Robert Michel je jedním z autorů, nad nimiž se zavřela voda literární historie. Což o to, on psával docela slušně, troufám si říci, že tato kniha dokáže oslovit i současné čtenáře (koneckonců relativně nedávno také znovu vyšla u Malverinu) a svého času dokonce získal československou literární cenu, nicméně Robert Michel - tento nástupce poetiky Adalberta Stiftera - byl totiž Němec. A Němce jsme v kulturním Československu nechtěli. Tak nějak se podařilo přivést na uměleckou scénu znovu díla Kafky, Maxe Broda, apod., nicméně díla „šumavských“ autorů, kteří byli spojeni s nynější Horní Planou, jsou stále podle mého názoru zapomenuta.
Nové vydání knihy „Ježíš na Šumavě“ tedy považuji za velmi důležitý počin.
Michel přichází s odvážně pojatým příběhem, který se tváří jako autobiografie (a po dlouhou dobu jsme mu to i docela věřil). Přivádí nás do malebného prostředí Šumavy do doby zhruba někdy na přelomu 19. a 20. století, do časů, kdy moderní svět už pomalu roztahoval své ocelové drápky v podobě rostoucí sítě železniční dráhy, vzniku továren, apod., nicméně tento svět dosud neztratil svůj magický háv neprostupných šumavských pralesů, kde lze žít po způsobu předků a meditovat u samoty při milíři.
Příběh je určitou variací na biblický život Ježíše, tedy pokud jej tak přijmete, stejně tak na knihu můžete nahlížet jako na vyprávění o duševní nemoci a o tom, jaké následky může mít, pokud se „rozbují“ ve společenské izolaci. Je jen na laskavé čtenářce/čtenáři co si vybere. Autor připouští obojí výklad, což se mi líbilo.
Co se mi také zamlouvalo, to byl popis šumavské přírody. Kouzelné a citlivé vyprávění je doplněno atmosférou tamních hvozdů (v podstatě pralesů) a přesvědčivým jednáním postav. Je vidět, že Robert Michel tento kout země znal velmi dobře, stejně jako náturu tamních obyvatel, jejich zvyky a styl života. Ze stránek knih toto poznání přímo dýchá, takže pokud odložíte prvotní ostych a překonáte místy už trochu archaickou češtinu (kniha byla napsána v době první republiky), tak můžete nasát příběh, který se možná stal, možná nestal… a možná v něm má ten náboženský motiv ještě úplně jiný rozměr.
Takovou třešničkou na dortu jsou pak ilustrace Nikoly Čulíka, které perfektně vystihují místy dost tíživou atmosféru celého díla.
29. prosince 2022 Jeepers Creepers: Reborn (2022) Nepovedený reboot celé série, který slibuje novou éru Jeepers Creepers…V Louisianě se poprvé v historii pořádá festival Horror Hound. Toto místo bylo vybráno i […] Posted in Horory
28. října 2018 100 let od vzniku Československa Dnešek je plný různých oslav směřujících k připomenutí sta let od vyhlášení Československa. Některé oslavy mají spontánní charakter a přijdou mi docela fajn, u jiných pociťuji spíše […] Posted in Články
26. února 2012 Puppet Master IV: The Demon (1993) Vražedné loutky tentokrát čeká opravdu tuhý boj. Vládce démonů Sutekh se rozhodl zničit Toulonovy pomocníky jednou provždy a poslal na ně pekelná stvoření zvaná Totems. V podsvětí žije […] Posted in Horory
17. prosince 2018 Zlomené duše Píše se rok 1950 a na internátní škole Idlewild se na jednom pokoji ocitnou čtyři odlišné dívky. Sebevědomá potížístka Katie, nadaná sportovkyně Roberta, nemanželská dcera bohatého […] Posted in Recenze knih
20. března 2021 Kúdela a rasismus Fotbalové Slavii fandím prakticky celý život, takže v této kauze moc objektivity asi nepoberu. Koneckonců tu asi obecně může prezentovat málokdo, neboť k Rawlsovu pověstnému "závoji […] Posted in Články
3. června 2022 Rychle a zběsile: Tokijská jízda - 65 % Justin Lin přebral sérii Rychle a zběsile po rozpačitém druhém dílu. Ten ukázal, že nemá smysl točit film o autech, pokud v něm nemáte zajímavé postavy a smysluplný příběh, překračující […] Posted in Retro filmové recenze
Nejnovější komentáře