá vel­mi podob­né vykres­le­ní zpě­vač­či­ny osob­nos­ti, jaké nabí­dl seri­ál - jako křeh­ké bytos­ti z jiné­ho svě­ta, kte­rá měla talent od Pánaboha, ale pro drs­ný svět showbyz­ny­su byla snad­nou kořis­tí. Velmi osvě­žu­jí­cím dojmem půso­bí archiv­ní zábě­ry z tele­viz­ních pořa­dů od Sejdeme se na výslu­ní přes někdej­ší novác­ký dis­kus­ní pořad Proč? až po „las­ka­vý bul­vár“ Prásk! Málo ně znáš není v oblas­ti doku­men­tů nijak zvlášť výji­meč­né dílo, spíš se jed­ná o doku­ment tele­viz­ní­ho typu, ale jako dopl­něk k seri­á­lu, kte­rý nám pomá­há lépe pocho­pit kom­pli­ko­va­nou osob­nost Ivety Bartošové, fun­gu­je více než naprů­měr­ně.

Hodnocení DJ Vlada: 8,5/10

Díky těm­to dvě­ma pro­jek­tům tak máme vel­mi detail­ní před­sta­vu o živo­tě Bartošové včet­ně všech jejích vze­stu­pů a pádů. Co se ovšem seri­á­lu i doku­men­tu poda­ři­lo, to je odbul­va­ri­zo­vá­ní čes­ké popo­vé prin­cez­ny. Někteří divá­ci sice tvr­dí, že by nej­mou­dřej­ší bylo nechat Ivetu spát. Přestože na tom je kus prav­dy, prá­vě kvů­li zba­ve­ní bul­vár­ní­ho odé­ru měl jak seri­ál, tak i doku­ment obrov­ský smy­sl.

Tento člá­nek záro­veň vychá­zí i na blo­gu DJ Vlado’s World.

Foto: © TV Nova / Voyo.cz