Hacker | Blackhat [45%]

Ja tomu už šest let od doby, kdy se Michael Mann podí­val se svo­jí fil­mo­vou novin­kou do kin. Naposledy tomu bylo v roce 2009, kdy do kin při­ve­dl pří­běh Johna Dillingera ve sním­ku Veřejní nepřá­te­lé. Nyní se vra­cí zpět do popře­dí, aby doká­zal, že na to stá­le má s thrille­rem o kyber­te­ro­ris­to­vi s názvem Hacker. Jak se tahle vál­ka ve svě­tě počí­ta­čů vyved­la? Moc ne. 

Nicholas Hathaway (Chris Hemsworth) pat­ří mezi špič­ko­vé hac­ke­ry, avšak před lety i na něj došlo a při zása­hu FBI skon­čil za mří­že­mi. Sem se ho nyní roz­ho­dl vyhle­dat jeho býva­lý spo­lubyd­lí­cí z vyso­ké Chen (Leehom Wang), kte­rý jako člen bez­peč­nost­ních slo­žek Číny spo­lu­pra­cu­je s ame­ric­kou FBI na odha­le­ní a dopa­de­ní hac­ke­ra, kte­rý ohro­žu­je svý­mi činy celý svět. A Hathaway je ten nej­po­vo­la­něj­ší člo­věk, kte­rý může s vyšet­řo­vá­ním pomo­ci. Před lety totiž spo­leč­ně s Chenem napsa­li kód, kte­rý nyní nezná­mý tero­ris­ta vyu­ží­vá k pro­lo­me­ní ochra­ny zabez­pe­če­ných ser­ve­rů. A pře­tí­že­ní elek­trár­ny, kte­ré mělo za násle­dek úmr­tí něko­li­ka desí­tek lidí, byl jen začá­tek... 

Byl jsem doce­la zvě­da­vý, s čím se po tako­vé pau­ze Mann vytáh­ne. Nebudu zastí­rat, že díky fil­mům jako Nelítostný sou­boj, Collateral nebo fil­mo­vá adap­ta­ce seri­á­lu Miami Vice, se zařa­dil cel­kem suve­rén­ně mezi mé oblí­ben­ce. Nic ovšem netr­vá věč­ně a Hacker toho prá­vě může být krás­ným pří­kla­dem. Je totiž za posled­ní dobu jen málo fil­mů, kde toho fun­gu­je ješ­tě méně jako v téhle vyhy­po­va­né hře koč­ky s myší. 

Nechci tu samo­zřej­mě tvr­dit, že by byl Hacker vylo­že­ně špat­ný sní­mek, to niko­liv. Být to video­béč­ko s dru­hým z Hemsworthů, doce­la bych to i bral, nicmé­ně od pro­duk­ce této kva­li­ty zkrát­ka člo­věk čeká něja­kou úro­veň. Ne jen ste­re­o­typ­ní vrstve­ní živo­ta zba­ve­ných replik, logi­ky zba­ve­ných pří­bě­ho­vých zvra­tů, pří­liš­ných kon­struk­tů co se týče náhod­ných situ­a­cí a tak vlast­ně cel­ko­vé tvor­by tako­vé­ho počí­ta­čo­vé­ho MacGyvera, kte­rý se v závě­ru se šálou, šrou­bo­vá­kem, pár časo­pi­sy a lepí­cí pás­kou vydá vstříc špič­kám kri­mi­nál­ní orga­ni­za­ce kte­rá hod­lá zor­ga­ni­zo­vat jeden z nej­ne­prav­dě­po­dob­něj­ších tero­ris­tic­kých úto­ků, kte­rý byť je sice ori­gi­nál­ní, vyvo­lá­vá spí­še úsměv než že by jej někdo mohl brát váž­ně. 

Není to ovšem ani jin­dy parád­ní vizu­ál­ní zpra­co­vá­ní, kte­ré by Hackera vytáh­lo z břeč­ky ve kte­ré se oci­tl. Jedna dob­rá sou­bo­jo­vá scé­na a pár pěk­ných zábě­rů nea­nu­lu­je hned něko­lik nesku­teč­ně špat­ně nasní­ma­ných sou­bo­jů, kde zrych­le­ní boju­jí­cích účast­ní­ků půso­bí při­nejmen­ším podiv­ně. Nezachrání to ani čas­té hand-held kame­ry, kte­ré sice měly asi umoc­ňo­vat divác­kou imer­zi do pří­bě­hu, ve sku­teč­nos­ti ale spí­še půso­bí otrav­ně, neboť je doce­la pro­blém roz­luš­tit čas­to co se vlast­ně děje nad rámec toho, že sku­pi­na lidí někam běží a kame­ra se za nimi tře­pe jak kdy­by kame­ra­man dostal za běhu epi­lep­tic­ký záchvat.     

Když se pak film po dvou hodi­nách při­ří­tí do doce­la nesmy­sl­né­ho kon­ce, při kte­ré všech­no a všech­ny vyře­ší doce­la humor­ná mis­kal­ku­la­ce hlav­ní­ho zápo­rá­ka (kte­rý se ve fil­mu mimo jiné obje­ví asi až na posled­ní čtvrt­ho­din­ku), kte­rý poru­ší svo­je zása­dy jen a pro­to, že film potře­bu­je mít něja­ký finál­ní show­down, ve kte­rém sám ješ­tě při­po­me­ne svo­je zása­dy, kte­ré před závě­rem pro změ­nu poru­ší ješ­tě jed­nou. Hlavně že to ale vypa­dá cool. Dokonce to asi vypa­da­lo tak cool, že se ani dav lidí nerozu­te­kl když se zača­lo stří­let a kri­mi­nál­ní­kům se samo­pa­ly zača­la z hla­vy lítat krev. Holt jiná země, jiný mrav. Čekáte-li ale na atmo­sfé­ře sil­ně vysta­ve­ní dra­ma jako Collateral, či hon koč­ky s myší jako v pří­pa­dě Nelítostného sou­bo­je, čekej­te dále. Ani jed­no­mu se v tom­to pří­pa­dě nedo­čká­te.    

Hacker je totiž skrz na skrz prů­měr­ná thrille­ro­vá prá­ce, kte­ré by spí­še slu­še­ly video­půj­čov­ny před pár lety, než kino v roce 2015. Předvídatelné zvra­ty, hloupé a nelo­gic­ky smýš­le­jí­cí posta­vy, vrstve­ní ste­re­o­ty­pů a doce­la ruši­vé zpra­co­vá­ní. Takový je nový film Michaela Manna, kte­rý neza­chrá­ní ani v cel­ku solid­ní hudeb­ní dopro­vod (kte­rý sice nese ofi­ci­ál­ní titu­lek Harryho Gregson-Williamse a Atticuse Rosse, z jejich kom­po­zi­ce je prý ve fil­mu pou­ži­to napros­té mini­mum díky zása­hům reži­sé­ra) ani jinak doce­la solid­ní Chris Hemsworth v hlav­ní roli. První letoš­ní zkla­má­ní prá­vě dora­zi­lo do kin.