Robert Michel je jedním z autorů, nad nimiž se zavřela voda literární historie. Což o to, on psával docela slušně, troufám si říci, že tato kniha dokáže oslovit i současné čtenáře (koneckonců relativně nedávno také znovu vyšla u Malverinu) a svého času dokonce získal československou literární cenu, nicméně Robert Michel - tento nástupce poetiky Adalberta Stiftera - byl totiž Němec. A Němce jsme v kulturním Československu nechtěli. Tak nějak se podařilo přivést na uměleckou scénu znovu díla Kafky, Maxe Broda, apod., nicméně díla „šumavských“ autorů, kteří byli spojeni s nynější Horní Planou, jsou stále podle mého názoru zapomenuta.
Nové vydání knihy „Ježíš na Šumavě“ tedy považuji za velmi důležitý počin.
Michel přichází s odvážně pojatým příběhem, který se tváří jako autobiografie (a po dlouhou dobu jsme mu to i docela věřil). Přivádí nás do malebného prostředí Šumavy do doby zhruba někdy na přelomu 19. a 20. století, do časů, kdy moderní svět už pomalu roztahoval své ocelové drápky v podobě rostoucí sítě železniční dráhy, vzniku továren, apod., nicméně tento svět dosud neztratil svůj magický háv neprostupných šumavských pralesů, kde lze žít po způsobu předků a meditovat u samoty při milíři.
Příběh je určitou variací na biblický život Ježíše, tedy pokud jej tak přijmete, stejně tak na knihu můžete nahlížet jako na vyprávění o duševní nemoci a o tom, jaké následky může mít, pokud se „rozbují“ ve společenské izolaci. Je jen na laskavé čtenářce/čtenáři co si vybere. Autor připouští obojí výklad, což se mi líbilo.
Co se mi také zamlouvalo, to byl popis šumavské přírody. Kouzelné a citlivé vyprávění je doplněno atmosférou tamních hvozdů (v podstatě pralesů) a přesvědčivým jednáním postav. Je vidět, že Robert Michel tento kout země znal velmi dobře, stejně jako náturu tamních obyvatel, jejich zvyky a styl života. Ze stránek knih toto poznání přímo dýchá, takže pokud odložíte prvotní ostych a překonáte místy už trochu archaickou češtinu (kniha byla napsána v době první republiky), tak můžete nasát příběh, který se možná stal, možná nestal… a možná v něm má ten náboženský motiv ještě úplně jiný rozměr.
Takovou třešničkou na dortu jsou pak ilustrace Nikoly Čulíka, které perfektně vystihují místy dost tíživou atmosféru celého díla.
6. listopadu 2020 10 nejlepších filmů Bradleyho Coopera Bradley Cooper byl na začátku kariéry typově obsazovaný do rolí hezounů, jenže postupně se z něj „vyklubal“ jeden z nejlepších herců své generace, kterému se podařilo dosáhnout toho, co si […] Posted in Zajímavosti
16. května 2022 Temný dům – mytologie sebevraždy Možná to nevypadá, ale Filmfanatic má rád horory. Tedy kvalitní horory. Což nejspíš dává odpověď na otázku, proč jich ve svých recenzích nemám více. Je to žánr, který byl u nás […] Posted in Filmové recenze
15. května 2009 Delta Force: Black Hawk Down Hra je inspirována událostmi z roku 1993 v Somálsku, a tak se řadí do trojice děl, která o nich pojednává. Dalším členem týmu je stejnojmenný film od Ridleyho Scotta a kniha od Marka […] Posted in Recenze her
6. července 2022 Vinnetou - Vinnetou: Poslední bitva No, dalo se to. Když začala druhá polovina filmu, tak jsem si sice nemohl vzpomenout, co de dělo v té první, ale pak přišel na řadu náčelník komančů, který byl na svou roli příliš německý […] Posted in TV Recenze
30. března 2021 ESBC Official Alpha Gameplay Features (First Look) eSports Boxing Club je duchovní nástupce Fight Night nebo Knockout Kings. Box od britského studia Steel City Interactive, které chce zalepit díru na trhu, láká na realistickou hratelnost, […] Posted in Krátké herní aktuality
2. února 2006 Saw II Ani ne po roce přichází do kin pokračování úspěšného thrilleru, v němž si smrtelně nemocný psychopat hraje svými oběťmi na schovávanou. - Žij nebo zemři. Vyber si. Skupinka osmi […] Posted in Filmové recenze
Nejnovější komentáře