Ze zákulisí filmu #6 | Prokleté filmy

Vítejte u dal­ší­ho dílu spe­ci­á­lu Ze záku­li­sí fil­mu, kte­rý se věnu­je méně zná­mé­mu poza­dí fil­mo­vé­ho prů­mys­lu a fil­mům samot­ným. Minule jsem se v rám­ci člán­ku zamě­řil na fil­my, kte­ré napros­to vyho­ře­ly v kinech a pro svá stu­dia zna­me­na­la více jak sto­mi­li­o­no­vou ztrá­tu. V dneš­ním díle na toto téma vol­ně navá­žu a poku­sím se na násle­du­jí­cích řád­cích při­blí­žit hned něko­lik fil­mů, kte­ré měly tako­vé pro­blémy během natá­če­ní, že je to až těž­ké uvě­řit. Takže vzhů­ru do toho. 

Asi nej­vět­ším smo­la­řem v rám­ci fil­mo­vé pro­duk­ce je Terry Gilliam. Slavný brit­ský reži­sér a jeho pří­běh o sna­ze nato­čit sní­mek The Man Who Killed Don Quixote je důvěr­ně zná­mým neko­neč­ným pří­bě­hem. Začalo to u údaj­né­ho pro­kle­tí kaž­dé­ho z reži­sé­rů, kte­rý se pokou­šel zfil­mo­vat tenhle zná­mý pří­běh Miguela de Cervantese y Saavedra, o čemž se už v roce 1957 pře­svěd­čil Orson Welles, kte­rý se pří­běh tak­též pokou­šel nato­čit, díky finanč­ní kri­zi jej ovšem do své smr­ti nesti­hl dokon­čit. O mno­ho let poz­dě­ji, v roce 2000, vstu­pu­je na scé­nu Gilliam se svým pro­jek­tem, v jehož hlav­ní roli se měl v té době obje­vit Johnny Depp. Když se ovšem roz­je­ly pří­pra­vy natá­če­ní, pro­duk­ci zača­la stí­hat jed­na pohro­ma za dru­hou. Od dotěr­ných vojá­ků NATO cvi­čí­cích poblíž natá­če­cích loka­cí ve Španělsku, přes zdra­vot­ní pro­blémy před­sta­vi­te­le Dona Quijota Jeana Rocheforta až po niči­vé zápla­vy, kte­ré pohl­ti­ly nejen část vyba­ve­ní ale pře­de­vším také kuli­sy. Poté co byla vyčís­le­na ztrá­ta na 16 mili­o­nů dola­rů z pro­duk­ce sešlo a všich­ni se roze­šli jiný­mi smě­ry (pokud by vás tenhle pří­běh zají­mal podrob­ně­ji, vzni­kl na toto téma doku­ment Ztracen v La Mancha).

Gilliam se pokou­šel pro­jekt ješ­tě desetkrát oži­vit v násle­du­jí­cích letech, avšak neú­spěš­ně i přes herec­ké talen­ty, kte­ré do pro­jek­tu pře­mlu­vil. Problematická pro­duk­ce se nikdy nedo­sta­la zno­vu do pro­duk­ce a už to s ní vypa­da­lo zle. Tenhle pří­běh ale snad nako­nec bude mít pře­ci jen šťast­ný konec, neboť se díky smlou­vě s Amazonem Gilliamovi poda­ři­lo zajis­tit fil­mu finan­co­vá­ní a začát­kem letoš­ní­ho roku jej nato­čit. Koncem jara padla posled­ní klap­ka a Gilliam se s fil­mem zavřel do stu­dia. Na výsle­dek si tak bude­me ješ­tě muset počkat, niko­liv ale tak nedo­čka­vě, jako Terry Gilliam, kte­rý obě­to­val tomu­to fil­mu něko­lik let své­ho živo­ta a málem zby­teč­ně.    

   

Ne všech­ny fil­my mají ale tako­vé štěs­tí. Začátkem osm­de­sá­tých let minu­lé­ho sto­le­tí zača­ly pří­pra­vy sním­ku Atuk na moti­vy kni­hy Incomparable Atuk od Mordecaie Richlera. Hlavní role se měl zhos­tit v té době nesmír­ně popu­lár­ní komik John Belushi, kte­rý se zdál ide­ál­ní vol­bou pro esky­má­ka obje­vu­jí­cí­ho novou kul­tu­ru živo­ta v New Yorku, vše ovšem nabra­lo hod­ně nepěk­né­ho smě­ru když o něko­lik týd­nů poz­dě­ji byl Belushi nale­zen mrt­vý jako násle­dek pře­dáv­ko­vá­ní dro­ga­mi ve věku 33 let. Jeho role byla poz­dě­ji nabíd­nu­ta dal­ší­mu popu­lár­ní­mu komi­ko­vi té doby, Samu Kinisonovi, kte­rý po nato­če­ní něko­li­ka scén pro film poza­sta­vil pro­duk­ci za úče­le dra­ma­tic­kých pře­pi­sů scé­ná­ře. Když se pro­duk­ce opět roz­je­la, Kinison zemřel krát­ce nato na násled­ky doprav­ní neho­dy ve věku 38 let. 

O dva roky poz­dě­ji při­stá­la role v rukou dal­ší­ho popu­lár­ní­ho komi­ka Johna Candyho. Ten zva­žo­val po pře­čte­ní scé­ná­ře svo­ji účast v pro­kle­tém fil­mu, když krát­ce na to zemřel ve věku 43 let na infarkt. O něko­lik měsí­ců poz­dě­ji zemřel také Michael O’Donoghue, kte­rý byl spo­leč­ně s Candym na kame­ro­vé zkouš­ce. Prokletí fil­mu ovšem neskon­či­lo tam, neboť o něja­kou dobu poz­dě­ji pro­du­cen­ti nabíd­li roli dal­ší­mu komi­ko­vi z řad SNL, Chrisi Farleymu. Ten měl v plá­nu roli při­jmout, když jej podob­ně jako jeho kole­gu Belushiho nalez­li mrt­vé­ho v důsled­ku pře­dáv­ko­vá­ní doga­mi, tak­též ve věku 33 let. Aby toho neby­lo málo, Farleyho pří­tel a tak­též komik Phil Hartman se zají­mal o jed­nu z ved­lej­ších rolí ve fil­mu, když byl před začát­kem natá­če­ní zastře­len svo­jí vlast­ní man­žel­kou. Film je od té doby v tzv.”deve­lom­p­ment hell” s tím, že prav­dě­po­dob­nost toho že někdy vznik­ne je hod­ně mizi­vá. Scénárista fil­mu Todd Carroll ozna­čil spo­ji­tost úmr­tí šes­ti lidí spja­tých s fil­mem s pro­kle­tím fil­mu jako nepod­lo­že­nou.   

Podobnými pro­blémy ovšem netr­pí jen pro­duk­ce, kte­ré to do kin nedo­táh­ly, jsou i jiné, o něco šťast­něj­ší pro­duk­ce, kte­ré se napříč nepří­z­ni osu­du poda­ři­lo tvůr­cům doto­čit. Ostatně i tako­vý legen­dár­ní sní­mek, jakým je Rebel bez pří­či­ny, měl hned po svém dokon­če­ní také ne zrov­na ide­ál­ní vizit­ku. Ještě před­tím, než se film dostal do kin, se totiž před­sta­vi­tel hlav­ní role James Dean zabil ve věku 23 let ve svém Porsche při doprav­ní neho­dě, kte­rou sám svo­jí jízdou v nepři­mě­ře­né rych­los­ti způ­so­bil. Další tři před­sta­vi­te­lé rolí v tom­to sním­ku pak během násle­du­jí­cích dva­ce­ti let všich­ni zemře­li za nevy­jas­ně­ných pří­čin. Žádný z hlav­ních před­sta­vi­te­lů se nedo­žil více jak 43 let.  

Podobné pro­blémy, avšak již během natá­če­ní měl i sní­mek Poltergeist. horo­ro­vý hit roku 1982 má oko­lo sebe tak­též auru pro­kle­té­ho sním­ku. Čtyři z herec­kých před­sta­vi­te­lů zemře­li během nebo v násle­du­jí­cích letech po natá­če­ní. Mladá hereč­ka Heather O’Rourke zemře­la ve věku 13 let na zásta­vu srd­ce v roce 1988, Dominique Dunne kte­rá ve fil­mu hrá­la její star­ší sest­ru, byla ve věku 21 let uškr­ce­na svým býva­lým pří­te­lem. Další dva her­ci zemře­li na zdra­vot­ní kom­pli­ka­ce během fil­mu, jejich smrt byla ovšem pří­či­nou dlou­ho­do­bých cho­rob.  Mimo to kolem fil­mu kolu­jí také fámy o vyu­ži­tí sku­teč­ných kos­ter namís­to umě­lých a vyko­ná­ní sku­teč­né­ho vymí­tá­ní ďáb­la jed­ním z herec­kých před­sta­vi­te­lů v důsled­ku toho. 

Snímek Fitzcarraldo je na dru­hé stra­ně zase obě­tí mega­lo­ma­nie a jas­né autor­ské vize. Film Wernera Herzoga tak­též z roku 1982 byl v pod­sta­tě pro­kle­tý od začát­ku. nároč­ná pro­duk­ce se téměř celá natá­če­la pří­mo v džun­g­li v Peru, kde se její děl ode­hrá­val. Původně se v hlav­ní roli měl obje­vit Jason Robards, dostal ovšem během natá­če­ní úpla­vi­ci a jeho role tak muse­la být pře­psá­na do ved­lej­ší a Klaus Kinski se dostal k hlav­ní roli ve fil­mu, kte­rý čeka­ly pře­táč­ky mate­ri­á­lu za čty­ři měsí­ce, kte­rý byl tou dobou už dokon­čen. Nebezpečná džun­gle před­sta­vo­va­la rizi­ko pro štáb i her­ce, kte­ří se trá­pi­li se zra­ně­ní­mi ale i s úto­ky během noci od divo­chů. Navíc se natá­če­ní fil­mu ode­hrá­va­lo během léta, kte­ré bylo jed­no z nej­suš­ších vůbec, což mělo za násle­dek, že jeden z míst­ních kme­nů napa­dl tábor štá­bu, kde kro­mě odci­ze­né­ho mate­ri­á­lu váž­ně zra­ni­li dva čle­ny štá­bu.  

Mimo tyhle rados­ti se také dva­krát zří­ti­lo leta­dlo zapůj­če­né pro potře­by pro­duk­ce což mělo za násle­dek pět těž­kých zra­ně­ní a jed­no­ho ochr­nu­té­ho čle­na štá­bu. Jeden z indi­á­nů pra­cu­jí­cích na fil­mu se pak krát­ce nato uto­pil poté, co si vypůj­čil jed­nu z kánoe a vydal se na vodu bez povo­le­ní. Z více jak tisí­ce čle­nů kom­par­zu jich něko­lik zemře­lo na násled­ky růz­ných nemo­cí během či krát­ce po poro­du v pří­mém důsled­ku natá­če­cích pod­mí­nek. Jeden z peru­án­ských dře­vo­rub­ců pra­cu­jí­cích na kuli­sách pro film se pak roz­ho­dl uře­zat si vlast­ní nohu pilou poté, co byl během natá­če­ní pokou­sán smr­tel­ně jedo­va­tým hadem. Tuhle udá­lost díky tomu ovšem pře­žil. Aby toho neby­lo málo, cho­vá­ní Kinskiho během i mimo natá­če­ní bylo méně než vhod­né a jeho ner­vo­vé zhrou­ce­ní a a záchva­ty vzte­ku ved­ly až k tomu, že byl sám Herzog požá­dán náčel­ní­kem míst­ních Indiánů k tomu, aby nechal Klause Kinskiho zabít. I přes pro­blémy s ním na to nako­nec nedo­šlo a film byl v roce 1982 dokon­čen napříč všem pro­blé­mům během pro­duk­ce. 

Tyhle pro­blémy ovšem ve vět­ši­ně pří­pa­dů posti­hu­jí horo­ry. Mimo výše zmí­ně­né­ho Poltergeista si totiž zaslou­ží zmí­nit pro­ble­ma­tic­ké pro­duk­ce něko­li­ka dal­ších horo­rů. Na moti­vy popu­lár­ní kniž­ní před­lo­hy Vymítač ďáb­la vzni­kl v roce 1973 film Williama Friedkina. Přesné úda­je ze záku­li­sí se růz­ní, nicmé­ně 4 až 9 lidí spo­je­ných s pro­duk­cí zemře­lo. Mimo to jeden z důle­ži­tých natá­če­cích pro­sto­rů se nevy­svět­li­tel­ně vzní­til, což si vynu­ti­lo jeho rekon­struk­ci, kte­rá zpoz­di­la pro­duk­ci o šest týd­nů. A to ani nevzpo­mí­nám údaj­né posvě­ce­ní natá­če­cích pro­stor kně­zem a něko­li­ka­ná­sob­né zra­ně­ní here­ček Lindy Blair (z čehož má hereč­ka trva­lé násled­ky) a Ellen Burstyn. Když byl poté sní­mek v kinech uve­den, mno­ži­ly se zprá­vy o omdlé­va­jí­cích divá­cích, nekon­t­ro­lo­va­tel­ném zvra­ce­ní a potra­tech způ­so­be­ných tím­to fil­mem. Několik žen bylo také ve spo­ji­tos­ti s fil­mem hospi­ta­li­zo­vá­no na psy­chi­at­ric­ké ambu­lan­ci. Tenhle pří­běh je ovšem ješ­tě rela­tiv­ně sla­bým odva­rem toho, co se dělo při pro­duk­ci jiné­ho z popu­lár­ních horo­rů, Přichází Satan! z roku 1976.

I přes fakt, že hvězda fil­mu Gregory Peck a scé­náris­ta David Seltzer ces­to­va­li na natá­če­ní dvě­ma odliš­ný­mi leta­dly, obě byly během letu zasa­že­ny bleskem. Producent Harvey Bernhard byl poté málem zasa­žen bleskem během natá­če­cí­ho dne v Římě. Režisér Richard Donner a něko­lik čle­nů štá­bu se roz­hod­lo akcep­to­vat odlo­že­ní letu, kte­rým se původ­ně měli pře­pra­vit, kte­ré si vyžá­da­la spo­leč­nost pro­vo­zu­jí­cí tuto letec­kou lin­ku. Letadlo, kte­rým by letě­li ješ­tě ten­týž den hava­ro­va­lo a při neho­dě zemře­li všich­ni pasa­žé­ři toho­to letu. V autě kte­ré leta­dlo při ztros­ko­tá­ní sra­zi­lo byla navíc man­žel­ka a dvě děti pilo­ta zmí­ně­né­ho leta­dla. Všichni při neho­dě zemře­li. To ovšem neby­lo jedi­né unik­nu­tí smr­ti, kte­ré štáb postih­lo.   

Během jed­no­ho odpo­led­ne restau­ra­ci, ve kte­ré se Donner a Bernhard setka­li aby pro­bra­li zále­ži­tos­ti ohled­ně fil­mu mimo natá­če­cí pro­sto­ry, byla tato restau­ra­ce zasa­že­na bom­bo­vým úto­kem orga­ni­za­ce IRA. O něja­ký čas poz­dě­ji zase Richarda Donnera na uli­ci sra­zi­lo auto. Divně se ovšem cho­va­ly také zví­řa­ta, kte­rá se podí­le­la na pro­duk­ci. Cvičení psi zaú­to­či­li něko­li­krát na své cho­va­te­le v prů­bě­hu natá­če­ní, zatím­co jed­no­ho čle­na ochran­ky napa­dl a zabil lev jen chví­li poté, co štáb doto­čil (scé­na se lvem byla v důsled­ku toho z fil­mu vystři­že­na). Když se pak film dostal do post­pro­dukč­ní fáze, John Richardson, kte­rý dohlí­žel na spe­ci­ál­ní efek­ty ve fil­mu, měl v Belgii auto­ne­ho­du, během kte­ré jeho pří­tel­ky­ně při­šla o hla­vu (Richardson byl tím, kdo scé­nu se setnu­tím hla­vy vymys­lel pro film) a on sám málem zemřel. Když se pro­bral, údaj­ně měl před sebou doprav­ní zna­če­ní hlá­sí­cí 66,6 kilo­me­t­rů do cíle.    

Abych ovšem jen neu­ka­zo­val pro­blémy s horo­ry, i tako­vý Čaroděj ze země Oz je pova­žo­ván za jed­nu z nej­pro­kle­těj­ších pro­duk­cí. Byť ve své době komerč­ní prů­švih, dnes je tato pohád­ka pova­žo­vá­na za nestár­nou­cí kla­si­ku. Málokdo už ovšem ví okol­nos­ti její­ho vzni­ku, kte­ré mimo jiné zahr­nu­jí psy­chic­ké pro­blémy Judy Garland poté, co se opa­ko­va­ně stá­val ter­čem naschvá­lů ze stra­ny jejích herec­kých kole­gů, kte­ří jí trá­pi­li a opo­vr­ho­va­li jí po dobu celé­ho natá­če­ní. Méně zná­mý je fakt, že se u pro­ble­ma­tic­ké pro­duk­ce vystří­da­lo cel­kem 5 reži­sé­rů (z nichž kaž­dý měl pro film dia­me­t­rál­ně odliš­nou vizi) a 17 scé­náris­tů, kte­ří se podí­le­li na výsled­né podo­bě fil­mu, mezi nimi také napří­klad bás­ník Ogden Nash. Když už se pak zača­lo natá­čet, pro­blémy pokra­čo­va­ly. Původní před­sta­vi­tel Plecháče Buddy Ebsen z fil­mu musel odstou­pit díky závaž­né aler­gic­ké reak­ci na hli­ní­ko­vý kos­tým své posta­vy, díky kte­ré­mu ode­šel nako­nec i jeho náhrad­ník Jack Haley, kte­rý z něj chy­til oční infek­ci. Představitelka Zlé čaro­děj­ni­ce Margaret Hamilton pak byla během natá­če­ní těž­ce popá­le­né během jed­né ze scén, kde byla nahra­ze­na kaska­dér­kou, kte­rou potkal téměř iden­tic­ký osud. Lana kte­rá drže­la léta­jí­cí opi­ce nevy­dr­že­ly nápor a selha­la, což mělo za násle­dek zra­ně­ní něko­li­ka her­ců. Aby toho neby­lo málo, psí před­sta­vi­tel Totoa dělal pro­duk­ci pro­blémy a během jed­né ze scén byl navíc zra­něn, když mu jeden člen kom­par­zu zlo­mil jed­nu z pacek.   

Další pro­ble­ma­tic­ká natá­če­ní pak stá­ly za vzni­ky fil­mů Apokalypsa (roč­ní natá­če­ní na mís­to 5 měsí­ců v důsled­ku prů­ta­hů, pře­pi­sů scé­ná­ře, infark­tu Martina Sheenea a pře­de­vším pro­blémy s loka­cí a znudě­ným Marlonem Brandem), Americké graf­fi­ti (něko­li­ka­ná­sob­né zra­ně­ní, požár při kte­rém málem George Lucas při­šel o život a něko­li­ke­ro zatče­ní za potyč­ky a drže­ní drog) nebo  Čelisti (pro­blémy s roz­poč­tem, prak­tic­ký­mi efek­ty, alko­ho­lis­mem a kon­flik­ty mezi hlav­ní­mi před­sta­vi­te­li). 

Natáčení fil­mu zkrát­ka není sran­da, když se vám neda­ří. Zvláště pak když to vypa­dá, jako by se vám vesmír sna­žil v nato­če­ní fil­mu vyslo­ve­ně zame­zit. Jak to ovšem vypa­dá i za těmi nej­pro­ble­ma­tič­těj­ší­mi pro­duk­ce­mi bývá zpra­vi­dla sní­mek, kte­rý za to sto­jí.