Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...
Načítám počet zobrazení...
Vítejte u dalšího dílu speciálu Ze zákulisí filmu, který se věnuje méně známému pozadí filmového průmyslu a filmům samotným. Minule jsem se v rámci článku zaměřil na filmy, které naprosto vyhořely v kinech a pro svá studia znamenala více jak stomilionovou ztrátu. V dnešním díle na toto téma volně navážu a pokusím se na následujících řádcích přiblížit hned několik filmů, které měly takové problémy během natáčení, že je to až těžké uvěřit. Takže vzhůru do toho. Asi největším smolařem v rámci filmové produkce je Terry Gilliam. Slavný britský režisér a jeho příběh o snaze natočit snímek The Man Who Killed Don Quixote je důvěrně známým nekonečným příběhem. Začalo to u údajného prokletí každého z režisérů, který se pokoušel zfilmovat tenhle známý příběh Miguela de Cervantese y Saavedra, o čemž se už v roce 1957 přesvědčil Orson Welles, který se příběh taktéž pokoušel natočit, díky finanční krizi jej ovšem do své smrti nestihl dokončit. O mnoho let později, v roce 2000, vstupuje na scénu Gilliam se svým projektem, v jehož hlavní roli se měl v té době objevit Johnny Depp. Když se ovšem rozjely přípravy natáčení, produkci začala stíhat jedna pohroma za druhou. Od dotěrných vojáků NATO cvičících poblíž natáčecích lokací ve Španělsku, přes zdravotní problémy představitele Dona Quijota Jeana Rocheforta až po ničivé záplavy, které pohltily nejen část vybavení ale především také kulisy. Poté co byla vyčíslena ztráta na 16 milionů dolarů z produkce sešlo a všichni se rozešli jinými směry (pokud by vás tenhle příběh zajímal podrobněji, vznikl na toto téma dokument Ztracen v La Mancha).
Gilliam se pokoušel projekt ještě desetkrát oživit v následujících letech, avšak neúspěšně i přes herecké talenty, které do projektu přemluvil. Problematická produkce se nikdy nedostala znovu do produkce a už to s ní vypadalo zle. Tenhle příběh ale snad nakonec bude mít přeci jen šťastný konec, neboť se díky smlouvě s Amazonem Gilliamovi podařilo zajistit filmu financování a začátkem letošního roku jej natočit. Koncem jara padla poslední klapka a Gilliam se s filmem zavřel do studia. Na výsledek si tak budeme ještě muset počkat, nikoliv ale tak nedočkavě, jako Terry Gilliam, který obětoval tomuto filmu několik let svého života a málem zbytečně. Ne všechny filmy mají ale takové štěstí. Začátkem osmdesátých let minulého století začaly přípravy snímku Atuk na motivy knihy Incomparable Atuk od Mordecaie Richlera. Hlavní role se měl zhostit v té době nesmírně populární komik John Belushi, který se zdál ideální volbou pro eskymáka objevujícího novou kulturu života v New Yorku, vše ovšem nabralo hodně nepěkného směru když o několik týdnů později byl Belushi nalezen mrtvý jako následek předávkování drogami ve věku 33 let. Jeho role byla později nabídnuta dalšímu populárnímu komikovi té doby, Samu Kinisonovi, který po natočení několika scén pro film pozastavil produkci za účele dramatických přepisů scénáře. Když se produkce opět rozjela, Kinison zemřel krátce nato na následky dopravní nehody ve věku 38 let.
O dva roky později přistála role v rukou dalšího populárního komika Johna Candyho. Ten zvažoval po přečtení scénáře svoji účast v prokletém filmu, když krátce na to zemřel ve věku 43 let na infarkt. O několik měsíců později zemřel také Michael O’Donoghue, který byl společně s Candym na kamerové zkoušce. Prokletí filmu ovšem neskončilo tam, neboť o nějakou dobu později producenti nabídli roli dalšímu komikovi z řad SNL, Chrisi Farleymu. Ten měl v plánu roli přijmout, když jej podobně jako jeho kolegu Belushiho nalezli mrtvého v důsledku předávkování dogami, taktéž ve věku 33 let. Aby toho nebylo málo, Farleyho přítel a taktéž komik Phil Hartman se zajímal o jednu z vedlejších rolí ve filmu, když byl před začátkem natáčení zastřelen svojí vlastní manželkou. Film je od té doby v tzv.”develompment hell” s tím, že pravděpodobnost toho že někdy vznikne je hodně mizivá. Scénárista filmu Todd Carroll označil spojitost úmrtí šesti lidí spjatých s filmem s prokletím filmu jako nepodloženou. 
Podobnými problémy ovšem netrpí jen produkce, které to do kin nedotáhly, jsou i jiné, o něco šťastnější produkce, které se napříč nepřízni osudu podařilo tvůrcům dotočit. Ostatně i takový legendární snímek, jakým je Rebel bez příčiny, měl hned po svém dokončení také ne zrovna ideální vizitku. Ještě předtím, než se film dostal do kin, se totiž představitel hlavní role James Dean zabil ve věku 23 let ve svém Porsche při dopravní nehodě, kterou sám svojí jízdou v nepřiměřené rychlosti způsobil. Další tři představitelé rolí v tomto snímku pak během následujících dvaceti let všichni zemřeli za nevyjasněných příčin. Žádný z hlavních představitelů se nedožil více jak 43 let.
Podobné problémy, avšak již během natáčení měl i snímek Poltergeist. hororový hit roku 1982 má okolo sebe taktéž auru prokletého snímku. Čtyři z hereckých představitelů zemřeli během nebo v následujících letech po natáčení. Mladá herečka Heather O’Rourke zemřela ve věku 13 let na zástavu srdce v roce 1988, Dominique Dunne která ve filmu hrála její starší sestru, byla ve věku 21 let uškrcena svým bývalým přítelem. Další dva herci zemřeli na zdravotní komplikace během filmu, jejich smrt byla ovšem příčinou dlouhodobých chorob. Mimo to kolem filmu kolují také fámy o využití skutečných koster namísto umělých a vykonání skutečného vymítání ďábla jedním z hereckých představitelů v důsledku toho.
Snímek Fitzcarraldo je na druhé straně zase obětí megalomanie a jasné autorské vize. Film Wernera Herzoga taktéž z roku 1982 byl v podstatě prokletý od začátku. náročná produkce se téměř celá natáčela přímo v džungli v Peru, kde se její děl odehrával. Původně se v hlavní roli měl objevit Jason Robards, dostal ovšem během natáčení úplavici a jeho role tak musela být přepsána do vedlejší a Klaus Kinski se dostal k hlavní roli ve filmu, který čekaly přetáčky materiálu za čtyři měsíce, který byl tou dobou už dokončen. Nebezpečná džungle představovala riziko pro štáb i herce, kteří se trápili se zraněními ale i s útoky během noci od divochů. Navíc se natáčení filmu odehrávalo během léta, které bylo jedno z nejsušších vůbec, což mělo za následek, že jeden z místních kmenů napadl tábor štábu, kde kromě odcizeného materiálu vážně zranili dva členy štábu.
Mimo tyhle radosti se také dvakrát zřítilo letadlo zapůjčené pro potřeby produkce což mělo za následek pět těžkých zranění a jednoho ochrnutého člena štábu. Jeden z indiánů pracujících na filmu se pak krátce nato utopil poté, co si vypůjčil jednu z kánoe a vydal se na vodu bez povolení. Z více jak tisíce členů komparzu jich několik zemřelo na následky různých nemocí během či krátce po porodu v přímém důsledku natáčecích podmínek. Jeden z peruánských dřevorubců pracujících na kulisách pro film se pak rozhodl uřezat si vlastní nohu pilou poté, co byl během natáčení pokousán smrtelně jedovatým hadem. Tuhle událost díky tomu ovšem přežil. Aby toho nebylo málo, chování Kinskiho během i mimo natáčení bylo méně než vhodné a jeho nervové zhroucení a a záchvaty vzteku vedly až k tomu, že byl sám Herzog požádán náčelníkem místních Indiánů k tomu, aby nechal Klause Kinskiho zabít. I přes problémy s ním na to nakonec nedošlo a film byl v roce 1982 dokončen napříč všem problémům během produkce.
Tyhle problémy ovšem ve většině případů postihují horory. Mimo výše zmíněného Poltergeista si totiž zaslouží zmínit problematické produkce několika dalších hororů. Na motivy populární knižní předlohy Vymítač ďábla vznikl v roce 1973 film Williama Friedkina. Přesné údaje ze zákulisí se různí, nicméně 4 až 9 lidí spojených s produkcí zemřelo. Mimo to jeden z důležitých natáčecích prostorů se nevysvětlitelně vznítil, což si vynutilo jeho rekonstrukci, která zpozdila produkci o šest týdnů. A to ani nevzpomínám údajné posvěcení natáčecích prostor knězem a několikanásobné zranění hereček Lindy Blair (z čehož má herečka trvalé následky) a Ellen Burstyn. Když byl poté snímek v kinech uveden, množily se zprávy o omdlévajících divácích, nekontrolovatelném zvracení a potratech způsobených tímto filmem. Několik žen bylo také ve spojitosti s filmem hospitalizováno na psychiatrické ambulanci. Tenhle příběh je ovšem ještě relativně slabým odvarem toho, co se dělo při produkci jiného z populárních hororů, Přichází Satan! z roku 1976.
I přes fakt, že hvězda filmu Gregory Peck a scénárista David Seltzer cestovali na natáčení dvěma odlišnými letadly, obě byly během letu zasaženy bleskem. Producent Harvey Bernhard byl poté málem zasažen bleskem během natáčecího dne v Římě. Režisér Richard Donner a několik členů štábu se rozhodlo akceptovat odložení letu, kterým se původně měli přepravit, které si vyžádala společnost provozující tuto leteckou linku. Letadlo, kterým by letěli ještě tentýž den havarovalo a při nehodě zemřeli všichni pasažéři tohoto letu. V autě které letadlo při ztroskotání srazilo byla navíc manželka a dvě děti pilota zmíněného letadla. Všichni při nehodě zemřeli. To ovšem nebylo jediné uniknutí smrti, které štáb postihlo. Během jednoho odpoledne restauraci, ve které se Donner a Bernhard setkali aby probrali záležitosti ohledně filmu mimo natáčecí prostory, byla tato restaurace zasažena bombovým útokem organizace IRA. O nějaký čas později zase Richarda Donnera na ulici srazilo auto. Divně se ovšem chovaly také zvířata, která se podílela na produkci. Cvičení psi zaútočili několikrát na své chovatele v průběhu natáčení, zatímco jednoho člena ochranky napadl a zabil lev jen chvíli poté, co štáb dotočil (scéna se lvem byla v důsledku toho z filmu vystřižena). Když se pak film dostal do postprodukční fáze, John Richardson, který dohlížel na speciální efekty ve filmu, měl v Belgii autonehodu, během které jeho přítelkyně přišla o hlavu (Richardson byl tím, kdo scénu se setnutím hlavy vymyslel pro film) a on sám málem zemřel. Když se probral, údajně měl před sebou dopravní značení hlásící 66,6 kilometrů do cíle.
Abych ovšem jen neukazoval problémy s horory, i takový Čaroděj ze země Oz je považován za jednu z nejprokletějších produkcí. Byť ve své době komerční průšvih, dnes je tato pohádka považována za nestárnoucí klasiku. Málokdo už ovšem ví okolnosti jejího vzniku, které mimo jiné zahrnují psychické problémy Judy Garland poté, co se opakovaně stával terčem naschválů ze strany jejích hereckých kolegů, kteří jí trápili a opovrhovali jí po dobu celého natáčení. Méně známý je fakt, že se u problematické produkce vystřídalo celkem 5 režisérů (z nichž každý měl pro film diametrálně odlišnou vizi) a 17 scénáristů, kteří se podíleli na výsledné podobě filmu, mezi nimi také například básník Ogden Nash. Když už se pak začalo natáčet, problémy pokračovaly. Původní představitel Plecháče Buddy Ebsen z filmu musel odstoupit díky závažné alergické reakci na hliníkový kostým své postavy, díky kterému odešel nakonec i jeho náhradník Jack Haley, který z něj chytil oční infekci. Představitelka Zlé čarodějnice Margaret Hamilton pak byla během natáčení těžce popálené během jedné ze scén, kde byla nahrazena kaskadérkou, kterou potkal téměř identický osud. Lana která držela létající opice nevydržely nápor a selhala, což mělo za následek zranění několika herců. Aby toho nebylo málo, psí představitel Totoa dělal produkci problémy a během jedné ze scén byl navíc zraněn, když mu jeden člen komparzu zlomil jednu z pacek. 
Další problematická natáčení pak stály za vzniky filmů Apokalypsa (roční natáčení na místo 5 měsíců v důsledku průtahů, přepisů scénáře, infarktu Martina Sheenea a především problémy s lokací a znuděným Marlonem Brandem), Americké graffiti (několikanásobné zranění, požár při kterém málem George Lucas přišel o život a několikero zatčení za potyčky a držení drog) nebo Čelisti (problémy s rozpočtem, praktickými efekty, alkoholismem a konflikty mezi hlavními představiteli).
Natáčení filmu zkrátka není sranda, když se vám nedaří. Zvláště pak když to vypadá, jako by se vám vesmír snažil v natočení filmu vysloveně zamezit. Jak to ovšem vypadá i za těmi nejproblematičtějšími produkcemi bývá zpravidla snímek, který za to stojí.
(4,91 z 5)